Zaujalo mě, že se zde potvrdilo to, o čem p. Alipour mluví. Lidé si dělají závěry bez toho aby znali celý jeho příběh (na to v článku není prostor) a vůbec něco o Íránu a Peršanech. Podle jedněch je potenciální džihádista, podle jiných homosexuál, proč nešel jinam, atd. Že se vyjádřuje jinak, než je to zde běžné, je dáno tisíciletou historií básnictví v Íránu (Háfez, Sádí, Rúmí, Ferdousí, Avicenna), které dodnes žije a ovlivňuje formální projev a pochází ještě ze zoroastriánských dob (ne všichni Íránci jsou muslimové, žijí tam křesťané, židé, bahájci, zoroastriáni i ateisté). Íránci jsou emotivnější než Evropané, ale pokud by ste tam náhodou zavítali, lidé si s váma určitě promluví, protože si cizince a turisty váží, je to velice přátelský národ a je nefér je soudit pouze podle režimu, který tam vládne posledních 34 let.
PS: Pana Alipoura znám moc dobře asi rok a půl, protože spolupracujeme na různých projektech a v Íránu jsem během posledních let byla 5 x a můžu pouze doporučit.
Projekty, granty... a něco užitečného děláte?
Proč tam nezůstal?
A co je vam do toho?
Jeho řeč je tak neskutečně přehnaně květnatá a přecitlivěle afektovaná, že mám dojem že tento mladík utekl z Íránu protože je homosexuál. Napovídá tomu i to, že se v podstatě vyhnul odpovědi na to zda chodil s češkou. Ovšem věty jako "Občas se mi zdá, že tuto zemi nesou na bedrech ženy a že se muži dost nesnaží využít svých sil a schopností k inovacím, které práci usnadní" (heh?) nebo "Přemíra alkoholu ničí mozek, stává se líným a netečným a ztrácí schopnost přemýšlet hlouběji" nebo "Když si to uvědomím, pouze se usměji, povzdechnu si a jdu dál" jsou neskutečné bláboly. Zní to jako když se někdo neobratně snaží blýsknout se tím jako je poetická a hloubavá duše a počíná si přitom jako slon v porcelánu.
Jinak osobně s tím člověkem nemám problém, ať je tu šťastný, ale způsob jakým se prezentuje opravdu tak neskutečně kostrbatý že to bije do očí.
Přitom toho sám nakecáte až běda.
taky část iránců nemluvila...minimálně jeden takový by se našel :o)
Václavák na něj působil mohutným dojmem. Já, navštíviv jako turista Paříž, Řím, Londýn, Vídeň či Petěrburg, jsem si naopak neustále uvědomoval, jak je naše Praha krásně malá, bez monumentálních budov úřadů, paláců, ministerstev... Co je v Praze monumentální, je např. v Londýně či Pitěru dům zvící psí boudy. :-)
Ata mluví výborně. Je jasné, že není hlupák a lenoch. Přeji mu zdar a aby úřady jeho věc správně a rychle prověřily. Mohl by být velkým přínosem pro společnost.
V první generaci jsou tito lidé pracovití a někteří i vděční, ale druhá generace se cítí ztracená a nechápána a uchylují se k nenávisti k zemi do které přišli jejich rodiče.
Ne u téhle komunity. Měl byste pravdu, že riziko by bylo, pokud by šlo o Araba, Pákistánce, Somálce a podobně, ale íránští emigranti bývají velmi často dost hlasitě proti džihádu et al., podobně jako čeští emigranti byli takřka ve stu procentech velmi skalními antikomunisty. K tomu vedou i svoje děti. To mohu zcela zodpovědně tvrdit, protože minimálně tady v Norsku máme íránských exulantů dost a jsou to lidé, kteří bijí na poplach kvůli "plíživé islamizaci" zpravidla ještě dříve, než Norové. Pokud by se jejich vztah k džihádu, islamismu a podobně dal k někomu přirovnat, tak k Izraelcům.
Jinak takoví jsou i íránští emigranti tady v Norsku. Často zdůrazňují, že islámská diktatura je to, před čím sem utekli a proto bývají vždy jední z prvních kdo protestuje, když se různí muslimští přistěhovalci snaží Nory nutit přijmout jejich zvyky. Je to menšina, která je vděčná za možnost žít ve svobodné zemi a která se snaží se vypracovat. Je velká škoda, že jsou házeni do jednoho pytle s jinými muslimskými národy, jejichž příslušníci takoví nejsou. Jinak na Peršany (Íránce) se hodně nemile zpravidla koukají různí profesionální multikulturalisté právě kvůli výše uvedeným postojům. Dávat jim za vinu politický islám je jako dělat z uprchlíků ze SSSR komunisty.
A pro paní Kulhánkovou - za totality Češi také neskončili všichni v Bavorsku/Rakousku.
Za totality se pravidlo první bezpečné země dodržovalo, proto většina uprchlíků začínala v rakouských nebo italských lágrech. Kdo žádal o azyl jinde, třeba ve Francii, musel mít velice dobré důvody, proč žádal až tam, jinak ho poslali šupem do té první bezpečné země.
Většina uprchlíků pokračovala dál, hlavně do zámoří. To probíhalo tak, že na základě azylu (statutu uprchlíka) uděleného v první zemi požádali o zařazení do kvóty pro uprchlíky a prošli imigračním řízením. Odlétali už s vyřízeným vízem trvalého pobytu.
V zámoří mohli žádat o azyl pouze lidé, kteří tam přiletěli přímo ze země, kde jim hrozilo pronásledování. Příklad jsou třeba rekreanti směřující na Kubu, kteří žádali o azyl při mezipřistání v Ganderu nebo v Montrealu.
Pročpak nežádal v Řecku, Bulharsku, Rumunsku nebo Maďarsku?
Ostatně i Turecko lze za bezpečnou zemi považovat, a tam by byl skoro jako doma.