POZNÁMKY
Čím fascinuje 6. červenec? Odkazem církevního reformátora? Ale kdepak. Vždyť většina ani pořádně neví, v čem Husova reforma spočívala. Ne, tu fascinaci odkrývají slova, jimiž tu zprávu uvádí ČTK: výročí mučednické smrti mistra Jana Husa.
Mučednická smrt z rukou uzurpátorů či na protest proti naší kapitulaci před uzurpátory nám konvenuje. Hus, Horáková, Palach - to je pěkný panteon českých mučedníků. Proto se k odkazu husitství hlásí i politici jako třeba Václav Klaus nebo Jiří Paroubek, ať už se považují za mučedníky Lisabonské smlouvy, nebo lidské zloby.
Když včera prezident odpovídal novinářům, zda 13. července jmenuje novou vládu, učinil tak při příchodu na slavnostní mši v Betlémské kapli. Když před třemi roky přesvědčovala Klause o Lisabonské smlouvě kancléřka Merkelová, v Praze mu sdělila: „Jste jako husita. Bojujete o každý milimetr.“ A když psal o českém předsednictví EU britský Economist, použil obraz Čechů jako husitů a kacířů.
Ta role ublížených, zrazovaných velkými a trvajících na své suverenitě nám sedne. Když Jiří Paroubek začínal jako premiér, 6. července 2005 u sochy Jana Žižky na Vítkově řekl: „My Češi, kteří máme v základech našich tradic neotřesitelnou husitskou víru v lidské bratrství, důstojnost a sociální spravedlnost, musíme čelit všem projevům lidské agresivity a zloby, popoháněné chtivostí peněz.“
Ruku na srdce, není toho husitství v české politice moc? A má vůbec jiný význam, než že nás přesvědčuje v pocitu ublíženosti? V tomto smyslu se můžeme těšit na velké husovské výročí 6. července 2015. Těžko předvídat, s čím vyrukuje Vatikán. Jisté ovšem je, že buldozeři husitského proudu v politice, především Klaus a Paroubek, už budou mimo hru.
