Hodně lidí se tomu smálo, na internetu se daly najít více či méně vtipné reakce (“Má 40 zlatejch slavíků, tak si může vybírat, na kterej festival ano a kam v životě ne.“). Zároveň byl ale tenhle nápis jedním z výrazů trendu, který je cítit už pár let a letos prozatím vyvrcholil. Totiž toho, že „správný alternativec“ je možná ochoten přiznat Colours of Ostrava dobrou a slavnou minulost, ale jejich současná podoba si nezaslouží nic než plivnutí.
Většina se toho odehrává na sociálních sítích, které jsou pro takové lidi možná dobrý sluha, avšak rozhodně špatný pán – a oni mu zpravidla slouží dokonale. Ke každé hlouposti se vyslovují, vůči všemu se vymezují. Na všechno mají názor, ten nejsilnější pak obvykle na to, čemu vůbec nerozumějí, o čem nic nevědí. Třeba na pořádání festivalu.
  |
Jak pravil jeden kolega, jsou to obvykle lidé, kteří si neumějí zorganizovat ani vlastní narozeninovou oslavu. Dobře však vědí, že tým Colours of Ostrava dělá všechno jen proto, aby si od sponzorů nahrabal do své vlastní kasičky (vůbec netuší, kolik stojí koncert kterékoli jejich oblíbené kapely, a už vůbec neznají náklady byť jen na to, aby se mohlo třeba postavit pódium).
Vadí jim tu tenhle, jindy zase jiný sponzor (žijí patrně v představě, že nejrůznější podnikatelé stojí fronty u dveří, za nimiž sedí šéfka festivalu Zlata Holušová, poníženě ťukají a ona říká: „Od vás si peníze vezmeme, a vy si je račte strčit do trenek.“).
Píší, jak ta dramaturgie už dávno není, co bývala, protože je to samá komerce (koukají jen na hlavní scénu, jsou líní přečíst si celý program a zaškrtat si vysloveně alternativní vystoupení, jichž jsou denně v podstatě desítky).
Vědí samozřejmě nejlépe, jak vyřešit noční cestování z festivalu veřejnou dopravou, jak bezbolestně opáskovat lidi, kteří jdou na festival deset minut před vystoupením své oblíbené kapely, mají nejlepší recept na úklid kelímků nebo rozložení scén a průchozích koridorů.
Těchhle pánů a paní chytrých se na sociálních sítích najednou sesypaly desítky. Když si jejich mnohdy úplně absurdní výplody člověk čte, skoro by měl pocit, že odteď musí Zlata Holušová chodit po Ostravě kanálem, a až se z toho otřepe, měla by zajít na pracovní úřad, protože s tak úpadkovým festivalem, jako jsou Colours of Ostrava, je zasloužený konec.
Ale pak konečně vypnete internet, vyrazíte do festivalového areálu – a tam najednou nevidíte žádné chytrolíny. Jen samé spokojené lidi, kteří se dobře baví. A když se nad tím zamyslíte, docvakne vám to nejdůležitější: těchhle „hejtů“, jak se tomu v počítačové anglo-češtině říká, jsou desítky, v součtu možná stovky. Vypadá to jako obludné číslo. Ale: na Colours of Ostrava bylo letos kolem padesáti tisíc spokojených.
