Člověk se v „krijevce“ cítí opravdu jako ve válce – na jídle si bude pochutnávat mezi samopaly a granáty, celé prostředí připomíná něco mezi jeskyní a zemljankou. Vedle národních bojových tradic Ukrajinců ale majitel restaurace vyvolává svým svérázným byznysem i jiné emoce: ukrajinský nacionalismus a antisemitismus.
„Tam nechoďte,“ řekl nám mladík, který nedaleko od restaurace rozdával předvolební materiály, nabádající hlasovat za současného prezidenta Viktora Juščenka. Spletl si nás totiž s Rusy. „Pro Rusy to je ponižující návštěva,“ kývnul hlavou směrem k bohatě osvětlenému vchodu do restaurace. Stál u něj mohutný vyhazovač, kupodivu nikoliv v maskáčích, ale v národním ukrajinském kroji. Když jsme se k němu přiblížili, položil nám s úšklebkem otázku: „A Moskalové mezi vámi jsou?“ (Moskal je na Ukrajině satirické označení Rusů, pozn. red.). Zavrtěli jsme hlavami a dostali na uvítanou panáka vodky. Později nás obsluha ujistila, že i kdybychom byli Rusové, nikdo by nám neublížil. „Dokonce sem chodí i Židi,“ podřekl se číšník. Jídelní lístek nabízel mezi jinými pochutinami i „košer sádlo po gojdamacky“. Gojdamakové byli v 18. století členové ozbrojeného hnutí, jehož hlavním cílem bylo vyhnání popřípadě vyvraždění Židů a Rusů. „A že jim to nevadí?“ podotýkám. „Je to přece legrace,“ usmívá se číšník a běží obsluhovat sousední stůl, kde sedí turisté z východní Ukrajiny hovořící jen rusky. Číšník s tím nemá problém. Byznys je byznys.
Po 2. světové válce se ve Lvově vyměnilo 95 procent obyvatelstva. Poláci byli odsunuti a Židé vyhlazeni, nebo utekli. Přišli noví lidé.
Část z nich jsou dnes nositeli nacionalistických idejí, nenávisti k Rusku i k Židům. „Víte, proč tady na západě Ukrajiny nevyhraje Tymošenková? Protože je Židovka a má dobré vztahy s Rusy,“ prohlašují. Pak si klidně zajdou do restaurace „Krijevka“, kde si s turisty z Moskvy připíjejí na bratrství nejen otrlé nátury, ale i místní radní. Byznys je byznys.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
