V tomhle světle se mi přestala zdát hysterická reakce korejského kolegy, který mě nutil k návštěvě internisty po mém náběhu na mdloby a zrychleném tepu jednoho dne na horách. A tak jsme k němu vyrazili – moje česká kamarádka mně slíbila dovézt autem, přidal se i její korejský manžel, takže jsem se začala rázem cítit velmi VIP a hlavně jistá, že se někdo s lékařem domluví, protože já to nebudu. K internistovi v menších poliklinikách se jde bez objednání. Korejci všechna zdravotnická zařízení nazývají „hospital“, nerozlišují. Maximálně tak velká a malá nemocnice.
Slušivé kimonko v korejské nemocnici.
Pan doktor mě všestranně vyšetřil a ačkoliv na mě neshledal nic nezdravého, řekl, že pro jistotu mě musí vidět kardiolog z větší nemocnice. Doporučil mi, abych při podobné další epizodě okamžitě volala lékařskou pomoc. Protože jsem se zrovna chystala na výstup na nejvyšší korejskou horu na ostrově Jeju, zapřemýšlela jsem na moment, zda tam mají helioport (na výstup nakonec nedošlo, ale to je zas jiná tragikomická kapitola). Při kávě a dortu (hladina cukru byla právě prověřena) jsme pak v česko-korejském triu zvažovali, do které nemocnice mě objednat.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Když byla vybrána nemocnice, začal kamarádčin manžel pročítat profily jednotlivých kardiologů. Opáčila jsem, že to není nutné, že na transplataci se alespoń prozatím nechystám. Uzemnil mě konstatováním, že takhle se lékař v Koreji vybírá běžně. Když pročetl informaci o absolvované univerzitě (a na to se tady velmi dá), bylo vybráno. Klik, klik a bylo online objednáno. V osmipatrové lokální nemocnici jsme s kamarádkou o týden později našly správné oddělení.
Dřív než jsme sestře na recepci (před každou ordinací zvlášť) odevzdaly mou zprávu, musela jsem si samoobslužně změřit tlak na pevně zabudovaném rukávci. Pak nám dala list, na kterém byla označená místa, která musím oběhnout před vstupem do ordinace. Samozřejmě na něm figurovaly i EKG a rentgen, takže jsem si představila, jak v nemocnici strávíme rozkošné páteční odpoledne. Mimochodem, k lékaři se chodí v Koreji běžně i v sobotu, protože přes týden se přece pracuje!
Nicméně za tři čtvrtě hodiny bylo hotovo. Protože se velmi dbá na respektování intimity, mají hezkou vychytávku, aby se nemuseli nikde ukazovat svlečení. Jde se do speciální šatny, kde si odloží do boxu s kódem, a vyberou si erární krátké kimonko nebo kalhoty (podle toho, kterou část těla je třeba zrentgenovat). Všechno samoobslužně. Po výkonu zpátky, převléknout se, odevzdat použité kimonko a může se odkvačit k lékaři pro závěrečný verdikt.
Ten můj byl s výsledky spokojený, ale přesto mi promluvil anglicky do duše o základních pravidlech správné životosprávy. Doplatek za všechnu tu péči činil asi 300 korun českých, zaměstnavatel mi platí základní pojištění. Jak to funguje při závažnějších onemocněních, by už byl hodně detailní popis. Systém se mi zdá alespoň zběžným pohledem promyšlený tak, aby špičková péče nebyla pro pacienty finančně likvidační a zůstala dostupná. Můžu se ovšem mýlit.
Jak už jsem avízovala, na univerzitě tento týden proběhla pravidelná akce naší katedry – česko-slovenská kavárna. Program byl nabitý, atmosféra milá a spontánní, chlebíčky (vyrábějí studenti vlastoručně, přestože ty české někteří nikdy neochutnali) a Marlenka u toho nechyběly. Pan ředitel Českého centra předal cenu za nejlepší překlad, představil festival Pražské jaro, po kterém následoval kvíz.
Podle zápalu a vřavy při něm byste tipovali, že hlavní cenou byla minimálně letenka do Prahy. Ano, Korejci soutěže milují, nejenom když jde o oliheň. Dojemně se rozloučili s českým panem velvyslancem, kterému v létě končí mandát, a tak si se studenty další podzimní kavárnu už neužije. Bylo to líto oběma stranám, protože popandemická spolupráce univerzity s ambasádou byla osobní, vstřícná a srdečná, ač to možná zní jako veliké klišé. Tančila se česká polka a slovenská karička, korejsky se rapovalo na „Mou vlast“, studentská kapela „Bonbony“ statečně muzicírovala. Dostáli jme názvu kavárny, který zněl – jarní hudební. Tečkou byla studentská tombola, radosti z výher bylo víc než o našich Vánocích.
Shodou okolností koncem stejného týdne na prestižní korejské univerzitě Yonsei proběhla dvoudenní akce s titulem „Český den“, takže se dá říct, že Česka a české kultury bylo na korejské akademické půdě tyhle dny fakt plno!
