Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Korejská lekce

Korejci a důvěra. Na veřejných místech nikdo krádež neočekává

Autobusová zastávka foto: Darina Ivanovová

I tady v Jižní Koreji se nám ochladilo, i když ještě minulou neděli jsem při telefonátu provokovala kamarádku dvaatřiceti stupni, zatímco ona hlásila pražských ranních osm. Už je to večer na dlouhý rukáv a poprvé jsem oblékla ponožky z pocitu chladu. Přijde mi ale přízračné, že ani ne před dvěma týdny jsem se v takřka stejné zeměpisné šířce povalovala na pláži a užívala teplého moře.
  14:00

Na korejský svátek Chuseok, který se rovná významem našim Vánocům a je striktně rodinný, jsem totiž vyrazila na východní pobřeží k Japonskému alias Východnímu moři. O název okrajového moře Tichého oceánu se vede spor od dob, kdy Japonsko okupovalo Koreu, a bylo tudíž pojmenováno Japonské. Jižní Koreji by se líbilo pojmenování Východní (je tady takto důsledně nazýváno).

S večerem pláže ožívají

Aby v tom byl ještě větší maglajz, Severní Korea prosazuje název Východní korejské moře. Mým cílem bylo město Kangneung, které v sobě slučuje zdánlivě neslučitelné – dlouhé písčité pláže a zimní olympijské hry (2018). Vzdálenost ze Soulu je vzdušnou čarou asi 170 kilometrů a rychlovlak KTX ji s několika zastávkami urazí za dvě hodiny, cena jízdenky – přibližně 500 Kč jedním směrem. Jízdenky všemi myslitelnými směry byly na Chuseok vyprodány dlouho dopředu.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Já tu svou kupovala online někdy v polovině srpna a na zpáteční cestu už jsem si mohla vybrat jen z krutě ranních časů. Jízdenka je zároveň místenkou a nikdo ji nekontroluje, na jednom místě se během jízdy do konečné stanice vystřídá i několik cestujících.

To mi připomíná – obecně zde v takových záležitostech vládne důvěra, že nikdo nebude podvádět a snažit se obejít daná pravidla. Stejně tak, jako když jsem si zapomněla na toaletě mobil, našla jsem ho na stejném místě, přestože kabinku o přestávce koncertu mezitím navštívilo minimálně pět žen.

V kavárnách mě zkraje překvapovaly bezstarostně odložené mobily a kabelky, jejichž majitelé odkvačili k pultu či na záchod. V hromadné dopravě pak trestuhodně otevřené batohy a tašky. A už taky chápu, proč byly v Praze korejské studentky okradeny zpravidla do dvou týdnů po svém příjezdu, což tedy rozhodně není obhajoba pražských kapsářů. Korejci zkrátka jen nemají naši vypěstovanou ostražitost vůči krádežím ve veřejném prostoru.

Zpátky však k Východnímu moři do města Kangneung, kde mě překvapily rozlehlé písčité pláže. Navazují jedna na druhou a tvoří několikakilometrový pás. Být to v Evropě, už jsou tam nasekané minimálně čtyři řady obrovitých hotelů za sebou. Ne tak v Koreji. Pár menších hotelů roztodivných stylů od a la baroko po brutalismus a do toho osamělé monstrózní hotely, do každého z nich by se vměstnalo jedno menší městečko.

Korejci se nesluní, ba naopak, úzkostlivě se před sluníčkem chrání a opálení je těžký kosmetický přečin. Z mé prozatímní zkušenosti nejsou ani žádnými velkými plavci, neplavou, koupou se. Většinou víc děti než dospělí a svorně v koupacích oblečcích nebo rovnou v tričku a šortkách. Pokaždé jsem měla i v jednodílných plavkách pocit, že se dopouštím veřejného striptýzu.

Rodinný výjev z pláže

Místo je to ideální, na horizontu lemované horami, kde se odehrávala zimní olympiáda. V Kangneungu probíhaly před čtyřmi lety halové zimní sporty – bruslení (kraso i rychlo), hokej a curling. Pláže jsou ohraničeny uměle vysázenými borovými háji, které mají dva účely. Jednak se tam koncentrují korejští návštěvníci pláží, kteří tam ve stínu piknikují …. a piknikují a piknikují. Korejci stolování v přírodě milujou, mají na to řadu vychytávek v podobě přenosných a skládacích vařičů, grilů a stolečků.

Druhý účel lesíků je vojenský- skrývají stále udržované zákopy se střílnami a občas se dá narazit i na bunkr. Na pláže vyrážejí Korejci se setměním, aby odpalovali rachejtle a petardy, s touhle zábavou vydrží do rozbřesku. Arzenálu k malým ohňostrojům je stále dost, nabízí ho ve velkém všechny pobřežní obchůdky. Tamní restaurace se specializují hlavně na ryby a mořské plody a tím pádem se jí všude sašimi - jídlo z plátků syrových čerstvých ryb. Zatím se mi nepřejedlo.

Víte, jak odlišíte na první pohled restauraci od kavárny? V Koreji je kavárna zásadně ta hezčí a designově vymazlenější budova. Korea nikdy nebyla zemí s kávovou kulturou, boom kaváren tady nastal zhruba před patnácti až deseti lety. Ovšem vzali to po korejsku, to znamená důkladně a do detailu. Kavárny jsou vybavené nejlepšími přístroji, na špatnou kávu natrefíte opravdu velmi zřídka. Snaží se taky odlišit vybavením a stylem, a proto je radost do nich chodit. Že jste se „kávově pokorejštili“, se pozná podle toho, že už nepijete espreso, ale přejdete na zdejší kávové číslo jedna – ice americano. V Kangneungu se při pobřeží vine ulice, která sestává jen ze samých kaváren a je místní atrakcí.

Surfování je na východním pobřeží hodně oblíbené

Každá v jiném stylu a s vyhlídkou na moře. Ta ve stylu Santorini je opravdu nepřehlédnutelná. Kvůli další místní atrakci se jezdí na jednu ze vzdálenějších pláží Jumunjin, nachází se tam zdánlivě obyčejná autobusová zastávka. Tahle ovšem není ledajaká, přestože je nefunkční. Je replikou zastávky, která se objevila na obalu alba známého korejského boybandu BTS. Stala se tak povinným foto spotem všech návštěvníků téhle části východokorejského pobřeží. Nemluvě o těch, kteří sem přijíždějí jenom kvůli ní.