Minulý týden jsem se v rubrice LN Dopisy dočetla o tom, jak komplikovaná je doprava po Brně autem. To mě jako ženu, která nejčastěji křižuje centrum města „po svých“, donutilo přisadit stanovisko chodce.
V poslední době totiž mám pocit, že i pohyb po chodnících připomíná jakousi zvrácenou hru. Třeba cedule ve Veselé ulici mě donutila minulý týden přejít z jednoho chodníku na druhý, kde mě jiná cedule doporučila to samé. Málem jsem se z toho zacyklila. S opravou chodníků se ostatně v Brně roztrhl pytel. Na Jezuitské jsem třeba v pondělí málem nechala podpatek v ještě „teplé“ vrstvě asfaltu. Na druhou stranu lépe, než kdybych o něj přišla kvůli tomu, že pukliny nebyly zaceleny před prvním sněhem (či první břečkou).
Už tak problematický pohyb po náměstí Svobody, kde lidé uskakují před projíždějícími tramvajemi a auty, ztížilo i vystavěné městečko „vánočních budek“. Nevím, jestli je toto řešení šťastné a také nedokážu odhadnout, zda lidé opojeni svařeným vínem a atmosférou svátků dokážou vnímat dopravu kolem sebe. Snad to ve zdraví přežijeme.
O autorovi| Alena Páralová, Brno (red. kráceno)
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
