Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Korejská lekce

Z Česka do Koreje přes Katar za 24 hodin. Návrat z dovolené a první alergická reakce

Když se o Soul otře tajfun.... foto: Darina Ivanovová

Návraty do práce po letní dovolené nejsou lehké. V mém případě je návrat i trochu zdlouhavý. Přímé lety z Prahy do Soulu byly zrušeny ještě před pandemií, a tak přestup i tak dlouhou cestu ještě prodlužuje. Nejrychleji se to dá zvládnout zhruba za 16 hodin, což už dostatečně odradilo pár mých kamarádů od návštěvy. Tentokrát jsem se vracela přes Katar.
  19:42

Když jsem to spočítala od dveří ke dveřím, cesta trvala překrásných 24 hodin. Obě letadla byla v ekonomické třídě plná a k mé hrůze na místa ke mně zamířila v prvním letu maminka s malou holčičkou. Nejsem žádný Herodes a se synkem jsem taky často létala. Poslední dobou mám ale kliku na neklidné děti, které zkouší, zda lze přehlušit letecké motory. Zkrátím to – byla to jedna z nejpříjemnějších cest.

Holčička, jak se ukázalo – má jmenovkyně, byla akční a roztomilost sama. Schrupla si až při přistávání a „byla vystoupena“ spící a visící mamince přes rameno. S maminkou jsme v kontaktu a tímto mávám a zdravím do íránského Isfahánu (na který mám mimochodem báječné vzpomínky z jedné z našich nejpovedenějších cest).

Darina Ivanovová2

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Že jsem si hlavu o dovolené vyčistila dokonale, jsem zjistila u dveří svého korejského domova. Zaboha jsem si nemohla vzpomenout na číselný kód zámku. Dobře, že u hlavních vchodových dveří do budovy je kódem čirou náhodou mezinárodní telefonická předvolba České republiky. Kampus univerzity byl ještě docela prázdný, ale stále ještě lehce poznamenaný srpnovými, i na Koreu uvyklou monzunu nečekaně silnými, dešťovými přívaly. Sem tam chyběl kus chodníku, někde si klestil cestu přes stezku nový potůček, někde voda přinesla z hor hromadu kamenů.

Do začátku výuky zbýval týden a osud se rozhodl, že mi nadělí zase jedno „poprvé“. Probudila jsem se svědícím obličejem, který nabíral barvu toreadorské mulety. Celý víkend jsem ho chladila, omývala heřmánkovým odvarem, mazala aloe vera. Až v pondělí ráno, kdy mé oči už nabyly asijské formy štěrbinek a ústa vypadala jak po nezvládnuté aplikaci kyseliny, jsem rezignovala a poprosila asistenty o pomoc. V mžiku mě objednali k nejbližšímu „kožaři“ a tam mě i dopravili. Alergická reakce jak vyšitá, poprvé v mém dosavadním „nealergickém“ životě.

Objednat se k lékaři specialistovi na stejný den není v Koreji vůbec problémem, což mě stále překvapuje. Dostala jsem injekci do zadku – sestřička mě odvedla z ordinace do soukromí malého injekčního kamrlíku a tam mi místo vpichu tak intenzivně proplácala, že jsem o vlastní injekci vůbec nevěděla. Dostala jsem léky – opět v korejském stylu, to znamená rozdělené do jednotlivých ranních a večerních sáčků. Další překvapivou věcí jsou zdejší nikterak vysoké doplatky na léky.

Stav se rychle zlepšil, a tak jsem si záhy troufla i na výšlap u nás do kopců. Zelená barva přírody po konci monzunu je tak sytá a šťavnatá, že i nadchne i mě, která nevlastní jediný kousek oblečení v zeleném odstínu. Opravdu je to nezvyklý pohled, když přijedete z letní Evropy uondané suchem a teplem. V horách skoro nikdo nebyl, dohlednost byla úžasná. Jak řádila voda v horách voda, ale bylo naprosto zjevné- stržené stráně, záplavy bahna a kamenů, podemleté stezky.

Kampusový potůček.

Potkala jsem jen bagr, jednoho hada a tři nonstop štěbetající „adžumy“. Adžuma je žena středního až staršího věku, obvykle s krátkými odbarvenými natrvalenými vlasy s nezbytným štítkem proti slunci na hlavě a zvláštním „tetkovským“ stylem oblékání.

Můj bulharský kolega mi vypravoval, že svá univerzitní studia v Koreji strávil právě v populárních podnájmech u adžum, která se staraly svým podnájemníkům o dvě teplá jídla denně a někdy jim i praly. Od jedné se odstěhoval, protože vařila příliš pálivá jídla, což asi muselo být při obvykle ostré chuti korejské kuchyně na hranici poživatelnosti a přežití.

Po idylickém výletě do hor a dobrání léků se mi alergie vrátila. Ne tak intenzivně, zato klasicky o víkendu. A tak mě čekala už tradiční pondělní pochůzka k lékaři. Tentokrát do lepší ordinace a za dozvuku tajfunu, který do Soulu přinesl další kvanta vody. Spustila se dešťová clona, která vydržela viset a crčet z oblohy nepřežitě celý den.

Nosit deštník vcelku postrádalo smysl a jediné myslitelné boty do takového počasí jsou žabky nebo kotníkové holínky. Naštěstí déšť tu není spojený s ochlazením, a tak stále vládnou teploty nad dvacet. Lékař byl starší pán s příjemnou angličtinou, domluvili jsme se na další léčbě a já zas doma odtrhávám z pásu ranních a večerních pytlíčků.

Po pár školních dnech je čas Chuseoku – největšího třídenního rodinného svátku v Koreji. Charakteristickým pro něj je návrat ke kořenům a předkům, a tak se zase Korea dává do pohybu, aby se všichni přesunuli k rodičům, prarodičům a hrobům. Lístky na vlaky a dálkové autobusy jsou vyprodané dlouho dopředu, dálnice zas budou tonout v zácpách.

Protože už jsem to zažila loni, ještě z českého domova jsem si koupila lístky na vlak. Tentokrát na východní pobřeží Koreje, k Japonskému moři, které tu nikdo nenazve jinak než Východní. Do Kangnungu mířím za plážemi a vykoupáním, což se nijak nevylučuje s tím, že proslul jako jedno z hostitelských měst zimních olympijských her v roce 2018.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...