Váš předseda vlády mě jako technaře označil za nebezpečného člověka. Jestli jsem to dobře pochopil, jsem já jako student sociologie a mí přátelé, kolega ze školy, dále vystudovaná architektka a novinář z kulturní rubriky, nebezpeční především tím, že se rádi sdružujeme s dalšími lidmi.
Ani jeden z nás nikdy neměl problém se zákonem, nebereme drogy, ani alkohol ve velkém množství nepijeme.
Za co přesně mě česká policie napadla, nevím. Znemožnila mi jít důstojně na toaletu, takže jsem paradoxně skončil v rodinném domku na sousedním pozemku, u lidí, kterým údajně naše přítomnost tak moc vadila. Pak mě policie oslepila slzným plynem, nadávala mi a řadu lidí okolo bila.
Mimochodem, lidé, jejichž toaletu jsem byl nucen navštívit, se ke mně chovali skvěle, a dokonce si pochvalovali, že po dlouhé době bude mít místní hostinský zase jednou pořádný kšeft. Mám pocit, že jediný, komu jsme vadili a vždycky vadit budeme, byl pan Paroubek. A tak si říkám, že jste od dob socialismu vlastně vůbec nikam nepokročili.
