Zákon dává firmám jasnou povinnost: Na každých 25 zaměstnanců musí mít jednoho se zdravotním handicapem nebo odvést 2,5násobek průměrné mzdy, tedy 57 tisíc korun, do státní kasy.
Tentýž zákon ale zároveň nabízí také únikovou cestu. Dává firmám třetí možnost: nakoupit za více peněz výrobky od firmy, která zaměstnává víc než polovinu lidí se zdravotním postižením.
Jenže právě přes nákup zboží od těchto chráněných dílen firmy zákon obcházejí. Nenakupují totiž přímo výrobky lidí s postižením, ale běžné zboží (kancelářské potřeby, vybavení kanceláří, počítačovou techniku stejně jako osobní auto), které se jen prožene účetnictvím chráněné dílny.
Najít někoho, kdo nabízí náhradní plnění, není žádný problém. Stačí si na internetu zadat zmíněné sousloví a nabídek se objeví bezmála třicet.
Například klienti v občanském sdružení Exodus vyrábí keramiku a zvládnou také digitalizaci dokumentů. Přesto Exodus nabízí v rámci náhradního plnění i vybavení kanceláří, kancelářské spotřební zboží či počítačovou techniku. „Z téhle obchodní činnosti máme provizi dvě až pět procent. Samozřejmě bychom byli raději, kdyby firmy kupovaly naše výrobky, ale ne každý chce zrovna hrnečky,“ říká Bohuslav Svoboda z Exodu. Problém s obcházením zákona ale necítí: „Je lepší, když alespoň nějaké peníze skončí u nás, kteří zaměstnáváme lidi s postižením, než kdyby všechny skončily ve státním rozpočtu.“ Krása: Stát přichází o stamiliony Předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása to vidí jinak. „Je to vážný problém. Mnohokrát jsme upozorňovali na to, že ten systém je masivně obcházen,“ říká Krása. Odhaduje, že stát tak přijde o půl miliardy korun na odvodech nebo deset tisíc lidí se zdravotním postiženým o pracovní příležitost.
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas o problému ví: „Někdy se to dělá jen formou přefakturování. Snažíme se zamezit zneužívání. Máme některé náměty, jednáme se zástupci zdravotně postižených a zaměstnavatelů. Zatím o nich nechci mluvit.“
