Tomáš Böhm je petrolhead s vášní pro poněkud atypická auta. Před jeho domem v Katovicích nedaleko Strakonic stojí velmi hranaté Iveco Daily 4x4, se který vyráží na dovolené. Seznámili jsme se před několika lety skrze polozapomenutý český teréňák Avia A11 Trend, proto to tykání.
Vyzkoušel jsi si v posledních letech dakarskou rallye z pozice mechanika i navigátora. Která z těchto dvou rolí je horší?
Jak se to vezme. Fyzicky je větší dřina dělat mechanika, naspal jsem průměrně 3 až 4 hodiny denně. Psychicky je horší role navigátora, ale zase máte víc času na spaní a odpočinek. Musel jsem se udržovat ve formě.
O české dakarské legendě Karlu Lopraisovi se říkalo, že dokáže usnout kdykoli a kdekoliv. Máš to stejně?
Ano, rozbalím si karimatku a usnu kdekoliv.
Jedna z etap letošního Dakaru byla zrušena kvůli dešti. Jak to vypadá, když na saúdskoarabské poušti začne pršet?
Hrozně. Jako když praskne nebe a valí se kýble vody na zem. Během půl hodiny byla voda všude. Voda zůstala stát v krajině.
Iveco Daily 4x4
|
Dá se v tom jezdit?
Ano, ale je to zbytečně rizikové. Nikdy nevíte, do čeho vlastně vjedete.
Jak si mám představit krajinu, kterou závod protíná? Je to čistá poušť?
Všichni mají představu, že Dakar rovná se písek. Ale to je televizní pohled, který neodpovídá realitě. Po písku se jede tak 30, maximálně 40 procent trasy. Zbytek je kamení. Trasa protíná vádí, vede po planinách v keřích a pak přijde jako třešnička na dortu písek.
Z navigačního hlediska je snadnější určovat správnou trasu ve skalách, kde je víc orientačních bodů, nebo na planinách?
My jsme zvyklí z domova hledat orientační body a trasa závodu je výjimečně vede v místech, kde se nemáte čeho chytit. Vždy je tam alespoň nějaký kopeček. A když jsme jeli navigační etapy, tak jsme využívali azimutů v itineráři.
Vzal bys do saudské pouště rodinu na výlet? Je to zajímavá krajina?
Určitě.
Čím tě to oslovilo?
Krajina je to nádherná. Poušť je jednu chvíli červená, v dalším okamžiku zelená, pak žlutá. Střídá se to po pár kilometrech. Do toho skály, hodně podobné tomu, co můžete znát z Adršpachu, ale v mnohem větším měřítku. Některé kraje jsou jedno velké skalní město. Pak jsou tam oblasti, které vypadají, jako když vyklepnete rýži ze sběračky na talíř: jeden hladký skalní bochánek vedle druhého.
Hrozí tam nebezpečí srážky se zvěří? Jako řidič, který ujel několik tisích kilometrů po Skandinávii mám respekt ze zvířat velikosti soba či dokonce losa…
Velbloudů je tam spousta, takže hrozí.
Jak vypadá divácká kulisa na Dakaru?
Místní mě nadchli. Jsou bezprostřední. Vyptávají se, odkud jste. A přitom nemají žádné postranní úmysly. Nezkouší vám okamžitě něco prodat, jako v jiných arabských zemích. Často se přijíždějí podívat na trať závodu v offroadech. Loni jsem tam dokonce potkal Němce s vojenskou verzí dodávky Iveco 4x4. Tedy se stejným typem vozu, se kterým cestujeme jako rodina. Turismus tam není moc rozvinutý, pro cizince to byla složitě dostupná země.
Saúdská Arábie se teprve nedávno otevřela pro individuální turisty. Je to stále velmi exotická destinace. Jaký dojem na tebe udělala?
Když přiletíš, tak na supermoderní letiště. Ale pro mě je důležitější, že tam nejsou průvodní jevy masového turismu. Nenajdeš tam žádné naháněče turistů, nejsou tam “zkažení” lidé. Strávili jsme jeden den přímo v historickém centru Džiddy (druhé největší město země, leží u Rudého moře a je považováno za nejbohatší město regionu - pozn. red.) a nikdo nás “neprudil”. Myslím, že to souvisí i s vírou, kterou tam praktikují. Kdo chce zažít autentickou Saudskou Arábii, měl by tam vyrazit co nejdříve. Jeďte tam teď.
Kdybych tam chtěl cestovat obytným vozem, potřebuju náhon na všechna čtyři kola?
Vůbec. Když se budeš držet na silnicích, tak stačí obyčejná dodávka. Tamní cesty jsou v mnohem lepším stavu, než ty naše. Boční silničky bývají často šotolinové, ale stále sjízdné s dvojkolkou. Ale pozor na vzdálenosti. Pokud chceš přejet z jedné silnice na druhou volným terénem, tak to klidně může být 200 kilometrů. Takže pořádný off-road.
A místní jezdí do pouště?
Ano, je to oblíbená zábava ve volných dnech. Vezmou off-roady a rozjedou se do krajiny, kde kempují, popíjejí čaj a povídají si. U aut jsou rozprostřené koberce. U větších měst bývají chatové osady s berbeskými stany, girlandami a plůtky proti větru.
Jaká v poušti převládají auta?
Toyoty a velké ameriky. Dominuje tam Toyota Land Cruiser.
Už jsi zmínil, že máš terénní verzi dodávky Iveco s pohonem 4x4. Jak si se k ní dostal?
Vždycky jsme jezdili do terénu a vždycky jsme si auta upravovali, takže to byla taková evoluce z milovníků jízdy v terénu k cestovatelům. S rodinnou nám začal být tradiční off-road malý. Iveco 4x4 bylo jednoznačná volba, protože je to agilní auto: krátké, úzké, dostane se téměř všude. Kombinuje to nejlepší z dodávek, náklaďáků a teréňáků.
Cestuješ s celou rodinou? Kterou lokalitu jste si oblíbili?
Obvykle jezdíme ve třech plus pes. Oblíbená lokalita se v čase měnila. Vždycky jsme měli pár let nějakou oblíbenou zemi. Momentálně je to Bosna a Rumunsko. Hlavně v Bosně je stále volnost, u nás jsou zákazy vjezdu kamkoliv. Vracíme se také do friulských Alp na severovýchodě Itálie, prakticky u slovinských hranic. Trochů je to dáno i tím, že tam se dá dojet na jeden zátah z Česka, přespat a pak pokračovat dál.
Takže milovníci Balkánu?
Loni jsme byli v Sarajevu, kde jsme strávili několik dní. Moc se nám na Balkáně líbí. Jen se obávám, jak se rozšířila móda nomádů, nomádství a vanlife, tak i na Balkáně dojde na zákazy a různá omezení. I my se setkáváme s tím, že tihle takzvaní “nomádi” někam přijedou, zakempují a pak po nich zůstane boží dopuštění. My se chováme tak, aby nebylo poznat, že jsem někde stáli. Já se za žádného nomáda rozhodně nepovažuji.
Čím si to vysvětluješ?
Za hlavní problém považuji vydání knih Bosenské šotoliny a spol., které tam nasměrovaly spoustu lidí, kteří by se jinak do této oblasti nevypravili. My jsme od počátku cestovali bez průvodců a bez aplikací. Všechny informace jsme si dohledávali. Trávili jsme spoustu času na internetu studiem map a satelitních snímků, abychom si sami sestavili itineráře. Najednou se tam vyrojila spousta aut a motorek, která jezdí jen podle publikovaných průvodců. Přijedu nahoru do hor v Bosně a najdu tam doslova český kemp s hromadou odpadků. To není dobře.
Kromě Iveca Daily 4x4 máš ještě Toyotu Land Cruiser se zajímavou historii. Jak si ní přišel?
Toyota jezdila až do roku 2005 dakarskou rallye ještě v Africe jako soutěžní auto. Později sloužila jako doprovodné vozidlo pro motorkáře při expedicích do Maroka. My jsme ji našli ve Španělsku. Při opravě tlumičů se ukázalo, že původní tlumiče vyrobili v Kataru, takže kořeny auta jsou patrně v Perském zálivu. Víc o ní zatím nevíme.
Toyota Land Cruiser HDJ 80
|
V jakém to auto bylo stavu, když jste jej na jaře 2021 přivezli do Česka?
V příšerném, muselo se celé odstrojit a postavit znovu. Jedinou výhodou bylo, že jsme nenašli ani stopu rezu.
Toyota se letos vrátila na dakarskou rallye. V jaké roli?
Soutěžila se startovním číslem 778 s posádkou Ondráček - Lhotský. Dojeli devatenáctí. Vezli jsme se sebou několik beden náhradních dílů, protože jsem se báli, že by toyota mohla zlobit. Ale nakonec jsme museli řešit jen přední ložisko, kde se na autě neustále povolovalo. V závodě praskly oba klínové řemeny, které si kluci vyměnili sami. Jinak se ukazovaly drobnosti, takové dětské nemoci.
Dodávka dakarského navigátora. Iveco má v této verzi pohon všech 4 kol
Co s dakarskou toyotou plánuješ dělat?
Určitě si ji nechám. Můj původní plán byl, že v roce 2022 pojedu s toyotou asistenci Klymčiw racing. Nakonec jsem závodil v posádce s Ondřejem Klymčiwem jako navigátor a toyotu si pronajal další tým. Rádi bychom ji nabízeli k pronájmu jako závodní speciál i v budoucnu.
Po letošním dakaru tě dost bolí záda. Chceš se tam přesto vrátit?
Určitě!
