Za Rakousko-Uherska byla totiž v Čechách a na Moravě řada vyhlášených pěstitelů chřestu. Ten nejlepší pocházel z Ivančic na Moravě, odkud se dodával dokonce na císařský dvůr do Vídně. Do města se dostal počátkem 19. století a postupem času zde vyrostlo několik chřestoven, které zaměstnávaly většinu obyvatelstva – hrnčíři vyráběli hliněné příklopy, tzv. tróbky, pod nimiž se chřest pěstoval, truhláři zase speciální dřevěné krabičky pro jeho přepravu. Ivančický špargl byl díky pečlivému ošetřování luxusním zbožím, toho času známějším než plzeňské pivo.
Chřest – buržoazní přežitek Dvě světové války a poté komunistický režim, který konzumaci chřestu považoval za buržoazní přežitek, ale vykonaly své. Obchod s chřestem postupně upadal, až skončil docela. Navázat na tradici se Ivančice pokusily počátkem 90. let. Od roku 1995 se zde vždy v květnu pořádají slavnosti chřestu, vzniklo tu muzeum a z popudu starosty nadšence i chřestovna. Jenže se ukázalo, že oživit historii dnes už asi nelze.
„Pěstování je hrozně náročné a drahé, chřest se navíc rychle kazí, takže se pěstování nevyplatí. Lidé si jej pěstují jen pro vlastní spotřebu na zahrádkách,“ vysvětluje Irena Vilmanová z ivančického kulturního střediska.
Vypravíte-li se tedy letos od 22. do 24. května na XV. slavnosti chřestu do Ivančic, vězte, že chřest, který tu ve stáncích budete moci zakoupit a ochutnat, pochází z nedalekých Velkých Levár na Slovensku. I tam se dříve tradičně pěstoval a obnova se v roce 1991 zdařila. Společnost Asparagus zde na 160 hektarech ročně vypěstuje přes 1000 tun chřestu, slovensky nazývaného špargľa. Do České republiky ročně putuje zhruba deset procent produkce a v obchodech jej často naleznete pod názvem Záhorácká špargľa (podle oblasti Záhorie).
Ve velkém se ale chřest už začal pěstovat i v Čechách – v Hostíně u Vojkovic nedaleko Mělníka. Na 128 hektarech tu nizozemsko-španělská společnost Bohaemer Spargel Kultur pěstuje výhradně bílý chřest, po němž je po Evropě největší poptávka. „Ročně vypěstujeme okolo 700 tun, přičemž zhruba 10 procent je určeno pro místní trh, zbytek jde na export,“ vysvětluje agronom společnosti Michal Červinka. Chřest od nich odebírají i pražští restauratéři a šéfkuchaři, kteří oceňují, že na krátké trase do hlavního města zůstane krásně čerstvý. Pro pár stonků chřestu k večeři si do Hostína můžete ale zajet i vy. „Když k nám přijedete a vejdete do haly, kde se chřest zpracovává, klidně vám prodáme i pouhé kilo chřestu,“ ujišťuje Michal Červinka.
Pokud dáte přednost nákupu v supermarketu, držte se základních pravidel určování čerstvosti: hlavičky nesmí být zvadlé, stonky by se neměly dát ohnout, jejich konce nesmějí být oschlé ani plesnivé a při zmáčknutí z nich musí téct šťáva. Doporučuje se okamžitá konzumace, v lednici vám ale zabalený ve vlhké utěrce vydrží až čtyři dny. Zelený chřest obsahuje více vitaminu C a vaří se kratší dobu než chřest bílý, který je zase chuťově jemnější.
