Bojovat nebylo není a nebude za co, adrenalin je málo

Tupý nacionalismus parazitující na propadu sociálního a spirituálního zdraví konce 19. století za smrt ani kočky nestojí. Zbývá marketing, tak jako ruský voják prodal vše co vyfasoval, češi nejsou pozadu. Vojcl propije alespon  čepici, velení zbytek. To by nevadilo, pití jde k duhu i na Hradě, kdyby tu nebylo vesnické Rakousko, které i v krizi prosperuje minimálně pohodou. Reklama u cesty třeba na starých vratech, ale hostitelé vlídní. Vlídná i policie když zužujete vyložiště lodí parkováním, protože vy se v potoce  (nejvyšší ochrany) koupete.  Zažil jsem i zoufale přeplněné slavné lokality parkujícími auty, ale prvních 2O minut i přesto zdarma. Ovšemže se přetahuje, jen čech běhá střídat lístky. Naštěstí policista rád poradí parkování zdarma celý den v dosahu chůze. To je k vzteku, před 1918 jsme je mohli strčit do kapsy v čemkoliv, dnes jim závidíme obsah regálů, co u nás na štítcích, tam i v obalech. I levněji. Válečně jsme ovšem nezranitelní, není co tady získat, podobně nikdo nedělá invazi do Turecka, ještě by musel lidi živit. Ornice zničena, krajina mrtvá, pár fabrik může vrčet kdekoliv. Dodnes není infrastruktura ani teoreticky. Systém nastaven na kořistění, nejde o cestu, jde jen o zisky, které cesta kamufluje. Šanci by měl číňan, bez důchodů  a sociálky a zdravotnictví by vlastenci jinak vykasali rukávy.  Ale ještě můžeme prodat lesy a tu mrtvou hlínu, pár jaderných elektráren parazitující politiky udrží v práci, lidu se něco ze stolu spadnout nechá.