Velký vliv na rozvoj jejich onemocnění má internet, zvláště pak rozvoj YouTube scény. Na té se ve videích prezentují tuzemské i zahraniční módní ikony. Mladé, hubené ženy, jejichž videa vidí stovky tisíc mladých lidí denně. Obdivují je a chtějí se jim podobat.
Jednou z nejvýraznějších českých youtuberek je PetraLovelyHair, která má přes 165 tisíc odběratelů. V jednom ze svých videí se ke své postavě vyjadřuje přímo: „Strašně mě těší, jak moc mi chválíte postavu... Nicméně jako každá jiná ženská mám svoje nejistoty ohledně postavy.“ Někdo chválí, jiní ji ale kvůli hubenosti kritizují.
Počty ambulantních pacientů trpící anorexií a bulimií.
Vliv internetu je nezpochybnitelný i podle ředitelky centra Anabell Jany Sladké: „Když jsme před lety začínali, měli jsme věkovou hranici pro klienty 15 let. Tu jsme museli snížit na dvanáct. A kolegyně zejména z pražské pobočky nyní hlásí, že přicházejí už i devítileté holčičky.“
Podle psychiatra Františka Krcha z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze měl být virtuální svět spíše pomocným nástrojem pro lidi s poruchami příjmu potravy. Stal se ale opak. „Takto nemocní tam nacházejí podporu v různých chatovacích místnostech. Ty ale dost často ovládnou lidé, kteří mají sami dost vážné potíže,“ upozorňuje Krch.
Boj s anorexií, život v klášteře, smrt partnera. Prostě dost snesu, říká Dvořáková |
Přibývá také kanálů hlásajících trendy jako veganství nebo raw (syrovou) stravu. Nutriční poradkyně Hana Venclíčková vysvětluje, že někomu mohou pomoci cítit se lépe. Současně ale varuje: „Bohužel může jít ale také o jakýsi útěk od normálního stravování a tyto alternativní směry pak mohou sloužit v podstatě jako alibi.“
„Pacienti s anorexií nebo bulimií, se kterými se setkávám, jsou často karikaturami běžně oceňovaných výživových strategií a postojů k jídlu. Dotáhnou to totiž do extrému. Velká část našich pacientek je nebo byla vegetariány,“ upozorňuje psychiatr Krch.
Podle ředitelky centra Anabell Sladké dokonce existují „proanorektické“ weby, kde se dívky navzájem utvrzují v tom, že mají hubnout, a dávají si typy, jak dosáhnout „ideální váhy“. „Těchto webů je celá řada a my se do nich snažíme vstupovat a přesvědčovat diskutující dívky, aby přišly do nějaké poradny,“ sdělila Sladká.
To, že se čím dál mladší klientky začínají dostávat do péče odborníků především v hlavním městě, není podle Sladké dáno jen tím, že je tam více poraden. „Praha jako velkoměsto, které je více uspěchané, s větším tlakem na výkon a dokonalost, má větší vliv na lidi, kteří tam žijí. Do našich poboček v Brně a Ostravě takto mladé klientky nechodí,“ upozornila.
Nutriční poradkyně Venclíčková varuje, že odhalit stravovací problém u dětí není pro okolí snadné. Nejčastěji se přitom podle ní jedná o závažnou diagnózu mentální anorexie. „Ta někdy může podle povahy a okolí dívky přecházet v bulimii (nemocná se přejídá a poté cíleně potravu vyzvrací – pozn. red.),“ sdělila LN.
Vzor: matka dietářka
Dědičnost nemocí jako mentální anorexie nebo bulimie je podle lékařů velká. Podle Venclíčkové by si rodiče měli uvědomit, že například tuky jsou důležitou součástí jídelníčku a děti a dospívající na ně mají vyšší nároky než dospělí. Příčin, proč děti spadnou do problémů s poruchami příjmu potravy, je podle Venclíčkové několik. Kromě tlaku ze strany různých médií jsou to i vzory společensky uznávaných lidí. „Mohou to být ale i vzory z rodiny, například matky ,dietářky‘. Pro dítě může jít o nepřiměřený tlak i ze strany rodičů, kteří na ně kladou příliš velké nároky bez adekvátní podpory a bez přirozených vzorů chování,“ popsala.
„Častěji se nám stává, že když jedno nebo dvě děvčata ve třídě mají problém, tak poruch začne přibývat i mezi jejich spolužáky,“ řekl psychiatr Krch.
Ideální podle něho není ani to, že v současnosti rodiny společně nevečeří. Rodič tak lehce ztrácí přehled o tom, co jeho dítě jí.
Česká republika se v tomto ohledu umístila na posledním místě v nedávno zveřejněném mezinárodním průzkumu Health Behaviour in School-aged Children, který zaštiťuje Světová zdravotnická organizace a do něhož se zapojilo 220 tisíc školáků ze 42 zemí světa. Pouze 44 procent jedenáctiletých dívek uvedlo, že večeří s jedním či oběma rodiči. „Hlavní je dobrý návyk z rodiny, kde se jednotliví členové rodiny podílejí na přípravě jídla a rodina se společně sejde alespoň jedenkrát za den – například při příjemné společné večeři,“ popisuje Venclíčková.
Důležitou roli má pedagog
Poraden nebo psychiatrických zařízení je podle oslovených odborníků v Česku dostatek. Protože ale děti tráví většinu dne ve školním prostředí, měli by to být právě pedagogové, kteří si varovných signálů všimnou mezi prvními.
„Pedagog, který tráví s dětmi v průběhu rizikového období mnohdy více času než jejich rodiče, by měl mít k dispozici informace o tom, jak poruchy příjmu potravy rozpoznat, jak účinně zasáhnout,“ píše se v brožuře, kterou pro vzdělávací instituce připravilo centrum Anabell.
Psychiatr Krch varuje také před tím, aby učitelé před třídou popisovali například to, že jsou vegetariány. Děti se v jejich chování mohou zhlédnout a tento styl stravování špatně uchopit.
