Výjimečně vztahy vydrží, a to hlavně díky sociálním sítím. Je to i případ tří studentů a jedné studentky, které jsem učila v Praze v roce 2018. Byli v malé, národnostně namíchané skupině, kde to mezilidsky velmi dobře zafungovalo.
Dobrodružné osudy jejich spolužáků by vydaly na článek, protože tam létají lokace jako Los Angeles, Dubaj či Dillí a pracovně zakládání úklidové firmy, japonské restaurace nebo profesionální kulturistika. Tak jako všichni korejští studenti cizích jazyků i oni čtyři si zvolili svá česká jména- Anička, Rudolf, David a Tom.
  |
Kluci pracujou a Anička je hrdá maminka ročního chlapečka. Právě oni tvořili mou záchrannou síť v prvních dnech mého pracovního pobytu v Koreji a radili s věcmi praktického života. Samozřejmě pro mě není nezajímavé nahlížet na dění kolem sebe jejich očima. Slibovali jsme si setkání hned po mé karanténě, ale nakonec uteklo v řece Han trochu víc vody, než k setkání došlo.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  Darina Ivanovová |
Sešli jsme se v soulské čtvrti Jamsil, kde je větší koncentrace budov s jménem Lotte v názvu než kdekoliv jinde. Lotte je nepřehlédnutelný fenomén nejen jihokorejského byznysu. Jméno Lotte na vás vykukuje odevšud a není úniku – Lotte obchodní centra, hotely, zábavní parky, rychlé občerstvení Lotteria, IT a stavební firmy, poskytovatel finančních služeb, výrobce cukrovinek a nápojů, vlastník dvou baseballových týmů. Konglomerátní korporát, který už dávno expandoval do celé jihovýchodní Asie, Austrálie, Nového Zélandu, ale i třeba do USA, Velké Británie a Polska.
Historie vzniku společnosti a jejího jména jsou jak z románu, a to doslova do písmene. Založil ji jihokorejský podnikatel v roce 1948 v Tokiu a startovala s prodejem žvýkaček dětem v poválečném Japonsku. O 20 let později expandovala do domoviny zakladatele a nic už ji nemohlo zastavit. Příliš evropsky znějící název Lotte mi vrtal hlavou.
Vysvětlení je vskutku románové – zakladatel firmy byl čtenářem Johanna Wolfganga von Goethe a byl tak pohnut nenaplněnou láskou literárního mladého Werthera k dívce jménem Charlotte (krátce Lotte), že se po ní rozhodl pojmenovat právě založenou společnost. Ostatně Goethe má svůj pomník právě v Jamsilu v parku mezi obchodními a zábavními kolosy, hned za nejvyšší budovou Koreji – jak jinak než Lotte World Tower.
S bývalými studenty jsme sešli nejdřív na oběd. Okolo jídla se tu točí život, a to dokonce tak, že onehdy mi jedna studentka na konverzační otázku v úvodu lekce, jak se má, odpověděla, že je šťastná, protože právě poobědvala. Šli jsme na moje oblíbené shabu -shabu, originálně japonské jídlo, které je v Koreji nesmírně populární, stejně jako v Číně, tam pod názvem hot pot. V kotlíku zabudovaném do speciálního stolu s ovládáním teploty klokotá silný vývar, do kterého se vkládá syrové maso nakrájené na tenké plátky, houby, různá zelenina, nudle.
Všichni jsme vyfasovali slušivé zástěrky, abychom se nezacákali, když jsme ingredience vkládali či následně pak lovili. V mém případě šlo opravdu o lov, ač nejsem žádný začátečník v jídle s hůlkami. V Koreji se jí výhradně kovovými, což je, věřte mi, opravdu další level. Taky jsem byla ráda, že jsme nešli do restaurace, kde se sedí po korejsku na příjemně teplé zemi (Korejci jsou dávnými vynálezci podlahového topení tzv. ondol), tam si obvykle přeju po dvaceti minutách mít nohy o půl metru kratší. Na závěr jídla obsluha vylije z kotlíku vývar a osmaží v něm rýži se zeleninou, tahle varianta „rizota“ mi náramně chutná.
Po obědě jsme vyrazili s kluky na Lotte World Tower a Anička pro svého syna. Věž má 123 pater a něco málo přes 555 metrů, je poměrně nová, byla dokončena v roce 2016. Jako u každé výškové atrakce nesmí chybět část se skleněnou podlahou. Vyhlídková plošina ve výšce 500 metrů nese jméno Seoul Sky.
S bývalými studenty na shabu shabu
Výhled je opravdu nebesky úchvatný, při naší návštěvě bylo sice oblačno, ale dohlednost byla fantastická. Okolo věže se rozprostírá Lotte World, připodobnila bych ho k Disneylandu. V přilehlém obrovském Lotte mallu je nejlepší korejské městské akvárium (dokonce i se speciální kavárnou mezi akvárii, na kterou se vždycky čeká fronta) a neuvěřitelná koncertní síň, kde jsem o týden později shlédla operetu Veselá vdova (kankán v podání korejských tanečnic byl nezapomenutelný).
Zbytek odpoledne jsme strávili s Aniččiným potomkem a má skromná korejská slovní zásoba byla obohacena o slovo „imo“, tedy teta. Od té doby už jsem „svého synovce“ viděla znovu. Doufám, že mu ještě alespoň pár týdnů budu stačit v rozvoji slovní zásoby, kterou teď máme zhruba na stejné úrovni. Mimochodem – instituce hlídacích babiček se tu nepěstuje a jesle fungují už pro miminka prakticky od dvou měsíců. Proč tomu tak je, mi trochu poosvětlil exkurz do korejské historie na výletě do města Suwon, a to už se dneska nevejde….
