Možná bude třeba vrátit se k myšlence eurodluhopisů, autor popisuje zkušenost z Cambridge, kde se jednotlivé koleje domluvily, že vytvoří společnou instituci na vydávání dluhopisů.
Zajímavá myšlenka spíše je, že eurozóna jako taková nebude prý motivována odpadlému Řecku příliš pomáhat, protože bude třeba demonstrovat, jak špatně se odpadlíkům daří a k jak hroznému utrpení a chudobě odchod z eurozóny povede.
Zde dodejme, že geopolitický zájem NATO a EU (nikoli eurozóny) je opačný: udržet Řecko mimo neovladatelnou černou díru.
…
To přesně píše Tony Barber na svém blogu pro FT. Nejde přece Řekům říci jen tak „na shledanou, bude vám bez nás lépe“ a omezit debatu o konsekvencích grexitu na kapitálové kontroly.
Podle Barbera způsobí default Řecka a odchod z eurozóny politickou nestabilitu a chaos, který bude hodně slyšet i za řeckými hranicemi. V Řecku bude politický nepořádek, země bude ekonomicky strádat, zhorší se korupce, naroste organizovaný zločin, nelegální migrace i pravděpodobnost otevřených válečných konfliktů.
Řecko má hraniční problém s Makedonií, mluví do uspořádání Kypru, má historii konfliktů a konfrontace s Tureckem. A o něco menší podobné disputace s Albánií.
Zde zase dodejme, že přesně s tímhle počítají řečtí vyjednavači. Jsou přesvědčeni, že Evropa nechce černou díru a zdroj nestability.
…
Taktéž na Bloombergu je dobrá analýza toho, že se hraje o odkaz Angely Merkelové, jejíž vyhlášené „teflonové“ schopnosti se ocitnou v ohrožení.
A neschopnost zabránit odchodu Řecka může být také jenom začátek ztráty skvělé pověsti Merkelové. Je možné, že se kancléřce nepodaří zabránit ani odchodu Británie z EU, a jak dopadne příměří na Ukrajině, se teprve uvidí. Jde zkrátka o to, co se bude psát v učebnicích dějepisu.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
