Díky za vstřícnou a milou pomoc, mávám kolegům do Prahy! Tancovalo se – nováčci ve studiu češtiny vysekli polku, kterou se naučili od starších spolužáků. Přistoupili k tomu nadmíru zodpovědně, byla jsem na nácviku a nechyběl rozbor u videa a dva fundovaní „učitelé“, starší spolužáci– jeden pro kluky a jedna slečna učitelka pro holky, kteří jim vytýkali sebemenší chybičku.
Starší tanečníci v posledních letech vyhrávali ceny na místních folklórních festivalech, a tak si nechtěli nechat zkazit pověst a hnali mladší k co nejlepšímu výkonu. Slovenští měli úplnou premiéru a předvedli se ukázkou čardáše a inštalate (ano, i já ho viděla a slyšela o tomhle tanci poprvé v životě).
Vidět Korejky se zapletenými copy, s načerveněnými tvářemi (kdeže skončila jejich pověstná porcelánová pleť), korejské kluky s namalovanými kníry, jak výskají při choreografii polky na „Proč ta sova tolik houkala“, je z rodu nezapomenutelných zážitků. Tipuju, že byli roztomilostí a snahou všech tanečníků překvapeni i oba pánové velvyslanci – Česka i Slovenska, kteří přijali pozvání.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Užili si s námi celý „československý“ večer. Odehrály se studentské prezentace, soutěžilo se v kvízech i v nejrychlejším oblečení a zkompletování krojů – o bizarnosti (chcete-li kreativitu) nebyla nouze. Spodnička nahradila zástěrku, mašle z copů vlály v pase, dívčí hlavě kraloval na čepci pro jistotu ještě mužský klobouk. Byla i tombola, nechyběly chlebíčky a jednohubky domácí výroby, po kterých se raketově zaprášilo.
Bylo to pravděpodobně poslední společenské povyražení většího formátu před blížícími se zkouškami. I já už jsem začala cítit nahromaděnou celosemestrální únavu, a tak jsem se rozhodla pro malé osvěžení pro jistotu ještě před zkouškami. Mám dobře nastavený rozvrh, kterým mi zaměstnavatel umožňuje užít si prodloužených cestovatelských víkendů. Tentokrát mi hrály do noty i dva korejské volné dny navíc – byly lokální volby (na jakékoliv volby je tady vždy volno) a Memorial Day – vzpomínkový den na všechny, kteří zahynuli během korejské války.
Jak určitě víte, mezi oběma Korejemi nebyla nikdy podepsána mírová dohoda a technicky vzato jsou stále ve válce. Svátek byl vyhlášen jako státní jen tři roky po ukončení bojů. Kterak se v posledních dnech mezi severem a jihem stupňuje napětí a jak severokorejští soudruzi odpalují balistické střely, ponechám raději bez komentáře. Je to zvláštní pocit – vědět, že to k vám tihle sousedi mají jen 50 kilometrů vzdušnou čarou.
Studenti češtiny tancujou polku.
Protože už je teplo, několik dnů volna znamenal davový přesun většiny oddychu lačných na mořské pobřeží. Já, tentokrát osamocená cestovatelka, jsem si vybrala korejskou líbánkovou destinaci – ostrov Čedžu (Jeju). Tenhle korejský subtropický ráj, nazývaný taky korejskou Havají, se nachází 85 kilometrů od jižního pobřeží poloostrova a ze Soulu sem doletíte za 50 minut.
Letiště v hlavním městě stejného jména - Čedžu vypadá jako brána do skutečného ráje, u východu vám kynou v ústrety vzrostlé mohutné palmy. Letiště ale má svou temnou stránku, pod jeho ranvejemi se nachází masové hroby těch, kteří byli zabiti při povstání, které tady vypuklo v roce 1948, kdy ještě byla jižní část Koreje pod americkou správou. Jihokorejská vláda ho krutě potlačila, o život přišla pětina ostrovanů a až v roce 2003 padla od vlády první oficiální omluva.
Do té doby se o povstání záměrně mlčelo. To jsem ovšem při přistání ještě nevěděla a těšila se z romantického soumraku nad vulkanickým ostrovem, který byl v roce 2011 zařazen mezi sedm nových přírodních divů světa. O tom, jak a proč jsem si stačila ostrov za pár dnů oblíbit, zase příště. Už teď se těším, že se tam při psaní vrátím aspoň myšlenkami.
Vítá vás ostrov Jeju.
