Samozřejmě, že nikdo nemusel... Jenže následky mohly býti a často byly docela kruté - třeba okamžité zkušení pracovního poměru pro ztrátu důvěry, nemožnost studia pro děti, ... Nevěřil bych, kdybych na SEŠ nemusel přepisovat na stroji pro třídního tabulky s bodovým hodnocením nově přijímaných. Tak jsem se na vlastní oči přesvědčil, kolik bodů se dávalo (či strhávalo) za politické postoje, angažovanost atd.

Běž do ři - ti s takovýma kecama komanču bylo 1,7 mil registrovaných a volilo je 5 milionu lidí de-b -ile. Nepamatuješ drž hubu. Nevolilo nás je jen několik set co by udělali kdyby je nevolilo několik set tisíc nebo 2 miliony a hlasy by dali lidovcům? Se ztrátou důvěry se dalo žít zrušení pracovního poměru sprostá lež práce byla povinná. Byls jen ušmudlaný esesemák magore

Ano, práce byla povinná a do kotlů leckdy museli přikládat profesoři.

Nevím, proč mu nadáváte. To neumíte diskutovat slušně? Každopádně má v mnohém pravdu. Za komunistů nikdo nic nemusel. Neslo to sebou mnohá příkoří ze strany členů KSČ, ale nemusel. Pokud toto někdo tvrdí, tak lže a omlouvá tak své lidské selhání. Lidé však mnohdy neměli na výběr, stejně jako dnes. Pokud šli volit, museli volit jen KSČ, ČSL, ČSS a nebo SS. Tedy ze čtyř stran. Dnes sice mohou volit ze cca 150 politických stran a hnutí, ale systém je v podstatě stejný. Lidé nevolí své zástupce, jak to v zastupitelské demokracii typu parlamentní demokracie má být. Zástupce - fyzické osoby. Pokud chtějí volit, musí zase volit politické strany a hnutí, tedy nikoliv své zástupce. Politické strany a hnutí totiž zástupci občanů nejsou a ani být nemohou. Práce sice povinná byla, nikoliv ovšem pracovní poměr. Člověče, žil jste vůbec před rokem 1989? Mám za to, že ne a když ano, potom v dětském věku.

Jenže všechny tyto "strany" byly na jediné kandidátce NF! Takže žádný výběr ze 4 "stran", jak se tu snažíte podsunout. A plenta byla postavena tak, že pokud člověk za ní vlezl, byl hned podezřelý, že chce něco s volebními lístky udělat.

KSČ 250 vražd, statisíce poélitických vězňů v lágrech. Jak nemusel ?

Pane Stirský,napsal jste to tak jak to bylo,ale to může posoudit jen ten,kdo v té době žil a zajímal se o to,co se kolem děje. Těm,co stačil bůček,pivo a jistota rezavé klece socialismu,těm to bylo fuk. Také v zaměstnání (polygrafie) chtěli podpisy všech zaměstnanců pod antichartu. Vehementně jsem se ozval,že přeci nemohu podepsat odsouzení něčeho,co neznáme. Jedna soudružka řekla,že text Charty 77 určitě znám z rozhlasu Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky...Na to jsem odvětil,že Svobodná Evropa je silně rušena a já že poslouchám jen vatikánský rozhlas,kde byla jen rámcová zmínka o Chartě 77. Pravda byla taková,že jsem s textem byl seznámen a k tomu byla možnost Chartu podepsat. Neučinil jsem tak,protože jsem se hlásil na vysokou školu. Antichartu jsem však nepodepsal a v posudku na vysokou školu pak bylo napsáno,že nemám vztah k socialismu... Když jsem potom dělal přijímačky,tak mně jeden člen komise sdělil,že se s stakovým posudkem mohu hlásit na místo záchodové báby.