Je to přesně rok, co jsme oslavovali můj nástup do nové perspektivní práce na Zélandu, plánovali jsme koupit dům a natrvalo se usadit. Zpět do přítomnosti, dnes je to měsíc a půl, co jsme oficiálně bez domu, práce a věcí a žijeme náš vysněný vanlife.
Už to budou téměř dva roky, co žiji a pracuji na Novém Zélandu. Tato země je snem mnoha cestovatelů a já jsem nebyla výjimkou. Z domu už jsem téměř šest let. Žila jsem ve Švédsku, Dánsku, kde jsem dokončila magisterské studium a cestovala jsem i do zemí jako Japonsko nebo sólo po Vietnamu, Kambodži a Laosu.
Ale Zéland mě přitahoval jako magnet. Kde jinde najdete sopky, horké prameny, oceán, ledovce a hory s průzračnými jezery - to vše se zvířaty, která jsou kvůli své izolaci evolučně naprosto jedinečná. Nový Zéland tak podle mě patří k nejrozmanitějším a nejkrásnějším zemím na světě. Nicméně z Česka je to daleko a tak se z něj rázem stává země, kterou je velmi nákladné navštívit.
Poměrně vysoké náklady na život a dokonalé podmínky pro kempování s dostatkem parkovacích míst a veřejných záchodů dali za vznik velice rozšířenému stylu života v dodávce. Velké množství cizinců, co přijedou na Zéland, tak většinou dělají sezónní práce v zemědělství a žijí v autě, aby ušetřili na cestování a poznávání Zélandu. My jsme ale odlišný příběh, jelikož jsme oba měli perspektivní, dlouhodobá zaměstnání a zázemí ve formě domu, dvou aut a lodi, „vanlife” jsme chtěli zažít kvůli té zkušenosti jako takové.
  |
