NOMÁDI: Místo domečku v Thajsku si potápěči pořídili obytnou dodávku

Ondřej Ondra Dlouhý se svou partnerkou manželkou Veronikou rozhodli překopat svůj život. Prodali své právnické firmy a místo toho, aby investovali do domečku v Thajsku, nechali si postavit domov na kolech. Pár láká divočina ochrana a focení divoké přírody, kvůli kterému potřebují být co nejdál od lidí. Chtějí se věnovat cestování a potápění.

23 fotografií

„My jsme chtěli změnit život s tím, že ukončíme dosavadní pracovní aktivity. Milujeme cestování. Pořízení obytného auta nám dávalo smysl, protože doufáme, že nám umožní víc a levněji cestovat. Je to pro nás dlouhodobá investice,“ vysvětluje Ondřej Dlouhý. Obytný vůz postavila jičínská firma VejnyWood.

Pamatuješ si, kdy jsi poprvé viděl jako dítě obytné auto?
Okukovali jsme jako děti německé karavany, ale jezdívali jsme na chatu. Jako dítě jsem si nanejvýš hrál s angličákem, který představoval alkovnu. Toho jsem měl rád, protože měl odnímatelný surf a otevíratelné zadní dveře. Ale k obytným autům jsme se dostali v pozdním věku.

Jak se to přihodilo?
O obytném autě jsme začali uvažovat za covidu. Ale nepokládáme se za typické „covidové karavanisty“, kteří se zamilovali do aut, když jinak nešlo cestovat. My jsme chtěli změnit život s tím, že ukončíme dosavadní pracovní aktivity. Milujeme cestování. Pořízení obytného auta nám dávalo smysl, protože doufáme, že nám umožní víc a levněji cestovat.

Takže vaše obytná dodávka je následek fundamentální změny životního stylu?
Ano. Netoužili jsme po obytném autě a po cestování s ním jako takovém. Pro nás je auto nástroj na cestováníto, abychom se dostali, kam potřebujeme a mohli v něm celou dobu bydlet tzv. off-grid. Přes různé známe známé jsme se dostali k Martinovi Vejnarovi, který nám řekl, že takové auto, jaké chceme, umí postavit. Zadáním pak bylo auto, ve kterém je možné bydlet setrvale s možností až dvou týdnů bez návratu do civilizace.

Jaké byly základní požadavky před stavbou?
Řekli jsme, že chceme plnohodnotné místo pro život, tedy žádná skládací postele a kompromisy, které byste u sebe doma nedělali. Chtěli jsme obytný vůz, se kterým budeme moci cestovat po celém světě a budeme jej moci i po celém světě servisovat. Nikdy jsme neinvestovali do našeho bydlení, ale u obytného auta jsem jsme si řekli: „Tohle si uděláme pěkné.“ Řekli jsme, že chceme podlahu ze dřeva merbau (velmi tvrdé dřevo, které mívá hnědo šedé až tmavě červeno hnědé zbarvení a pochází z jihovýchodní Asie - pozn. red.), dřevěný nábytek, 300 litrovou nádrž na naftu a podobné nesmysly.

Martin nám nic nerozmlouval, ale naše začátečnické nesmysly představy pomohl trpělivě vysvětloval nasměrovat a tak nakonec máme podlahu z korku, nafty můžeme natankovat jen 180 litrů, což vystačí na cca 1000 kilometrů a týden vaření a topení a ale za to můžeme vézt až 300 litrů čisté vody. Obecně chceme potřebujeme zůstávat dlouho někde, kde nebudeme potkávat další lidi. Chceme se pohybovat venku, v přírodě, v lesích, chodit na treky, fotit…

Jakou roli při stavbě dodávky hrála vaše vášeň pro potápění?
Obecně je vybavení pro potápění těžké, často taháme na zádech až 50 kilogramů. S touto zátěží je i dvě stě metrů chůze hodně dlouhých. Proto jsme požadovali auto, které je nás přiveze co nejblíže k vodě i v místech, kde není pořádná cesta.

Z toho vyplývá, proč jste zvolili pohon 4x4…
Ano a nejen to, vozidlo má performance paket, který obsahuje zvýšení světlé výšky, ochranu podvozku, řízení, kardanu a převodovky stejně jako zámek zadního diferenciálu a možnost zařadit redukci, Taky jsme přidali speciální pevnostní kola pro navýšenou hmotnost, která jsme obuli celoročně do all-terrain pneumatik. Zadní osa má doplněné listové pero a je navíc vzduchově odpružená s možností regulace během jízdy. .

Jsou tam další vychytávky?
V garáži je speciální držák na potápěčské láhve, který se vysouvá a umožňuje pohodlné nastrojení, když jsi oblečený v suchém obleku. Zároveň nese kompresor na benzin, který slouží k plnění potápěčských lahví v odlehlých oblastech a který musí být snadno dostupný. Je naprosto nezbytné, aby konstrukce byla bezpečná, protože v lahvích bývá vysoký tlak a někdy třeba 50ti procentní koncentrace kyslíku. K tomu jsme chtěli venkovní sprchu, abychom mohli potápěčské věci opláchnout mimo auto. Zároveň jsme potřebovali vyřešit, kde mokré potápěčské věci budeme sušit, takže máme velkou koupelnu, kde je u stropu závěsný systém kotvený v airline lištách.

Ustoupili jste v požadavcích?
Tak třeba místo dřevěné podlahy máme korkovou a nemáme dřevěné obložení stěn, ale ustupovali jsme zejména kvůli váze, když nebylo jisté, jestli se podaří dostatečně navýšit užitnou, resp. celkovou hmotnost vozidla. Vzdali jsme třeba i žebřík na boku, který se špatně snáší s evropskou legislativou, který by ostatně byl na boku i méně praktický při jízdě v terénu a tak jej máme na zadních dveřích. Nakonec VejnyWood zařídili, že naše dodávka může vážit 4,8 tuny. Od začátku jsme počítali s tím, že si budeme muset udělat papíry na náklaďák, nechtěli jsme jezdit přetížení.

Bylo ve hře nějaké jiné auto, než Mercedes-Benz Sprinter?
Ne. Sprinter nám vyšel jako nejspolehlivější a přitom moderní. Jako další jsme zvažovali americký Ford Transit, který se využívá obdobně, ale Sprinter je prostě Mercedes a staví na něm i Američané, kde je trh s obytnými vestavbami mnohem širší, než v Evropě. Samozřejmě jsme pokukovali po expedičních náklaďácích, ale tam jsme řešili poměr cena/výkon a také náklady na provoz. Platíte vyšší mýto, pojištění je dražší, přeprava přes moře je velmi drahá.

Sprinter je z našeho úhlu pohledu rozumný nejlepší expediční kompromis, který můžeme vzít do města i do přírody a náklady ještě nejsou příšerně vysoké. A nechtěli jsme klasické obytné auto s alkovnou, protože nemá průjezdnost, kterou jsme chtěli. Mercedes jsme zvolili i kvůli dostupnosti náhradních dílů, protože máme v hledáčku třeba Afriku.

Otázka, se kterou se budete setkávat, zní: „Kolik to žere?“
Najeli jsme zatím 12 000 kilometrů a průměrnou spotřebu máme 14,3 litrů nafty na 100 kilometrů. A to jezdíme na dálnicích maximálně stovkou. Na autě jsou terénní pneumatiky, které přidávají ke spotřebě odhadem dva litry na sto kilometrů. Báli jsme se, že naše průměrná spotřeba bude kolem osmnácti litrů, takže za čtrnáct jsme vlastně vděční.

Vy jste jezdívali osobní autem ze Stuttgartu. Pak jste přesedli do dodávky Mercedes. Je to velký rozdíl?
V dodávce je to větší práce. Dodávka je mnohem hlučnější, takže určitě doděláme lepší odhlučnění kabiny. Já vlastně celkem nerad řídím. Jako advokát jsem trávil hodiny za volantem a při výběru osobního auta pro nás byly důležité asistenční systémy podle hesla: „Ať to co nejvíce jezdí samo“. To nám v dodávce trochu chybí, i když značka Mercedes-Benz už dává i do dodávek adaptivní tempomat nebo základní verzi asistenta pro jízdu v pruzích. Na naší dodávce oceňujeme, ve srovnání s osobním autem, výhled ven a rozhodně se nebojíme, že nás někdo přehlédne. Třeba v Albánii je to velká výhoda. A když to porovnáme s řízením 12ti tunového náklaďáku, které jsme absolvovali v autoškole, tak se Sprinter řídí téměř jako osobák.

Mimochodem, jak dlouhý je seznam vylepšení, která chcete na autě po prvních jízdách do Finska a do Albánie, udělat?
Teď má 46 položek, ale i proto, že . ve VejnyWood nám doporučili auto nejprve vyzkoušet a potom si nechat dodělat třeba poličky tam, kde nám chybí. Třeba jsem zjistil, že potřebuji jednu na brýle v ložnici. Jinak seznam Obsahuje třeba naviják, tlumiče, pevnostní nárazník, … Máme návyk z potápění. Říkáme tomu „věci, které nikdy nechceš použít“. Necestujeme ve skupině, takže chceme být připravení i na horší scénáře, ve kterých jsme odkázáni jen sami na sebe. Dokonce jsme pořizovali satelitní komunikaci pro případ, že se dostaneme do nepohody v místech, kde není mobilní signál.

Vy se snažíte předcházet problémům…
Ano, to jsme si odnesli z potápění, kde zkrátka všechno potřebuješ dvakrát. Nemůžeš mít jen jednu baterku, když jdeš pod vodu. Nemůžeš mít jednu masku, protože co kdyby náhodou třeba praskl popruh. Všechno se musí zdvojovat.

A jak se tohle potápěčské poučení propsalo do vašeho obytného auta?
Potápění se ale propsalo i do celkové filozofie auta a vestavby, jako potápěči chceme mít každou věc zálohovanou, a tak máme všechny zásadní systémy v autě zdvojené. Vedle solárních panelů je tak v autě i benzinová elektrocentrála, vaření je možné na naftu či elektřinu, máme vlastní dobíjení autobaterie i kompresor na dofoukání kol v terénu. Kromě CB vysílačky máme i satelitní komunikátor. Do budoucna ještě plánujeme naviják a rozšířené možnosti vyprošťování.

Uvedu příklad: máme vařič na přípravu jídla na naftu a k tomu vozíme elektrickou remosku. Vedle naftového topení a solárního systému máme pro jistotu i elektrocentrálu. Máme dvě oddělené nádrže na vodu a k tomu zcela samostatný okruh na pitnou vodu se samostatnou baterií a se externí samostatnou nádrží o objemu 2x20 litrů, kam můžeme v rizikových oblastech doplňovat balenou vodu. V autě vozíme vedle povinné i plnohodnotnou lékárničku připravenou záchranáři inspirovanou s některými věcmi, které používá izraelská armáda a v batohu nosíme ještě malou. Dostali jsme školení od záchranářů. My takhle uvažujeme. Jako technický potápěč předpokládáte pravdivost Murphyho zákona: cokoli se může pokazit, se také pokazí. To je jediná jistota, kterou máte.

Jaké máte cestovní plány?
Jak se s autem sžíváme, postupně rozšiřujeme náš akční rádius. Tento rok vyrážíme krátce ještě do zemí Beneluxu, kde plánujeme vyzkoušet provoz po kempech, protože divoké kempování je vysloveně zakázané. Příští rok v únoru chceme fotit polární záři v Norsku s tím, že zimní provoz budeme testovat u nás a v sousedním Slovensku. Pak nás o prázdninách čekají dva měsíce v Anglii, Skotsku a Irsku, kdy vyrazíme i na Orkneje a Shetlandy. A další rok pak konečně mimo Evropu, skrz Maroko do Afriky, kdy chceme dojet na rovník.

Amerika. Náš velký sen je jinak Amerika, hlavně jižní část kontinentu, zejména Torres Del Paine. Máme taky pozvání od kamarádů do Kanady, kde bychom si mohli poprvé vyzkoušet shipping auta přes oceán a projet až na Aljašku. Zároveň nás láká Aljaška. A pokud to geopolitická situace umožní, rádi bychom projeli Kazachstán a Mongolsko. Dřív jsme si při cestování dělali legraci a říkali, že „doma dobře, všude nejlíp“. Když jsme teď začali svůj domov vozit s sebou, už to aspoň nemusíme rozlišovat...