První linka byla tedy dlouhá 1,6 kilometru a vedla z Malostranského náměstí Nerudovou ulicí přes náměstí Hradčanské na Pohořelec. Autobusy od čtyř výrobců (Laurin a Klement, Fiat, Gaggenau a Ariés) tu jezdily v patnáctiminutových intervalech, vešlo se do nich 15 cestujících a prudké stoupání zdolávaly jen s velkými obtížemi.
Nový dopravní prostředek přitahoval od začátku problémy. Byl značně nespolehlivý - vozy i několik dní vůbec nevyjely - a ani bezpečnost prý nebyla příliš vysoká.
Proto nad celým provozem visel Damoklův meč. O jeho zrušení město uvažovalo už po první nehodě v listopadu 1908, definitivně se však rozhodlo po té druhé, ke které došlo o rok později.
Při jízdě Nerudovou ulicí se tehdy autobusu značky Gaggenau přetrhl hnací řetěz. „Vůz se náhle rozběhl. Zapnul jsem motor a přitáhl jsem více brzdy, ale marně. Až pod Thunovým palácem se mi podařilo vůz na hromadu šutru zatočiti a tím let značně zmírniti,“ popsal krkolomnou jízdu řidič Josef Vaigl. Přestože se nikomu nic nestalo, dopravce provoz autobusů v Praze bez váhání zrušil. Do ulic se podstatně modernější a spolehlivější autobusy vrátily až v polovině dvacátých let.
