Restaurace byla prázdná. Tedy kromě stolu v druhém rohu místnosti, u nějž seděli dva muži a žena v pokročilém stadiu podroušenosti. Žena se zrovna pokusila zapálit si cigaretu, přičemž převrhla sklenici červeného vína. Její společníci propukli v smích a akci hlasitě komentovali. Číšníkova otázka, zda nám může odnést kabáty, v jejich hlaholu téměř zanikla.
Posadila jsem se a rozhlédla. Ne že by bylo čím se kochat. Prostorná místnost s holými stěnami, osvětlená silnými úspornými žárovkami, působila studeně a ponuře. Na atmosféře jí nedodávala ani přihlouplá „náladová“ hudba. Snažila jsem se odmyslit si opilé sousedy, ale nebyla jsem si jistá, jestli by to bez nich bylo lepší, nebo naopak horší.
China Fusion mě zajímala už hodnou dobu, ale nikdy jsem se nepřinutila vystoupat schody ve Světozoru, kde se nachází. Teď jsem téměř litovala, že jsem se k tomu přece jen odhodlala.
Slyšela jsem, že tady vaří celkem dobře, a koneckonců jsem se v Praze už delší dobu poohlížela po dobré čínské restauraci. V jídelním lístku mě zaujala především „posilující polévka,“ která měla podle popisu obsahovat deset druhů čínských bylinek. Třeba mi pomůže od migrény, která mě trápí už několik dní...
Musím se přiznat, že moje chuťové buňky pravděpodobně nejsou dostatečně citlivé, aby ve vývaru rozeznaly deset druhů čínských bylinek. Rozhodně jsem ale schopná poznat, že dvě různá jídla jsou ve skutečnosti téměř totožná. Kuřecí vývar s ženšenem, který si objednala moje matka, byl k nerozeznání od mé posilující polévky. Obě byly černé, obsahovaly kousky kuřete a jakési nerozkousatelné bylinky a obě byly v podstatě bez chuti. Rozhodně jsem se po své polévce necítila jakkoli posilněná... Hříchy českých číšníků Možná že mě ale prostě jen otrávila servírka, která se každých pár minut objevila u našeho stolu, aby spáchala jeden z nejohavnějších hříchů typických pro obsluhu v českých restaurací: dolévání matonky. Znovu a znovu se vracela, aby vzala do ruky lahev matonky a doplnila nám sklenice.
Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, proč si u nás tolik číšníků a servírek myslí, že je to nutné? Proč mě pronásledují u stolu, objevují se v nejnevhodnější chvíli a přerušují moji konverzaci, kdykoli se napiju? Copak vypadám, jako bych si nebyla schopna nalít sama? Nenapadlo je, že možná chci, aby minerálka zůstala co nejdéle chladná a bublinky bublaly, jak mají?
Nejprotivnější tenhle zvyk je, když ho provádějí s lahvovým pivem, protože ve sklenici pochopitelně zteplá a vyčpí daleko rychleji než v lahvi. Jeden z mých přátel proto musel v China Fusion výslovně požádat servírku, aby mu přestala dolévat plzeň (v nabídce je pouze lahvová; další možností je Asahi, japonské pivo, o němž číšnice tvrdila, že je z Číny).
Aspoň že jídlo přinesli rychle. Dala jsem si kantonskou kachnu (čtvrtka za 370 Kč) se zelenou cibulkou, okurkami, omáčkou hoi sin a čínskými palačinkami (za příplatek 50 Kč). Maso mohlo být jemnější a kůrka mohla mít výraznější chuť, ale maso se všemi přílohami zabalené v palačince stejně chutnalo skvěle.
Dalším úspěšným pokrmem byl kuřecí steak smažený v mandlích s limetkovou omáčkou (310 Kč). Moc důvěry jsem k němu ze začátku neměla - hlavně kvůli radioaktivní žluti ostré omáčky. V kombinaci s lehce nasládlou chutí dokřupava opečeného kuřete v mandlích však omáčka chutnala překvapivě lahodně.
Totéž se bohužel nedá říct o marinované chobotnici (130 Kč) gumové konzistence ani o jarních rolkách (110 Kč), které byly sice příjemně křupavé, ale náplň tvořilo zanedbatelné množství zeleniny, a navíc jsme k nim dostaly nudnou prefabrikovanou omáčku. Kdy už konečně přestanou asijské restaurace používat tu samou sladkou chilli omáčku z lahve? Až někdo najdete podnik, kde dělají vlastní omáčku k namáčení, dejte mi vědět. A pak tu byla zeleninová polévka s nudlemi udon (148 Kč), v níž plavaly hrášky, kukuřice a kousky mrkve nápadně se podobající těm, které najdete v pytlíku v mrazicích boxech supermarketů... Naroubované sushi A mimochodem - nudle udon jsou stejně japonské, stejně jako sushi, což je další položka na zdejším jídelním lístku. Že by proto, aby učinili zadost slovu „Fusion“ (fúze, sloučení) v názvu podniku? Anebo je tam sushi prostě tak nějak naroubované - což by ostatně nebyla žádná výjimka, protože nabízet sushi je dnes v módě? Odpovědět na tuto otázku nemohu, protože si opravdu nerada objednávám sushi v restauraci, kde tvoří jen zanedbatelnou složku menu a kam nechodí moc lidí. Mám obavy, že v takovém podniku nebude ryba čerstvá.
Z China Fusion mám smíšené pocity. Některá jídla jsou dobrá, celkem autentická a odlišují se od obyčejného kuřecího kung pao, jaké připravují v levnějších čínských restauracích. Zdá se mi ale, že jídelní lístek je příliš rozsáhlý na to, aby jej kuchaři mohli zvládnout, takže některá jídla jsou si až příliš podobná (jako ty polévky), jiná zas trochu ošizená (jako zeleninová polévka s nudlemi udon). Když k tomu přidám prostor bez oken, nenápaditou výzdobu a neatraktivní umístění v pasáži Světozor, nemyslím, že bych se sem v dohledné době vrátila. Možná kdyby dělali jídlo s sebou?
Zatímco jsme čekaly na účet, trojici v protějším rohu právě číšník otevíral třetí láhev vína. Poněkud zbytečné, zdálo se mi: jeden z mužů už dávno usnul zhroucený na židli, bradu vraženou do hrudníku a čelo nebezpečně se přibližující šálku espresa na stole.
Možná mu měli objednat spíš misku posilující polévky.
***
China Fusion
Galerie pasáže Světozor Celkový dojem
Vodičkova 41, Praha 1
Tel.: 224 946 268 Jídlo
www.china-fusion.cz
Po-Ne 11.00-23.00 Obsluha
Laura Baranik,
recenzentka restaurací, Atmosféra
www.praguespoon.com
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
