NOMÁDI: Finsko v zimě obytkou? Unikátní zážitek pro děti i dospěláky

Bleskově naplánovaná dovolená v našem klasickém stylu, kdo neriskuje, nic nevidí, začala den po Vánocích. Plán byl jet do Finska a Švédskem se vrátit zpět, vidět tmu, sníh a polární záři. Očekávání byla neurčitá, protože jet poprvé s malými dětmi (3 a 5 let) někam, kde není světlo, neustále mrzne (běžně -30) a poprvé s půjčenou obytkou (standardně jezdíme naším „Šnekem“ Iveco Turbo Daily 4x4), navíc cestu dlouhou přes 6000 km za maximálně 12 dní, bylo velmi ambiciózní.

Nebýt již zaplaceného auta, možná bychom vyměkli. To by ale byla životní chyba. Vrátili jsme se nejen s natočenou polární září, ale hlavně zážitkem z nejlepší vánoční sněhové atmosféry a jistotou, že do toho půjdeme znovu.

Tahle bláznivá výprava vlastně začala skoro rok před odjezdem, kdy jsme četli reportáž o výletu obytkou na sever v zimě, o polární záři, sobech a pohádkově zasněžené krajině (VÍCE ČTĚTE ZDE). To se psal leden 2021. Vzpomněli jsme si na to až v listopadu 2022, kdy jsme ze dne na den zarezervovali obytku, protože bylo jisté, že naším Ivecem cestu nedáme.

Šlo o Fiat Livingstone5. Zbývalo tedy naplánovat cíle, doufat, že nám nedorazí žádná sms ze školky o setkání se covidovou nákazou (což by znamenalo konec cesty ještě před začátkem) a nakoupit celé rodině merino podvlíkačky. Plán zněl: dát za 11 dní cca 6000 km.

Obytku jsme vyzvedli hned ráno, naházeli tam věci a dárky s myšlenkou, že zabydlovat se budeme cestou a vyrazili směr Lithuanian Sea Museum. Muzeum se nachází na poloostrově Kurská kosa, kam se lze dostat pouze trajektem, protože je spojený s pevninou v ruské části. Je to snad nejlepší mořské muzeum/oceanárium, jaké jsme zatím viděli. Je nádherné i z vnější části - je totiž udělané ze staré obranné přímořské pevnosti a v zasněžené krajině hned u moře to působilo neskutečně kouzelně.

Další den jsme zastavili v lotyškém Vitrupe u pláže, vytáhli sáně a poprvé v životě sáňkovali na zasněžených dunách a vozili děti po zamrzlém moři. V estonském Talinu jsme navštívili vánoční trhy, jedny z mála otevřených v této po-covidové době. Byly nádherné, stejně jako celé centrum, které je oproti Praze menší, ale strašně kouzelné díky sněhu a světýlkům.

Dodávkou za polární září. Plán byl jet do Skandinávie, vidět tmu, sníh a polární záři. A vyšel.

Krátká cesta trajektem z Tallinu do Helsinek po zamrzlém moři a s vycházejícím sluncem byla jedinečným zážitkem. Po vylodění jsme nečekaně nejeli sněhem, nicméně čím více jsme směřovali na sever, tím sněhu přibývalo. Překvapila nás úžasná disciplinovanost severských řidičů, kteří dodržovali bezpečné vzdálenosti a nepředjížděli, takže jsme se, ač poprvé na konstatním sněhu, ve tmě a s půjčenou obytkou, cítili bezpečně.

Ve Finsku jsme jako první navštívili polární zoo Ranua Arctic Wildlife Park. Zažít to ticho umocněné zasněženými stromy a vidět zvířata v divoké přírodě, bylo fascinující. Zoo jsme prošli za asi 3-4 hodiny denního světla a pak jsme vyrazili sáňkovat. Ze zoo jsme přejeli do Rovaniemi - vesničky Santa Clause, kde pro děti ani nebylo potřeba platit atrakce a skvělý zážitek byl už jen se za polárním kruhem ve vesnici plné vánoční atmosféry projít. Dokoupili jsme jídlo a ještě navštívili dětské hřiště na motivy Angry Birds, u kterého sáňkovala polovina mladších obyvatel města směrem do zamrzlé řeky Kemijoki, po které se i proháněli sněžné skútry s turisty.

Dodávkou za polární září. Plán byl jet do Skandinávie, vidět tmu, sníh a polární záři. A vyšel.

Naše putování za polární září jsme směřovali ještě více na sever směrem k Sirkka a cestou jsme navštívili ledový hotel v Kittilä, což bylo opět naprosto nečekaným zážitkem. Kombinace sněhu, ledu, světel a umění (plus ledová klouzačka pro děti) je sázka na jistotu, že vám spadne čelist a nikdy na to nezapomenete! Skončili jsme u Sirkka, na jednom z mála „vysokých“ finských kopců, kde jsme prožili Silvestr s čekáním na polární záři, která ale nepřišla. Domů jsme to stočili Finskem, protože se covidová situace zhoršila a vstup do Švédska by nás díky testům vyšel asi na 14 000 korun.

Vyráželi jsme ale s pocitem maximálně vyvedené dovolené i tak. Nakonec jsme jako bonus po 600km ujetých na jih přeci jen zaznamenali blištivou oblohu. Vzhledem k cca 80% zalesněnosti Finska se nám naštěstí povedlo během chvilky dorazit k velké vodní ploše s výhledem na severní oblohu a zažít kouzlo polární záře.

Obytka nám čtyřem stačila v pohodě. Jsme standardně zvyklí na velmi málo místa v našem „offroadovém paneláku“ a navíc na venkovní kuchyň i koupelnu. Takže to byl luxus, ačkoliv jsme cestovali s Barbie karavanem a Playmobil hradem. Auto topilo perfektně a navíc jsme měli celý pobyt ve Finsku celkem štěstí na počasí, protože až na jeden den, kdy se teplota svezla k -25, bylo neustále -10, ve kterých se díky merino spodní vrstvě dalo fungovat i několik hodin venku.

Přes to, že za polárním kruhem slunce nevychází nad obzor, standardně se tam dočkáte několika hodin denního světla, které vypadají, jako když neustále svítá. Kdo by se bál do toho jít právě kvůli tmě, tak za mě jediné doporučení - jděte do toho. Severské země jsou celou zimu opravdu nádherně vyzdobeny světýlky a vše je tam k nedostatku denního světla uzpůsobené. Navíc si s sebou odvezete tolik unikátních zážitků, že nedostatek světla je minimální cenou.