Sedím v letadle do Říma a přemýšlím, kde asi skončí moje zavazadlo. Letiště v Římě je obrovské a pravděpodobnost, že Italové zapomenou naložit zavazadlo do správného letadla, není úplně zanedbatelná. Zvlášť když přestupuji na vnitrostátní let do Ancony. S tím, jak to „chodí“ na italských letištích, už zkušenost mám.
Minulý rok mi na jihoitalském letišti Lamezia Terme zapomněli naložit zavazadlo. Naštěstí to byl jen plážový slunečník. Mé obavy zmírňuje skutečnost, že na severu Itálie a v její střední části panuje „větší pořádek“. Asi půl hodiny poté, co přiletíme do Ancony, zjišťuji, že můj kufr dorazil v pořádku.
Marche láká milovníky módy
Pokud máte rádi živo a hlavně nákupy, vydejte se do kraje Marche. Právě tady se totiž dají velice levně nakoupit značkové oděvy a pravé italské boty, které se v tomto regionu vyrábějí.
„Boty, které běžně stojí tři sta eur, můžete koupit za padesát eur, nebo si můžete koupit třeba tričko od Armaniho za dvacet eur,“ říká majitel zdejší sítě hotelů s tím, že prostřednictvím výhodných nákupů chtějí přilákat do regionu turisty. Uvádí, že slevy se vztahují i na zboží z aktuální sezony, u kterého jsou ale samozřejmě slevy nižší. Přesnější informace získáte na webové adrese www.in-outlet.it.
Pláže, které předčí očekávání
Před několika lety jsem se začala učit italsky a od té doby jsem Itálii procestovala. Vím, že pro mnohé je tato země známá především svou nezaměnitelnou kuchyní. Málokterý turista odolá vůni pizzy nebo obrovské porci zmrzliny. Ještě větším lákadlem je ale pro české turisty moře.
Možná patříte mezi ty, kteří si vybírají letovisko podle vstupu do moře a podle písku, který pokrývá místní pláže. Velmi jemný písek, který se až lepí na tělo, najdete hlavně na severu Itálie, ale i v její střední části. V Kalábrii a Apulii, tedy na úplném jihu Itálie, jsou pláže lemované skálami a pokryté hrubým pískem až kaménky.
S vidinou příjemného koupání v moři v blízkosti hor jsem se do Itálie loni těšila i já. To, co jsem po příjezdu do Kalábrie spatřila, ale bylo trochu jako studená sprcha. Byl červen a pláže ještě nebyly upravené. To, že jde o pláž, bylo poznat jen z blízkosti moře. Když jsem po návratu ukazovala známým fotografie, na kterých byl zachycen „pouze písek“, a nikoli i moře, nikdo z nich neuhodl, že na snímku je pláž. Podle četných kamenů i větších rozměrů a rozrytého povrchu usuzovali zpravidla na zorané pole.
Do jižní Itálie totiž není vhodné jezdit dříve než v červenci. „Přestože horké počasí panuje až do podzimních měsíců, sezona zde končí už v polovině srpna, kdy Italové slaví Ferragosto.“ vysvětlovala mi delegátka Martina. Mimo hlavní sezonu zde bývá navíc zavřená i většina obchodů a restaurací.
Půjčte si auto
Na druhé straně ale jižní Itálie nabízí řadu krás, a to hlavně přírodních, jako například národní park Pollino. Abyste ho ale mohli spatřit, budete si muset půjčit auto, což v malých střediscích může být problém. Pokud tedy nechcete strávit týden poleháváním na pláži, raději si vyberte jedno z rušnějších letovisek, nejlépe v západní části regionu, odkud je i více možností pro poznávání celé země.
Naopak milovníci historie by měli zvolit dovolenou například v blízkosti Neapole, a tedy i legendárních Pompejí. Například z ostrova Capri nebo Ischie je možné dopravit se do města trajektem. Pobyt na těchto ostrovech ale není zrovna levný - v sezoně zaplatíte za týden zpravidla okolo dvaceti tisíc za osobu s polopenzí. Pokud chcete ušetřit, můžete se ubytovat na pevninské části a do Neapole se dopravit autobusem.
Každého půl kilometru zastávka
Nesmíte se ale divit, když si po ránu řidič „odskočí“ na snídani a nechá vás čekat v autobuse. Některý z nich vás alespoň upozorní, že je dvacetiminutová pauza do odjezdu. Nedivte se ani, že snad každých pět set metrů autobus staví. Když jsem jednou cestu do Neapole absolvovala, naivně jsem se řidiče zeptala, kolikátou zastávku mám vystoupit. Usmál se a mávl rukou. Kdybych je měla spočítat, dostala bych se minimálně k číslu šedesát.
Vzdálenost, kterou lze autem urazit za necelou hodinu, jsme jeli dvě a půl hodiny - a to prý bylo ještě rychlé. Připadali jsme si jako na horské dráze a čekali jsme, kdy autobusu upadnou kola. Ten stroj už něco pamatoval.
Cestou jsme vůbec nebyli schopni rozeznat, co jsou vesnice a co už předměstí Neapole.
V Neapoli můžete narazit na problém, že nebudete vědět, ze které zastávky jede autobus zpátky, protože často nejsou nijak označené. Zkuste stát na zastávce a na „podezřelý“ autobus mávat. Řidič vám s největší pravděpodobností zastaví.
Minulý rok mi na jihoitalském letišti Lamezia Terme zapomněli naložit zavazadlo. Naštěstí to byl jen plážový slunečník. Mé obavy zmírňuje skutečnost, že na severu Itálie a v její střední části panuje „větší pořádek“. Asi půl hodiny poté, co přiletíme do Ancony, zjišťuji, že můj kufr dorazil v pořádku.
Marche láká milovníky módy
Pokud máte rádi živo a hlavně nákupy, vydejte se do kraje Marche. Právě tady se totiž dají velice levně nakoupit značkové oděvy a pravé italské boty, které se v tomto regionu vyrábějí.
„Boty, které běžně stojí tři sta eur, můžete koupit za padesát eur, nebo si můžete koupit třeba tričko od Armaniho za dvacet eur,“ říká majitel zdejší sítě hotelů s tím, že prostřednictvím výhodných nákupů chtějí přilákat do regionu turisty. Uvádí, že slevy se vztahují i na zboží z aktuální sezony, u kterého jsou ale samozřejmě slevy nižší. Přesnější informace získáte na webové adrese www.in-outlet.it.
Pláže, které předčí očekávání
Před několika lety jsem se začala učit italsky a od té doby jsem Itálii procestovala. Vím, že pro mnohé je tato země známá především svou nezaměnitelnou kuchyní. Málokterý turista odolá vůni pizzy nebo obrovské porci zmrzliny. Ještě větším lákadlem je ale pro české turisty moře.
Možná patříte mezi ty, kteří si vybírají letovisko podle vstupu do moře a podle písku, který pokrývá místní pláže. Velmi jemný písek, který se až lepí na tělo, najdete hlavně na severu Itálie, ale i v její střední části. V Kalábrii a Apulii, tedy na úplném jihu Itálie, jsou pláže lemované skálami a pokryté hrubým pískem až kaménky.
S vidinou příjemného koupání v moři v blízkosti hor jsem se do Itálie loni těšila i já. To, co jsem po příjezdu do Kalábrie spatřila, ale bylo trochu jako studená sprcha. Byl červen a pláže ještě nebyly upravené. To, že jde o pláž, bylo poznat jen z blízkosti moře. Když jsem po návratu ukazovala známým fotografie, na kterých byl zachycen „pouze písek“, a nikoli i moře, nikdo z nich neuhodl, že na snímku je pláž. Podle četných kamenů i větších rozměrů a rozrytého povrchu usuzovali zpravidla na zorané pole.
Do jižní Itálie totiž není vhodné jezdit dříve než v červenci. „Přestože horké počasí panuje až do podzimních měsíců, sezona zde končí už v polovině srpna, kdy Italové slaví Ferragosto.“ vysvětlovala mi delegátka Martina. Mimo hlavní sezonu zde bývá navíc zavřená i většina obchodů a restaurací.
Půjčte si auto
Na druhé straně ale jižní Itálie nabízí řadu krás, a to hlavně přírodních, jako například národní park Pollino. Abyste ho ale mohli spatřit, budete si muset půjčit auto, což v malých střediscích může být problém. Pokud tedy nechcete strávit týden poleháváním na pláži, raději si vyberte jedno z rušnějších letovisek, nejlépe v západní části regionu, odkud je i více možností pro poznávání celé země.
Naopak milovníci historie by měli zvolit dovolenou například v blízkosti Neapole, a tedy i legendárních Pompejí. Například z ostrova Capri nebo Ischie je možné dopravit se do města trajektem. Pobyt na těchto ostrovech ale není zrovna levný - v sezoně zaplatíte za týden zpravidla okolo dvaceti tisíc za osobu s polopenzí. Pokud chcete ušetřit, můžete se ubytovat na pevninské části a do Neapole se dopravit autobusem.
Každého půl kilometru zastávka
Nesmíte se ale divit, když si po ránu řidič „odskočí“ na snídani a nechá vás čekat v autobuse. Některý z nich vás alespoň upozorní, že je dvacetiminutová pauza do odjezdu. Nedivte se ani, že snad každých pět set metrů autobus staví. Když jsem jednou cestu do Neapole absolvovala, naivně jsem se řidiče zeptala, kolikátou zastávku mám vystoupit. Usmál se a mávl rukou. Kdybych je měla spočítat, dostala bych se minimálně k číslu šedesát.
Vzdálenost, kterou lze autem urazit za necelou hodinu, jsme jeli dvě a půl hodiny - a to prý bylo ještě rychlé. Připadali jsme si jako na horské dráze a čekali jsme, kdy autobusu upadnou kola. Ten stroj už něco pamatoval.
Cestou jsme vůbec nebyli schopni rozeznat, co jsou vesnice a co už předměstí Neapole.
V Neapoli můžete narazit na problém, že nebudete vědět, ze které zastávky jede autobus zpátky, protože často nejsou nijak označené. Zkuste stát na zastávce a na „podezřelý“ autobus mávat. Řidič vám s největší pravděpodobností zastaví.