Pátek 30. září 2022, svátek má Jeroným, Ráchel
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Holečkova Antarktida 2018: Hory, které nemají jména a štíty, na které člověk nevstoupil

Cestování

  13:00
ANTARKTIDA - Horolezcem chtěl být už od mala. Chtěl si plnit své sny. Na jednu takovou snovou expedici do Antarktidy nyní český horolezec Marek Holeček vyrazil. „Za pár dní se ocitnu v pohádkové krajině s čistě bělostným sněhem a ledem modrým jak louka posetá chrpou. Vysokými a strmými horami, které rostou přímo od hladiny do dvoukilometrové výše, přičemž nemají ještě mnohé ani svá jména,“ píše ve svém prvním zápisu z expedice. Lidovky.cz vám přinášejí první ze série svědectví českého horolezce při pouti ledovým královstvím.

Na obzoru monument Cape Renard. foto: Archiv Marka Holečka

Kdy se rozehrává příběh? Už ve chvíli, kdy se objeví v nejasných konturách, jako prvotní nápad v naší mysli? Nebo až ve chvíli, kdy už děláte první reálné kroky vedoucí k jeho realizaci? Nejspíš bude mít každý rozdílný pohled. Jistě, někdo sní a prospí ve snách celý život, aniž by udělal jediný krok navíc. Jiný zas stále něco tvoří, aniž by měl jediný sen. Jsou tací, kteří se chytnou košile jiného a sdílejí s ním jeho čas, přičemž mohou zažít zázraky. Případně také nic. Nebo se sejde kombinace, která zažehne v našem těle plamen, jenž nás vcucne do děje, která roztočí řetězení událostí, o něž se nám ani v nejdivočejším snu nemohlo zdát. Ať tak, či onak, výsostné právo každého z nás, by mělo být uchopit si svůj svět a dívat se na něj po svém. Na tom se asi shodneme.

Holeček: Jsem lenoch. Nezbývá mi ale nic jiného, než hory nějak přetavit do peněz

Můj příběh se začal odehrávat před více jak třiceti lety. Přesto mě neomylně nasměroval právě až sem, do trupu letadla, které právě míří na „nejjihovatější cíp“ jihoamerického kontinentu. Ba co víc, ještě dál. Ale to trochu předbíhám. Takže pěkně popořadě.

Po zabouchnutí dveří základní školy a přesně asi v tom daném momentě, vystaven dotazům co dál, jsem se rozhodl pro světlou budoucnost. Budu horolezcem. Že to byl skvělý nápad, to hned zhodnotili blahosklonným pohledem moji dva profesorští rodiče. „Super synku a čím se asi tak budeš živit?“. No pravda, školy na to nejsou a odpověď nebyla k nalezení. Přesto jsem ale nezaváhal: „Budu se učit po cestě, přičemž život mi ukáže.“ Na malého tvora odvážné tvrzení, nicméně na co čekat, že? Až přijdou první negativní zkušenosti a rány, o kterých jsem neměl ani páru? Houbeles, rovnýma nohama na věc.

Při zpětném pohledu se objevilo překážek nepočítaje a různých odboček, po kterých se dalo jít zcela jinam. Ovšem co je již jisté, že právě teď odkrajuji z čtvrté desítky expedic, které jsem si vysnil, zrealizoval a letím naplnit další.

Čili za pár dní se ocitnu v pohádkové krajině s čistě bělostným sněhem a ledem modrým jak louka posetá chrpou. Vysokými a strmými horami, které rostou přímo od hladiny do dvoukilometrové výše, přičemž nemají ještě mnohé ani svá jména. Obyvatelé jsou ve slušivém smokingu, či kožiších, které by nejedna dáma z Pařížského Champ Élysées mohla závidět. Kolem křižují vodou obří živoucí obludy, obdobné těm z knihy Julese Verna, kteří výdechem pouští nad sebe gejzír vody. 

„Kluci v akci“.
„Ptakoň modrooký“.

Pak bludné kry, lodě bez kapitána putující kamsi bez cíle, až do chvíle,  kdy se rozpustí ve slaných vlnách oceánu. Tak bych mohl pokračovat dál, ale teď koukám skrze okénko na neklidně vlnící se křídlo našeho letadla. Nárazy větru a zmítání stroje ve vzduchu dávají již tušit, že se blížíme k cíli. Už vidím známou zvlněnou krajinu Tierra del Fuego se zasněženými vrcholky, neboli Ohnivou zemi. Pode mnou se houpe jachta na hladině kanálu Beagle a přímo v zorném poli se blíží nejjižnější lidská výspa, městečko Ushuaia (Ušuaja). Naše kola po chvilce prudce narazila na ranway a jsme zase po dvaceti hodinách letu a několika mezipřistáních na pevné zemi.

Jaroš je chvástal a lhář. Do lidí jako Rakoncaj se nekope, říká horolezec Holeček

Už bych mohl konečně vybalit náš záměr co? Tak dobrá. Seskládal jsem sedmihlavou skupinu včetně mě sedmihlavou skupinu kluků ušatých. Lákadlem, na které jsem všechny utáhl, bylo lezení na panenské štíty v Antarktidě. A teď to přijde. Aby cesta nebyla mastňácká, tak jsem opětovně zvolil jachtu, jako v roce 2014, kdy jsem poprvé navštívil ledové království. Tentokrát jsem ovšem pro větší zábavu místo 21metrové jachty eXplorer s Tasmánským kapčou Steavem poprosil kamaráda Jirku Denka. Ten nás všechny nasouká do své 17metrové jachty Altego II. a proveze bouřlivým Dreakem, až ke břehům, kde tučňáci, tuleni a velryby dávají dobrou noc. Tím je deníček otevřen a příběh, který začal již dávno, bude naplňovat v průběhu naší cesty další nepopsané stránky. Tak se při čtení příjemně bavte a všechny vás zdravím z nefalšovaného konce světa. 

Těbůh, Mára

GPS: 54°48′57″ j. š., 68°19′4″ z. d.

Autoři:

Sověti ozářili Richarda Nixona radioaktivitou. Jeho agenti to zastavili trikem

Premium Při návštěvě v Sovětském svazu Richard Nixon sice přátelsky hovořil se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem v takzvané...

Test kočičích kapsiček. I z krmiva za deset korun může zvíře dostat vše

Premium Kočky nám sice někdy připadají mlsné, ale ony jen v miskách hledají to, co jejich tělu prospívá nejvíc: maso plné...

Extra steh po porodu navíc? Rodičky děsí ponižující husband stitch

Premium Přivést dítě na svět znamená pro většinu žen prožít si mnoho vypjatých chvil. Vyrovnat se s průběhem porodu nemusí být...

Mohlo by vás zajímat