Ať žije pro jednou taky mateřské ego. Nebo je to spíš id? V kontextu touhy jet daleko od civilizace a lézt někam nahoru („Proč tam neudělají lankovku?“ zeptal by se můj manžel) to musí být id.
Tři náměstí Durbar
Asie mě nepřekvapuje, zatímco moji spolucestující jsou trochu v šoku. Ruch, zmatek, nesrozumitelná dopravní situace, neustálé troubení, hory koření na pojízdných vozících, syrové maso se porcuje přímo na ulici, useknutá hlava kozla láká k lahodnému obědu, zatímco turistovi je nabízené zcela ryzí zlato, drahé kamení a Adidas se čtyřmi pruhy.
Sejdeme se na náměstí Durbar? Chyba lávky, mají tu totiž tři durbarská náměstí jako pozůstatek tří newarských království. Jenom místní vědí, kde se vlastně sejdou. A tak si s radostí sednete do Himalayan Coffee House, obdobu amerického Starbucksu, protože tam alespoň identifikujete kafe a muffin.
Pashupatinath je komplex hinduistických chrámů a jedno z nejdůležitějších míst, na které se sjíždějí hinduisté z celého světa. Až tady se dozvím, že existují pozitivní a negativní bohové a že ti pozitivní mají méně rukou (maximálně čtyři), zatímco ti negativní zřejmě žijí jako chobotnice (rukou osm a více). Vzpomenu si letmo na vlastní žonglování a tak trochu tohle hinduistické zobrazení začínám chápat.
Poprchává a my vstupujeme do jiného světa, který se nám průvodce snaží popsat lámanou angličtinou, tu já dál překládám do lámané češtiny. Vzniká tak absolutní lingvistická apokalypsa, která velmi pravděpodobně transformuje veškerá fakta v tak trochu pohádkový příběh, v němž už nikdo neví, co je pravda a co ne. Ale v prostředí transcendálních světů na tom vlastně nakonec ani nezáleží. Emoce se totiž přenášejí i bez Google Translate.
Zuzana MelicharováStudovala v Čechách a Japonsku, pracovala v bankovním sektoru a následně sbírala zkušenosti v oblasti médií. V roce 2021 založila módní značku JUSTLOVE s cílem poskytnout zákazníkům transparentní cenovou strategii a kvalitní materiály. Aktuálně vyrábí v Mongolsku, Portugalsku, České republice a nově také v Nepálu. Svou lásku k cestování tak spojila s láskou podnikatelskou. |
A tak při pohledu na posvátnou řeku Bagmati, kolem které se sdružují pozůstalí, loučící se se svými bližními, a ti, kteří nad nimi v chrámu zpívají a oslavují šťastné životní události, zůstáváme němí beze slov, utopeni v pocitech, které jsme dosud nezažili. V západní kultuře tak tabuizovaná smrt je tady vystavována zrakům kolemjdoucích, a stává se tak přirozenou součástí životního koloběhu.
Mladá žena právě odhalila hlavu svého zemřelého otce, aby mu pomazala tváře pro nás špinavou, pro hinduisty posvátnou vodou z řeky Bagmati, a pomohla mu tak zvýšit pravděpodobnost dosažení nirvány. Díváme se, a to doslova, do očí smrti, protože umrlec je má doširoka otevřené. Slavnostní zpěvy v chrámu umístěném nad celou scenérií mezitím oslavují zrození života.
S Akashem a Gyanem – s moudrostí do nebe
„Nemá to moc těžký?“ kroutí hlavou moje máma, když si nosič Gyan bere na záda naši patnáctikilovou krosnu. „Prosím tě, prý unesou až 90 kilo.“
V životě jsme neviděli tolik lidských nosičů jako v Himaláji. Do vesnice Namche Bazaar, která je jakoby zakousnutá do svahu ve výšce 3 440 metrů, totiž prakticky všechno, co je tu k mání, bylo vyneseno. Lidé se směrem do kopce pohybují podobně svižně jako pozoruhodná směsice jaka a krávy, která je tu koordinována lidskými manažery jako v nějakém moderním logistickém centru.
„Jakokráva“ (poetický název jsme odposlouchali od jednoho českého turisty) nese buď dva pytle rýže, nebo dva kanystry s plynem, aby bylo na čem rýži uvařit. Nejdřív si ji nadšeně fotíte (jako turista!), pak už se jen zkušeně vyhýbáte (lépe stát směrem u svahu, abyste jakokráva nebyla shozena zvířetem ze svahu dolů).
Na trase směrem do Everest Base Campu se cítíte trochu jako Edmund Hillary. Akorát že Edmund asi neměl ve čtyřech tisících výškovku, takže se logicky musíte cítit jako někdo jiný. Bolest hlavy, pocit na zvracení a nesmírná únava, to jsou příznaky, které se v menší nebo větší míře objevují kolem výšky pěti tisíc metrů v podstatě u všech, nezávisle na fyzické kondici.
Do vysněné nebeské destinace nedojdeme, i když náš průvodce Akash (jehož jméno znamená nebe) a nosič Gyanem (jehož jméno znamená moudrost) dělají ohledně nebe i moudrosti, co můžou. Vysněný vrchol však nakonec vidíme. Džomolangma (tibetsky) neboli Sagarmátha (nepálsky) má 8 849 metrů a za rok prý díky pohybu tektonických desek vyroste o další 3 mm. Počkáme si, až bude mít pade, pak zase přijedeme.
Lukla vám možná vžene slzy do očí
Jean-Michel pracoval dvacet pět let jako letecký inženýr. Mimo jiné byl součástí týmu, který vytvořil design pro helikoptéru B3e, jež létá na jednom z nejnebezpečnějších letišť na světě, v nepálské Lukle. A teď nám už jako obyčejný turista vykládá v hotelové jídelně o tom, proč že je Lukla tak nebezpečná. Jde o vynikající načasování, protože Jean-Michel tohle všechno vykládá večer před naším ranním letem z Lukly zpět do Káthmándú.
Jde o to, že kvůli povětrnostním podmínkám mohou piloti v Lukle startovat i po větru, což je velmi nebezpečné a jinde zakázané. „Ráno ti řeknu, jakej je vítr, chceš?“ ptá se mě nad talířem nepálských momo knedlíčků. Jeane-Micheli, ty já radši ani nechci. Ráno mě trochu uklidní, když si pilot do kokpitu bere hrneček s kafem a pokládá si ho jen tak na podlahu. Očividně nečeká žádné nestabilní situace, vítr tedy musí foukat tím správným směrem, ujišťuju se.
Když se pak v malinkém letadélku káně (mimochodem létají tu prý i moravské stroje) po superkrátké a do údolí sklopené ranveji řítí čtrnáct lidí, kteří o létání kromě Jeana-Michela nic nevědí, a dva piloti, kteří snad proboha o létání toho vědí hodně, mám trochu strach.
Rekapituluju si majestátnost nepálských hor, hořkosladkost životních příběhů Akashe a Gyana a neviditelnou pospolitost těch, kteří bez lanovky prostě jenom šlapou nahoru. Do očí se mi hrnou slzy. Možná je to strach z údolí, do kterého můžeme každou chvíli spadnout (nejenom v Lukle), možná je to přetrhávání nitek, jimiž moje srdce srostlo s nebem, moudrostí a krásou Himálaji. V duchu si proto jako správný ateista opakuji buddhistickou mantru. Sichr je sichr.
Óm mani padmé húm.
