Sojedinělým pojetím propojující odlišné kultury přijel do Toruně jihokorejský Pansori Projekt ze Soulu. Ten vkomponoval do inscenace Sacheon-ga, která vznikla na námět Brechtovy hry Dobrý člověk ze Sečuanu, zvláštní druh jevištního ztvárnění epických písní - pansori. Jedinou herečkou (a též autorkou úpravy) byla Jaramy Leeová, která hraje, zpívá a celé dvě hodiny nesejde z jeviště. Právem také získala hlavní cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Dramaturgická koncepce festivalu je stále překvapivější svou snahou spojit to, co by se například u nás mohlo jevit jako naprosto neslučitelné - tradiční činoherní inscenace, happening, performance a multimediální projekce. Letos se tak s použitím techna i pánského striptýzu objevilo zpracování Koltésovy hry Osamělost bavlněných polí, které nastudoval soubor Teatr Stefana Žeromského z Kielc. Překvapivým happeningem s naturalistickými rekvizitami i autentickým neherectvím bylo představení nizozemského divadla RO Theater z Rotterdamu, které uvedlo experimentální podívanou Matky. Vystoupilo tu 14 žen z různých etnik, vzpomínajících na své dětství v dalekých zemích a popisujících své zkušenosti nizozemských imigrantek. Během dvouhodinové akce stačily uvařit večeři a pohostit své diváky připraveným jídlem. Celá inscenace tak získala charakter lidové zábavy.
Rumunské divadlo se svou Maďarskou scénou působící pro krajany v Cluji - Kološváru připravilo výtvarně obrazovou performanci na téma holokaustu, nazvanou Narozen na nikdy dramatika Andráse Viskyho v režii Gábora Tompy. Hlavní ideou je vztah hrdiny ke světu a otázka proč se muselo stát to, co už z historie známe. Zvláštností byla židovská modlitba minjan, kterou herci zpívali v sedmi jazycích.
Tvůrci z Pobaltí stále bodují Nevšedním pokusem o návrat literárního dramatu na scénu bylo uvedení dvou inscenací lotyšského režiséra Alvise Hermanise. Obě si odnesly ceny a obě lze zařadit do ranku politického divadlo pojednávající svébytnost a nelehký osud lotyšského národa přecházejícího od jednoho jařma do druhého. Jsou to hry Marta z Modré hůrky o zázračné léčitelce těla i duše podle literárního díla spisovatele Janise Arvidse Plaudise a autorská inscenace Dědeček - one man show Vilise Daudzinše, který si také odnesl hlavní cenu za mužský herecký výkon. Inscenace je realizovaná jako dokument - přešetření pohnutého osudu hercova dědečka v průběhu světové války.
Hned za nimi se umístily dvě tradičně pojatá divadelní díla - Čechovův Strýček Váňa v provedení moskevského Státního Akademického divadla J. Vachtangova (druhé místo) ve vynikající režii charismatického litevského režiséra Rimase Tuminase a groteska Slawomira Mrožka Tango v režii zkušeného polského režiséra Jerzyho Jarockého (Teatr Narodowy Varšava). Mrožkova hra ze začátku 60. let neztratila nic ze své aktuálnosti, je stále obrazem vzestupu moci a primitivismu a výmluvně pojednává o nekultivovaném jedinci ovládajícím společnost (třetí cena). Velmi dobře byla přijata inscenace Ravenhillovy, u nás neznámé hry s názvem The Cut (Řez), která líčí společnost až příliš se zajímající o vědomí svých občanů. Inscenaci znamenitě zrežíroval Thomas Ostermeiera z berlínské Schaubühne am Lehniner Platz. Zhlédnutí všech tří posledně jmenovaných inscenací lze českému publiku jen přát, ale nezdá se, že by se mohly objevit na některém z letošních velkých domácích festivalů.
O autorovi| IRENA LEXOVÁ, Autorka je polonistka
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
