V univerzitním kampusu to teď vypadá jak v dobře ošetřované zámecké zahradě. Keře a stromy vzorně zastřižené. Pampelišky v trávníku nemají šanci na přežití, místní zahradníci s nimi vedou nelítostný boj, a že při těch plochách jde o nekončící činnost. A všude kvetou takřka pole zářivých azalek. Stává se ze mě botanik amatér, už vím, že nejdřív kvetou azalky „obyčejné“, pak ty s názvem korejské a nakonec královské azalky.
Královské jsou fakt za odměnu, musíte za nimi vyrazit do hor, rostou v nadmořské výšce od 400 do 1500 metrů, obvykle až na hřebenech. Stejně jako u rozkvetlých třešní existuje i azalkový „jízdní řád“, kdy a kde (a který druh) začíná kvést. Máme v půlce května políčeno na královské azalky v horském národním parku Sobaeksan. Mám podezření, že vzhledem k pozdní době květu se jedná o ty, které jde spatřit zaručeně úplně nejvýš. Nohy budou trpět, oko se bude kochat.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Samozřejmostí jsou rozličné azalkové festivaly a azalky si za svůj symbol vybraly některé provincie a města. Korejci jsou na ně právem pyšní, keře královských azalek mají svůj původ na Korejském poloostrově (pak ještě v Mandžusku a částečně v Japonsku), jen tady rostou divoce v lesích a na úbočích kopců.
Univerzitnímu kampusu v minulém týdnu krom azalek vládly taky midterm zkoušky, tedy „polosemestrální“ zkoušky. Výsledky z nich mají vliv na konečnou známku a studenti se na ně drtí stejně usilovně jako na ty závěrečné. Mezi studenty při nich nefunguje žádná solidárnost, každý jde ostře za svým úspěchem, bojuje se o každý bod a procento. Korejská společnost je velmi soutěživá, to se projevuje i na způsobu studia. Všechno je nasměrováno na výsledek a známku. Je ovšem taky pravdou, že známky se běžně uvádějí při pracovních pohovorech.
Šanci na práci zvyšuje jméno univerzity, kterou jste vystudovali. Studenti se navzájem velmi hlídají a jsou velmi citliví (někdy až podezíraví) na férovost při zkouškách. Čerstvý zážitek – jedna ze studentek musela zůstat jako nakažená covidem v domácí karanténě. Domluvila jsem se s ní, že bude psát test společně s ostatními, ale online. Okamžitě mě oslovili její spolužáci, že se domnívají, že by mohla při testu podvádět – rozuměj získat nad nimi výhodu. Když jsem jim vysvětlila, jak je zabezpečeno, aby se to nestalo, jejich zástupce poděkoval a nastal klid.
Protože jsem něco takového nezažila poprvé, vím, že to neudělali kvůli tomu, že by spolužačku neměli rádi. Až jejich výsledky elektronicky zveřejním, budou mít studenti týden na to, aby je „reklamovali“, případně se dotazovali. Prima systém, líbí se mi. Věřte, že oni to taky využívají. Jsou však schopni argumentovat i tím, že na jejich monitoru se mnou dotazovaná barva zobrazila v jiném odstínu než na mém, jen aby získali vytoužený bod navíc. Už jsem uvykla a jsem jen krůček od dosažení buddhistického klidu při zodpovídání podobných „reklamací“.
Nejen prací živ je člověk, a tak jsem se v minulých dnech vydala do několika soulských galerií současného umění. Korejská umělecká scéna v posledním desetiletí prudce roste a má co nabídnout, vlajkovými loděmi nejsou zdaleka jen K-pop a seriály, které trhají rekordy sledovanosti na Netflixu. „Raketový“ vhled do současné výtvarné scény mi dala návštěva veletrhu uměleckých galerií, který se konal v Soulu v březnu, prezentovalo se na něm neuvěřitelných 150 galerií. Při tom množství samozřejmě zrak přecházel a kapacita mozku nestíhala, a tak jsem se rozhodla „vyzobat“ alespoň pár z nich v místech jejich působnosti. O tom zas příště, až odkvetou azalky
