  |
Mitsubishi L300 – Japonský zázrak s náhonem na všechny 4 tlapy, jehož dvou a půl litrové srdce produkuje neuvěřitelných 86 koňských sil. A horu sazí. Rok výroby 1991. Úspěšně jsme utekli ze slibně rozjetých kariér v korporátu, říkáme si 91s Out of Office.
Ale vezměme to od začátku. Už během studia na VŠ jsme spolu s dalšími kamarády podnikli pár cest po světě. Asi nejvíce se nám zalíbilo v Gruzii, okouzlila nás nespoutaná příroda i pohostinnost místních, kteří neváhali hostit vínem a čačou v bezedných dávkách. To najednou máte spoustu nových příhod chtě nechtě. Zhruba v té době se zrodil plán na velkolepou expedici po dokončení studia. Jak to tak ale bývá, kamarády zlákala vidina peněz, chomoutu nebo obojího a postupně z projektu vycouvali.
Kde najdete více informací? |
Tímto trochu zdrceni, i my jsme si našli regulérní kancelářské zaměstnání a s expedicí to vypadalo bledě. Až s odstupem času jsme se k myšlence vrátili a rozhodli se vyrazit na několik měsíců jen ve dvou. Oba máme blízko k motorismu, a tak cesta autem byla jasnou volbou. Zvolili jsme koncept se dvěma stálými členy posádky a otevřenými dveřmi pro další dva až tři návštěvníky z Čech, kterým jsme dali možnost netradičně strávené dovolené na pár týdnů.
Ptali se nás, proč cestujeme. Těžko říct. Asi proto, že nás to baví. Baví nás objevovat, poznávat, baví nás svoboda. A právě svobodu při cestování nám umocňuje auto, offroad obzvlášť. Člověk toho stihne za kratší dobu výrazně víc. Můžete jet, kdy chcete, kam zrovna chcete. Jsme přesvědčení, že cestování rozšiřuje obzory, což nám přijde v dnešní uspěchané době plné sklopených očí a honu za kariérou důležité.
Baví nás cestovat do rozvojových zemí. Tam, kde vás nezkásnou během hodiny 20€ za parkování, 50€ za vstup na památku, 50€ za průměrnou pizzu a 50€ za pokutu za nálepku na autě. Tam, kde se dá legálně spát ve vlastní posteli ve vlastním autě. Tam, kde z turistů mají radost a nesnaží se jim házet klacky pod nohy. Tam, kde se ještě používá selský rozum a lidskost místo paragrafů. Ano, taková místa existují, není jich málo a mají hodně co nabídnout, člověk se jen musí oprostit od klasických dovolenkových destinací. Za velký paradox se dá označit, že se často jedná o země s více či méně „jiným“ politickým či náboženským režimem a místní obyvatelé by s našimi slovy o svobodě patrně nesouhlasili. O to více jsou však pohostinnější a zvyklí si navzájem pomáhat.
Z výše uvedených důvodů jsme se rozhodli cestovat východním směrem. Projedeme Ruskem a severním Kazachstánem až do Mongolska a na zpáteční cestě navštívíme všechny postsovětské republiky, doslova nakoukneme z bezpečného Tádžikistánu přes řeku do Afghánistánu a přes Írán se vrátíme zpět do Evropy.
Plán naší cesty znázorněný na mapě. Netušíme však, zda vše klapne. Improvizujeme rádi, takže plán se může kdykoliv změnit.
Poměrně dlouho a pečlivě jsme vybírali vhodné vozidlo pro takovou cestu. Potřebovali jsme něco prostorného pro spaní minimálně dvou osob, spolehlivého, odolného a s dobrou průjezdností terénem. Znáte to, pro jistotu. Kdyby náhodou. To jsme ještě netušili, že ona „náhoda“ nastane častěji, než jsme přepokládali.
Nejprve jsme se poohlíželi po klasice, VW T4 Syncro, ideálně se zvedací střechou, abychom se lépe vešli. Z koupě sešlo ze tří důvodů: cena, průměrná světlá výška a olejová vana doslova na ráně. Pak se to stalo: na prodejním serveru se objevilo Mitsubsihi L300 4x4 se zvedací střechou a obytnou vestavbou, dodávka jak z jiné planety. Půdorysně malinká, ale vysoká jak stodola. Její bláznivý výraz ještě umocňoval přední pevnostní rám a při zkušební jízdě terénem se tajil dech. Bohužel jsme nebyli jediní zájemci a než jsme se nadáli, byla pryč. Michala ale tenhle démon úplně posedl a nehledal nic jiného. Po celé Evropě, v Anglii, v Africe. Až po více než roce se objevila na prodej další L300 v této konfiguraci. Své mouchy měla, ale z přesvědčení, že tohle vozidlo je to pravé, jsme ji vzali. Zároveň zafungovala jako katalyzátor pro naši cestu – když už máme auto, tak přece jet musíme!
V pevninské Evropě najdete naše vozidlo jako Mitsubishi L300, v oblastech s pravostranným řízením se používalo označení Delica. Nebudeme si nic nalhávat, je to trochu kočkopes. Malá krabička na chůdách. Abych tu „velikost“ nějak ilustroval: naše dodávka je kratší i užší než Škoda Octavia první generace. Rozvor 2235 mm znamená o 280 mm méně než u první Octávky. Je to však právě nepřirozeně krátký rozvor, který je velmi účinnou zbraní v terénu. V kombinaci s přiřaditelným pohonem předních kol, redukční převodovkou a světlou výškou 300 mm tuhle věc jen tak něco nezastaví, a to i bez nápravových uzávěrek. Jistě, v praxi to vypadá díky výšce přes dva metry často komicky, ale funguje to. Pohonné ústrojí je umístěno pod sedadlem spolujezdce, což znamená vnitřní prostor téměř totožný s vnějšími rozměry – kapota před čelním sklem se nekoná. Samozřejmě to přináší i svá negativa. Nohy máte 10 cm od nárazníku a stávají se tak nedílnou součástí deformační zóny, pokud byste trefili něco vyššího.
Čingischán byl sjednotitelem mongolských kmenů, za jehož vlády se stala Mongolská říše největší suchozemskou říší světa. Proto lze dnes jeho odkaz najít po celém Mongolsku. Na fotce můžete vidět nově vybudovaný monument. Socha Čingischána měří 40 metrů na výšku a váží 250 tun.
Po zaparkování a zvednutí laminátové střechy můžete zvednout i horní patro s matrací, čímž získáte vnitřní výšku přes dva metry v zadní části dodávky. Pokud horní patro necháte dole, celkem pohodlně se na něm vyspí dva lidé. Kvůli šířce ložné plochy 120 cm se však nevyhnete občasnému fyzickému kontaktu se spolunocležníkem. V přízemí se nachází obytná vestavba s dřezem a tekoucí vodou, plynovým sporákem zásobovaným 5 kg PB bombou, kompresorovou ledničkou, vyklápěcím stolkem a několika úložnými prostory. Lednici, čerpadlo, nezávislé topení a 12V zásuvky napájíme amorfním flexibilním solárním panelem, který pokrývá většinu laminátové střechy. Vestavbu je v případě potřeby možné vyjmout a osadit místo ní třetí řadu sedadel pro tři další osoby.
Následovaly přípravy na cestu. Shánění víz a informací o zemích dostal na starosti Mára, přípravu vozidla Michal. Podle předpokladu se největší vízová bitva udála proti ruským byrokratickým větrným mlýnům, naopak naprosto nečekaně se protáhla výměna brzd. U standardního vozu je brzdový kotouč po sundání kola přichycen k náboji jedním malým šroubkem. L300 ale přece není žádné standartní vozidlo, že. Tady je brzdový kotouč na náboji nalisovaný. U 28 let starého auta to nemůže dopadnout jinak, než že spolu díly srostu rzí v jeden celek. Z tříhodinové výměny brzd se rázem stala třídenní, a to byl pouze počátek našeho odjezdového zpoždění. Protahovaly se práce na mechanické stránce vozu i na úpravách vestavby a interiéru, až jsme vyrazili z ČR s týdenním zpožděním a spoustou nedodělků. Týden v celkovém měřítku není mnoho – pokud ovšem vaši kamarádi už nemají zakoupené letenky do Mongolska a Kazachstánu. A tak začal boj s časem.
Usoudili jsme, že na Ukrajinu a do západního Ruska se můžeme podívat prakticky kdykoliv, takže jsme tyto oblasti prolítli nadzvukovou rychlostí a přistáli jsme až v kazašském Oralu. Ukrojit za 3000 km tři dny zpoždění není špatný výkon, ne? Spokojeně jsme zaparkovali pár kilometrů za městem, v takovém krásném ďolíčku mezi polem a lesíkem, kde nás nikdo nenajde, tím pádem ani nebude vyhánět. Škoda jen, že jsme druhý den nenastartovali – motorová baterie definitivně vzdala svůj život. Za normálních okolností bychom ji nahradili druhým vestavbovým akumulátorem. Jenže poslední dva dny pršelo, solární panel nedodával téměř žádnou energii a lednička běžela naplno. No co vám budu povídat, zůstali jsme tam docela slušně trčet v těžko přístupném terénu. Alespoň jsme měli krásně vychlazené pivo…
Výhledy v národním parku Altai Tavan Bogd na severozápadě Mongolska. V převážné části Mongolska nejsou asfaltové silnice, ale nezpevněné prašné cesty. Proto není výjimečné potkat vedle sebe deset projetých cest, které vedou stejným směrem. Řidiči mezi nimi často přejíždějí, ve snaze najít tu nejméně hrbolatou. To je občas nadlidský úkol.
