Oni je opravdu otravují.
Již klasik konstatuje: svoji hospodu miloval, ale chodili mu tam lidi.
Zejména ve velkých obchodech už naučili personál "tvářit se ochotně", třeba v Baumaxu se mi prodavači mezi regály doslova vnucovali spolu s jakousi jejich kartičkou, již jsem měl odevzdat na pokladně s tím, že oni mi poradili. Nu, též cesta zjistit ochotu a aktivitu personálu. ----- Takže fasádu už ve většině obchodů už zvládli, horší to je s tím, co je pod ní. Mám na mysli odbornost prodavačů. Ta podle mne setrvale klesá, stačí chtít jenom trochu odbornější věc a prodavači buď tápou anebo naopak zcela suverénně hlásají nesmysly. Např. jsem kupoval autorádio. Přihnala se mladá aktivní slečna a prý podle čeho chci kupovat. Já na to, že základním kritériem je, aby autorádio mělo čtečku SD karet anebo USB slot. Dostalo se mi odpovědi asi "panééé, takový rádija se dneska moc nedělaj". Nebýt to hezká mladá baba, dostala by nálož. Takhle jsem jí poděkoval a koupil autorádio jinde. Jak to s její informací je doopravdy, to si může každý ověřit v nějakém e-shopu s elektronikou :-)
A ještě je tady samostatná kapitola - prodavači "chytráci". Ti se vám buď snaží prodat buď předražený šunt anebo pro vaše potřeby předimenzovaný výrobek. A když namítáte, že si stačíte s něčím levnějším, setřou vás jako učitelka základní školy malého žáčka. Tak třeba ve starém Puntu jsem měl předepsán olej se specifikací SAE 15W - 40. Když jsem ho sháněl, řekl mi prodavač rádoby vtipně a chytře "panééé, to tam rovnou můžete zvrhnout fritovací volej". Samozřejmě, chtěl mi prodat dražší Magnatec 10W - 40. Ten jsem nakonec i koupil, ale jinde - kr*e*t*eny nepodporuji. Podskupinou jsou "prodavači z manuálu", takoví ti, co když se zeptáte, jestli mají rajblík, vám po půl hodině vysvětlování sdělí (opět s výrazem Einsteina v okamžiku objevu teorie relativity), že se tomu odborně říká "zednické hladítko". Takovýto mudrlant je pro mne jasným znamením, že je třeba udělat obrat "k pultu zády, východu čelem".
Ale asi ani tak to nepochopí ...
Když nejsou spokojeni s platem, můžou jít dělat něco jiného.
.....souhlasím s názorem na naše prodavačky. To se hned tak nevidí.Nemají ani základy slušného chování.Človek si připadá jako obtížný hmyz,když vejde do obchodu. Baví se kamarádkou a vás ignoruje.Raději odejdu.Jejich intimní život mne nezajímá.ovšem všechny nejsou stejné.
Nekteremu zakaznikovi nestaci ani kdyz prodavacka mu rekne : Nemame, koukali jsme se dvakrat.
Hruza. On si zakaznik mysli, ze je u pultu snad pa'n.
Prodavač/ka má mít zájem, abych si nakoupil zrovna u nich - já si můžu nekoupit kdekoli u konkurence..., takže jako zákazník si myslím, že jsem pán. Jak to máte vy? Doprošujete se v obchodě?
zhasly xichty mne v Praze pokazde prekvapi kdyz se na skok vratim
domu. To neni o vtiravosti, jde o to, ze v USA s vami prodavac, cisnik a
koneckoncu i urednik nebo policajt mluvi jako s clovekem.
Ale slysel jsem, ze ceska otevrenost a komunikativnost prakticky prestala s nemeckou okupaci a po valce uz to tak zustalo.
někde uprostřed. Pan Damien nezažil prodavače/prodavačky z dob reálného socialismu. To by se teprve vyjevil! Já mám nyní většinou dobré zkušenosti, problém může být u obchodních domů, kde prodavač často vůbec není k nalezení. Na druhé straně: Je pravdou, že jsme uzavřenější a přílišná aktivita prodavačů mnohé z nás může obtěžovat. Já se ještě pamatuji, když jsem byl malý kluk, že v kupé ve vlaku se lidé dali do řeči, byť se vůbec neznali. Nebo: vzpomínám na večery na ulici v malém městě, kde vždy večer lidé vyšli ze dveří nebo se vyložili z oken a povádali si: O počasí, o úrodě na zahrádkách, o tom, zda rostou houby.... Televizi zdaleka neměl každý a kdo ji měl, tak si pořady vybíral. Americká veselost také může být komedií - pamatuji se na svého, pravda, francouzského šéfa, který se celý vyděsil, když jsem mu na jeho běžnou otázku, jak se mám, odpověděl, že špatně. Nebyl vůbec schopen slova! A tak jsem mu vysvětlil, že mně právě trhali bolavý zub a že jen pravdivě odpovídám.