K názvu řeky, a tak i celé rezervace, se váže jedna legenda: jméno údajně vzniklo spojením slov Ro a potamo. Potamo znamená řecky tekoucí voda a Ro byla krásná dívka, která zde žila. Zamiloval se do ní prý jeden z pirátů a chtěl si ji vzít za ženu. Její otec o tom ale nechtěl ani slyšet. Svolil teprve, když dívka Ro přesvědčila piráta, aby se vzdal svého krvelačného povolání a stal se z něj čestný muž a rybář.
|
K rezervaci Ropotamo se vážou dávné legendy.
Nasedáme na loď a míříme po proudu této romantické řeky směrem k ústí do Černého moře. Během plavby, která trvá asi hodinu, můžete obdivovat kvetoucí obří lekníny, vzrostlé duby a plazivé liány. Pro všechny ale byla mnohem zajímavější místní fauna. „Vidělas tu želvu, Natálko?“ pokřikuje jedna z maminek a tatínkové vše zuřivě fotí nebo natáčejí na kameru. Když už holčička skoro začíná plakat, že zvířátko nestihla zahlédnout, objevuje se na kmeni na břehu řeky další a loď přibrzďuje, aby ji mohli spatřit opravdu všichni. Želviček ohřívajících se na sluníčku přibývá. Podél řeky roste rákosí a mohutné stromy, za nimi se vypínají skály. Právě na jednu z nich nás průvodkyně upozorňuje. „Tady si můžete procvičit svou fantazii,“ říká. Prý má vypadat jako hlava lva.
Místo, kde se zastavil čas
„Teď to vyfoť, teď je to nádherná lví hlava!“ vybízí jedna z Češek svého manžela. „Ježíšikriste, kde? Nic nevidím. Vždyť to vypadá jako králík,“ reaguje muž, ale přesto cvaká fotoaparátem. Když nás míjí jiná loď, Češi se projevují jako pravý vodácký národ a svorně křičí: Ahoooj! Nejspíš německý zájezd jim ale odpovídá jen máváním. Pokud jde o místní zvířata, kromě želv tu žijí i vodní hadi, labutě, čápi, ledňáčci, ale i pelikáni či volavky. Hlavně vpodvečer u břehu pijí vodu jeleni, srny, ale i lišky, vlci či šakali. Až na zpěv ptáků je zde úplný klid. Člověk má trochu pocit, jako by se tu zastavil čas.
Jenže my doplouváme až k ústí Ropotama do moře a musíme se vrátit zpátky do přístaviště. Na zpáteční cestě míjíme další ze zajímavých skal, ke které se také váže legenda. Kdysi za doby turecké nadvlády se zamilovala bulharská dívka do Turka, věděli ale, že jejich lásce nemůže být nikdy přáno, proto odešli právě sem, k řece Ropotamo, zde strávili poslední chvilky štěstí a poté skočili ze skály, a tak ukončili svůj život. Skále se dodnes říká paradoxně Veselá skála. To proto, že zde tento pár strávil ty nejkrásnější chvíle svého života.
