Chrám za vámi, nádherný výhled do údolí před vámi. Hornatá Jižní Korea je rájem pro turisty

S tím souvisí i nabídka v obchodech, v každém obchodním centru lze najít specializovaná oddělení s vybavením a oblečením na turistiku, zdatně jim sekundují obchody s vybavením na golf, který tu rozhodně není jen sportem pro úzký okruh lidí. 

Co se týká oblíbenosti a sledovanosti, tak tam na celé čáře vyhrává překvapivě „neasijský“ sport, a to baseball, podobně jako v Japonsku. Kdo sledoval olympiádu v Tokiu, ten ví. Japonsko tam baseballový turnaj vyhrálo a Jižní Korea obsadila nevděčné čtvrté místo. Na golfová hřiště, haly s golfovými simulátory a baseballová hřiště natrefíte i v okrajových částech Soulu a menších městech.

Korejský podzim I.

Podzim tady čaruje, poněvadž v horách převládají listnaté stromy, které se barví do neuvěřitelných odstínů. Nejvíc mě pořád překvapuje sytě červená barva japonského javoru. Předpokládám, že korejsky se tak asi jmenovat nebude – stejně jako Japonské moře, které se tu nazývá důsledně Východním mořem (a Žluté moře je výhradně Západním mořem). Tohle standardní mezinárodní označení moře bylo totiž přijato v době, kdy Korea byla pod japonskou nadvládou. Za červeným javorem jasnou barevností nezaostává velmi rozšířené ginkgo biloba, které pro změnu září jasně žlutou.

Darina Ivanovová Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Barevný a povětšinou slunný podzim v horách nedostává jen mě, často potkávám i místní, kteří se nemůžou nabažit a fotí tu barevnou paletu lesů ostošest. Proto se moje duše zaradovala, když se pan velvyslanec rozhodl, že mě zasvětí i do těch „opravdových“ hor, to znamená s výškou nad tisíc metrů. Co mě tady nepřestává překvapovat je to, že i zdánlivé nenáročné kopečky s pětisetmetrovou výškou můžou svými strmými svahy dát pořádně zabrat. 

Prý proto, že opravdu začínají lehce nad úrovní moře (anebo už se neodbytně hlásí stáří). Vyrazili jsme do dalšího z dvaadvaceti národních parků, do Chiaksanu, jenž je pojmenovaný po 1288 metrů vysoké stejnojmenné hoře. V jejím názvu figuruje slovo bažant, prý podle legendy, ve které udatný muž zachránil bažanta před pozřením hadem. Bažant se stal poznávací značkou celé oblasti. 

Byl mi slíben dvou a půl hodinový výstup s překvapením v závěru a s nezbytnou motivační večeří ve formě skvostného hovězího na grilu v blízkém městě Wonju po sestupu. Wonju je dobře viditelné z vrcholků hor a je prakticky posledním větším městem při cestě napříč poloostrovem směrem na východní pobřeží. Pan velvyslanec zvolil méně frekventovanou trasu a díkybohu pro mě taky tu snadnější, ale i tak mi nohy ještě další tři dny připomínaly, které svalstvo je zakrnělé (skoro všechno). 

Lidí jsme opravdu moc nepotkali, stezka se šplhala po kamenitém podloží podél horské bystřiny s četnými malými vodopády a lemovaly ji listnaté stromy, jen v závěru vystřídané bambusovou částí. Když už jsem si myslela, že oním překvapením v závěru výšlapu je zvon uprostřed ničeho (jak jinak než s možností udeřit a přát si i nemožné), výhled od něj nahoru dal zapomenout na plíce kdesi v krku. Nad námi se tyčil ve stráni zasazený buddhistický chrám - jakoby ho tam někdo přimaloval, zhmotněná odměna za výstup. 

Sangwonsa

Chrámů je po Chiaksanu rozseto vícero, tenhle se nachází blízko vrcholu Namdaebong, kam směřovaly následně i naše kroky, po hřebeni už docela zvesela. Po korejských buddhistických chrámech a klášterech (je jich kolem 20 000) je rozšířený fenomén „temple stay“, kulturní iniciativa vzniklá v době, kdy Korea hostila zimní olympiádu - v roce 2002. Ať už se chcete sebeobjevit nebo jen blíž poznat obvyklý život mnichů, můžete v některých zůstat jednu noc, přes víkend, ale i několik týdnů či měsíců. Uvidíme, jak dlouhý pobyt čeká na mě, až se bude chýlit akademický rok k závěru.

Motivační hovězí doprovázené umně nakládanou zeleninou (mými favority se staly bílé kimči a vinné listy) bylo posledním hezkým zážitkem dne. Pak už nás jen čekala nekonečná dopravní zácpa před Soulem a navigační hra, jak se vyhnout těm nejhorším „špuntům“. To vše symbolicky za doprovodu poslední říjnové bouřky.