Těžko tomu vůbec uvěřit: prezidenti a literáti a generálové blábolí a lid jásá: ať žije soudruh Stalin, ať žije Klement Gottwald, ať žije KSČ, se Sovětským svazem na věčné časy... Nejspíš jej ani k tak frenetickým projevům nikdo nenutil. Zní to věru nadšeně.
„Budeme zemí kovů, zemí automobilizace, zemí traktorizace,“ sliboval Antonín Zápotocký v listopadu 1948. „Až posadíme SSSR na automobil a mužika na traktor, ať se pokusí nás dohonit ctihodní kapitalisté chlubící se svojí civilizací. Potom uvidíme, které země bude možno zařadit mezi zaostalé a které mezi pokročilé... “ Co na tom, že není schopen správně vyslovit ani jméno toho „moudrého následovníka Lenina, Josefa Vissaro, Vissarioviče Stalina...“ „Johohohoho, chachachacha“ hned na to juchá Kulturní brigáda Radost neuvěřitelnou píseň Ludvíka Podéště a Vlastimila Pantůčka. Zpívá se v ní třeba: „Vystoupil havíř z těžební klece, unaven prací, směje se přece...“ Optimismus na pochodu?
„Říkají o nás, že jsme tady za železnou oponou. Ale my víme, že zase zásluhou Sovětského svazu neexistuje a nemůže už existovat žádná železná opona, za kterou by se dala schovat myšlenka socialismu a sociálního pokroku,“ huhlá Zdeněk Nejedlý na oslavě výročí Velké říjnové socialistické revoluce.
„My z národa ševců a rukavičkářů se stáváme národem havířů a hutníků, národem těžkého průmyslu. Je to velká čest, soudruzi,“ poučuje v roce 1952 spisovatelka Marie Majerová své posluchače na besedě o románu Siréna na Kladně. „Ať žije náš veliký hospodář soudruh Klement Gottwald,“ volá.
Marie Pujmanová s politováním musí konstatovat, že neviděla při své návštěvě Sovětského svazu soudruha Stalina. „Soudruzi, byla bych málem viděla Stalina zemřelého,“ lituje. Mauzoleum ale bylo zavřené, staví se (v roce 1953) nové, slibuje ubohým dychtivým pionýrům a potvrzuje: „Stalin byl skutečně největší člověk světa, byl a je, vždyť on žije pořád.“
Jarmila Glazarová čte z knihy Jaro Číny o tom, jak Mao našel Knihu veliké pravdy. Také Antonín Novotný přispěl pěknými proslovy. Slíbil například, že „se pokusíme, abychom dali do pořádku maso, a vidíte, všichni jsme se o to postarali, aj nám pomohl Sovětský svaz a vidíte, maso je!“ pravil vítězně 7. listopadu 1963.
A k tomu všemu „Vítr čechrá vlasy, člověk zazpívá si, když jde rozesmátou ulicí,“ přihlouple sladce pěje Milan Směták. U nás přece jaro nekončí.
