LONDÝN/PRAHA Politika jednoho dítěte, možnost dopředu znát pohlaví dítěte a tradiční preference mužského potomka - jakožto dědice a toho, kdo se dokáže lépe postarat o stárnoucí nemocné rodiče.
Tyto tři faktory se podepsaly na tom, že v dnešní Číně je armáda milionů „nadbytečných“ chlapců a mužů. Britský lékařský časopis (British Medical Journal - BMJ) nyní ve své studii detailně popsal, kolik vlastně takových jedinců odkázaných být starými mládenci v Číně je. A především, jaké nebezpečí z toho pro čínskou společnost do budoucna plyne. „Autoři studie nabízejí nevábný obraz stále vyšší převahy mužské části populace nad ženskou v reproduktivní věkové skupině v Číně pro příští dvě desetiletí,“ praví se ve shrnutí závěru studie, která byla zveřejněna na internetových stránkách BMJ.
„Normální“ Tibet Výzkum byl proveden v roce 2005, a to na reprezentativním vzorku jednoho procenta čínské populace mladší 20 let. Zvláště alarmující rozdíly byly zjištěny u nejmenších dětí ve věku 1-4 roky ve venkovských oblastech - zde poměr chlapců a dívek dosahoval 126:100. Jak připomněla agentura AFP, obvykle přitom chlapci jen mírně převažují nad děvčaty, a to zhruba v poměru 103-107 ku 100.
Situace se liší místo od místa -například v provinci Ťiang-si na jihovýchodě Číny či v centrálním Che-nanu přesahoval poměr chlapců hranici 140. Určitým paradoxem je, že pouze dvě provincie s etnicky odlišným obyvatelstvem -ujgurský Sin-ťiang a Tibet - mají poměr zástupců obou pohlaví normální. Ještě větší rozdíly ale vznikají, když se vezme v potaz, o kolikáté dítě u stejných rodičů jde. Pokud jde například o druhého potomka, rodí se ve venkovských oblastech až o polovinu víc chlapců, v celkem devíti čínských provinciích pak poměr přesáhl 160 ku 100. Výsledkem je pak zmíněných 32 milionů „nadbytečných“ čínských chlapců a mladíků do 20 let. Ostatně jen ve sledovaném roce 2005 se jich narodilo o 1,1 milionu víc než děvčátek.
A jaké jsou příčiny tohoto ze sociálního hlediska varovného stavu? Jak už bylo v úvodu naznačeno, je to kombinace politiky jednoho dítěte, jejímž cílem bylo zbrzdit ekonomicky neúnosný růst čínské populace, a paternalistických tradic. Především je to ale výsledek možnosti znát díky ultrazvuku pohlaví dítěte předem. Pokud se totiž rodiče dozví, že čekají holčičku, častěji se rozhodují pro potrat - u prvního dítěte to ještě mnozí „překousnou“, ale s každým dalším těhotenstvím jejich touha po chlapci roste.
Rovnováha... či konflikt?
Kupodivu politika jednoho dítěte není podle autorů studie oproti obecným předpokladům tak silným faktorem, jak by se zdálo. Ostatně již v desetiletí před jejím zavedením - tedy během 70. let -se průměrná porodnost čínských žen snížila z 5,9 na 2,9 dítěte. Jak se připomíná v jedné ze starších studií Britského lékařského časopisu, byl to následek socio-ekonomických otřesů a celkové devastace země po tzv. kulturní revoluci.
A jaké mohou z mnohamilionového „nadbytku“ příslušníků mužské populace plynout pro Čínu důsledky? Jedním z nich může být armáda starých mládenců či společenské třenice kvůli přetahování o nedostatkové nevěsty. Autoři nové studie ale zmiňují i jeden pozitivní trend: díky urbanizaci a silnější roli státu v péči o důchodce už mnohé rodiny pohlaví dítěte „neřeší“.
Ten temnější obrázek nabízejí někteří experti na politickou geografii. Podle nich neexistoval v historii lidstva případ, že by národ s tak obrovskou převahou mužské populace nevyvolal válku...
