Bývalý ústavní soudce Pavel Varvařovský se loni - na návrh senátorů ODS - stal nástupcem Otakara Motejla. Nový ombudsman říká: Kdyby neexistovaly větší problémy s diskriminací, než jaké mi lidé posílají, nebylo by to s Českou republikou vůbec špatné.
* LN Co si myslíte o zrušení voleb v severočeské Krupce kvůli uplácení voličů?
Když jsem si přečetl, že ústecký krajský soud nejprve řekl, že „obchodnětržní způsob“ kampaně nemůže zakázat, úplně mi zatrnulo. Říkal jsem si jak teta Kateřina v Saturninovi: „Rád bych viděl toho smělce!“ V tomto případě toho soudce, který to napsal. Vítám, že Ústavní soud uplácení zatrhl.
* LN Má na to dnes právo správný nástroj? Je správné kvůli uplácení zrušit celé volby?
O tom se snažím psát do sloupků v Orientaci Lidovek, že právo nemůže dokonale upravit všechny situace. Prodat svůj hlas za peníze? Utoho by snad měl mít každý vnitřní zábranu, že to neudělá. Ať už je na to zákon nebo ne.
* LN Jde mi o to, jak k tomu přijde volič, který se uplatit nedal, ale soud ho znovu nutí k urnám.
Rozumím. Americký Kongres loni přijal Plain Writing Act, zákon o přímočarém psaní, který má vést k jasnému vyjadřování. Kdyby soud uměl lidsky vyložit, že musel volby zrušit z toho a toho důvodu, pak věřím, že by voliči v Krupce mohli říct: No dobře, tohle beru.
* LN Minulý týden policie dostala nového prezidenta. Zaujal mě váš sloupek v Orientaci o zálibě české policie v efektním odvádění ředitelů a podnikatelů v želízkách - jako by ponížení mělo být už součást trestu. Neměl byste to ale především probírat s policejním prezidentem?
Však jsem mu to napsal! Počátkem prosince jsem mu dal v oficiálním dopise k úvaze, zda je lidem podezřelým z finanční kriminality, pokud zjevně nechtějí utíkat nebo se rvát a spíš je jim trapně, nutné dělat ostudu. Jestli by nestačilo říct -pane inženýre, půjdete s námi.
Ono se totiž někdy stává, že po odvedení v poutech za přítomnosti televizních kamer skončí případ v tichosti doztracena. Kdyby si policie ušetřila počáteční efekty, třeba by si pak stát v závěru ušetřil peníze za zadostiučinění.
* LN To se asi těžko definuje v interním pokynu. Co má Petr Lessy udělat? Svolat si krajské ředitele a říct - poslyšte, pánové...
Jo! Přesně tak. Jestli chce, může si na to zavolat mě, takové věci se líp vyřizují z očí do očí než úředním přípisem. Já jsem ovšem psal tehdejšímu policejnímu prezidentovi. Teď je tam nový, necháme ho chvíli vydejchat. Mně taky trvalo, než jsem se rozkoukal.
Chlapče, mluvíme stejnou řečí?
* LN Po nástupu do úřadu veřejného ochránce práv jste se prý svěřil, že jste po Otakaru Motejlovi zdědil „takový skautský oddíl“.
To nebylo míněno hanlivě. Ota sem přijímal nadané čerstvé absolventy práv - a dobře udělal. Ti lidé jsou dnes o deset let starší praktici, vesměs bezvadní lidi. Když tady na mě padaly pocity, že bych to měl zabalit ještě ve zkušební lhůtě (tedy kdyby nějaká taková existovala), kvůli těmhle šedesáti právníkům jsem to nemohl udělat.
* LN Zabalit? A proč?
Je to často vanitas vanitatum, marnost nad marnost. Některým třeba vykorespondujeme s Českou správou sociálního zabezpečení, že dostanou 135 tisíc korun, protože jim invalidní důchod měli přiznat dřív; někteří poděkují, ale spíš ne. Zato když někomu napíšete, že s jeho věcí už nejde udělat vůbec nic, protože propásl všechny lhůty, to vám vynadá opravdu od srdce. A to si pak říkám - mám já v 66 letech zapotřebí si tady číst, jak mi nadávají do idiotů? Dokud lidé museli dopis napsat, koupit známku, zanést do schránky, někdy to z nich cestou vyprchalo, ale rychlost a poloanonymita elektronických dopisů víc zachytí hněv a hrubost.
Kdyby člověk neměl důvěru, že lidé jsou v zásadě hodní a má se jim pomáhat, pak by bylo nejracionálnější se vrátit zpátky na venkov, číst si a dělat si svoje. Protože se nám podaří pomoci tak jednomu, snad dvěma z pěti.
* LN Což by nebylo zas tak málo.
Já vím. V sociálních dávkách a důchodech díky nám lidé občas dostanou i docela velké - aspoň z jejich pohledu - částky, na které měli nárok. Z toho mám dobrý pocit. Vůči nižším úřadům se nám daří. Vůči vyšším ne. Myslel jsem, že s ministry by šlo normálně promluvit - oni jsou noví, já jsem nový...
* LN A co jste si představoval?
Suverénně největší agenda, kterou máme, se týká resortu pana ministra Drábka, tedy práce a sociálních věcí. Pan ministr mi připadá jako vzdělaný a zkušený muž, je o něco mladší než já, měl jsem dojem, že bychom mohli probrat problémy v České správě sociálního zabezpečení.
Například má někdo exekuci na důchod a ČSSZ mu nechá strhnout víc, než je nutno. Když už pak ty peníze vracejí, nemohli by se omluvit? Může se také ukázat, že ten člověk se kvůli jejich chybě musel zadlužit, a chtěl by proto zadostiučinění, třebas jen 1500 korun. Tady jsem měl dojem, že by ČSSZ mohla být vstřícnější. Ministr se na mě koukl a povídá: No to ne.
To jsem si říkal: Chlapče, mluvíme stejnou řečí? Já vím, že teď mají jiné starosti, ale čekal jsem spíš schwarzenbergovský přístup. Jako že zavrčí: Co chcete? No tak dobře, sepište mi to.
* LN Proč Drábek odmítl? Protože ČSSZ musí být přísná, jinak se nedoplatí?
To nevím. Ona naopak někdy kvůli tomu přístupu utratí víc. Advokát Lubomír Müller, známý z některých svých případů u Ústavního soudu, zastupoval lidi, kteří měli nárok na peníze za to, že tatínek umřel v koncentráku. Ale ČSSZ se hádala, že nad tím koncentrákem už v tu chvíli vlála spojenecká vlajka... Náhrady se vyřizovaly strašně pomalu, takže lidé žádali zadostiučinění za průtahy. Nešlo o žádné velké sumy. Ale když úředníci viděli Müllera, najali si externí advokátní kancelář a začali se soudit. Neúspěšně - a místo malé sporné částky stát platil i náklady za soudní řízení. Víte, za normalizace jsem dělal právníka v Rudných dolech. Když jsem tam řediteli vyložil, že je absolutně neekonomické se kvůli tisícovce jet soudit do Košic, bez mrknutí oka to podepsal. Ministr na mě koukal, jako bych mluvil čínsky. Vystačil bych s Listinou
* LN Kolikrát jste se už vypravil na šetření na místě?
Zatím od mého zářijového nástupu jen jednou, mělo to být do dětského domova na severní Moravě, ale nedojeli jsme kvůli sněhu.
Českému ombudsmanovi se totiž postupně přifařují další působnosti, které už k původnímu klasickému modelu nepatří. V roce 2006 jsme takto dostali dohled nad všemi místy, kde jsou lidé omezeni na osobní svobodě: jezdíme do psychiatrických léčeben, do dětských domovů, do LDN. V roce 2009 se nám dostal do působnosti i antidiskriminační zákon, který já zrovna nemusím...
* LN Proč?
Je to typický produkt víry, že dokážeme popsat vše, co je diskriminací. Pan prezident ho nepodepsal - a je to jedna z mála věcí, o níž si říkám, že ji měl dát k Ústavnímu soudu. Ale to on nikdy neudělá.
* LN Co se vám na antidiskriminačním zákonu nezdá? Myslíte, že u nás neexistuje diskriminace?
Abych pravdu řekl: z podnětů, které nám sem chodí, bych dokonce mohl dojít k závěru, že to není tak velký problém, jak se z toho dělá. Pán se na nás obrátil s tím, že se sprchoval po cvičení ve fitcentru a sprchami prošla postarší uklízečka, tak jestli to není diskriminace...
Discriminare znamená rozlišovat, což také lze z legitimního a rozumného důvodu. Osobně bych vystačil s Listinou základních práv a svobod, nepotřebuji na to zvláštní zákon. Ochránce práv tím nezískal žádné zvláštní pravomoci: má poskytovat metodickou pomoc těm, kdo se cítí diskriminováni. Takže dostaneme podnět, že obchod Makro nedovoluje lidem nakupovat s dětmi mladšími 12 let a jestli to není diskriminace. My napíšeme, že by to Makro nemělo dělat. Makro napíše, že mělo a že zřídí dětský koutek... Nic proti této agendě, dělá na ní u nás několik šikovných zapálených lidí. Ale pokud existují v praktickém životě jen takové problémy s diskriminací, jaké nám lidé posílají, pak to s Českou republikou vůbec není špatné.
* LN Počkejte, ale případ Makro se teď objevil ve vaší čerstvé zprávě za poslední čtvrtletí. Proč ho tam tedy uvádíte, pokud ho nepovažujete za pozoruhodný?
Ale ano, úplně chápu, jak by to naštvalo mého syna, kdyby nemohl s mým čtyřletým vnukem nakupovat. To však není ani tak věc práva jako spíš slušnosti. Proto jsme Makru napsali, že by bylo slušné, kdyby zákaz zrušili. Oni argumentují bezpečností...
* LN Není na tom kus pravdy?
Pod argument bezpečnosti se schovává kdeco: šacování lidí na letišti, odposlouchávání telefonů, lezení do účtů. Jsem spíš příznivcem toho, že si lidé nemají sahat na svá občanská práva - což obnáší i to, že budou něco riskovat. Mně například bezpečnostní riziko zatím nepřipadá tak vážné, abych si například nechal lézt do účtů.
* LN Ještě zpátky k diskriminaci: co diskriminace Romů?
Kupodivu se mi sem nedostává. Respektive možná dostává, jen ze stížnosti nepoznám, že jde o Roma. Teď sem mají přijet Kanaďané, kvůli vízové povinnosti chtějí mluvit o diskriminaci Romů...
* LN Co jim řeknete?
Že o žádné nevíte? Ne, řeknu, že z naší agendy neumím rozlišit etnikum. Pokud si paní stěžuje, že jí nedali příspěvek na bydlení, a jmenuje se Molnárová, je možná Romka, ale my každému pomůžeme stejně. Stěžovatele tady při příchodu nelegitimujeme. Jsme advokáti chudých, nevedeme si statistiku, jestli to byl Rom, Moldavan nebo Gruzín.
Komunisti mají ve skříni fez
* LN Na rozdíl od Otakara Motejla jste se chtěl víc zaměřit na konkrétní zákony a navrhovat jejich změny. Už jste si nějaký vyhlédl?
Ano, mám ho na stole pro výroční zprávu. Jde o sirotčí důchody.
Dřív se vyplácel sirotčí důchod, pokud umřeli táta nebo máma, víc v tom nikdo nešťoural. Dneska umře táta nebo máma - a zjistí se, že třeba neplatili po určitou dobu pojistné nebo ho neplatil jejich zaměstnavatel. Pak mají sirotci potíž. Už Motejl proto říkal - pokud vám sirotčí důchody nezapadají do „pojistného systému“, tak je vyjměte a vyplácejte jako jinou dávku. Ale hlavně prosím vás zabezpečte sirotky; je úplně jedno jak. Všichni pokývají hlavou, a nestane se nic. Takže pak píšu: Na tento problém můj předchůdce upozorňoval již v roce 2007, 2008 a 2009.
Říkal jsem poslancům: Otu Motejla jste všichni v slzách vyprovázeli na poslední cestu, ale v ničem jste mu nevyhověli. Bylo pro mě trapné, že jediná paní komunistka Rujbrová, taková hodná ženská, co tam sedí furt, říkala - máte pravdu.
* LN Proč to poslanci nemohou změnit?
Nevím. Mně připadá, že kdo chce, ten aji može.
* LN Naučil jste se za dobu v úřadu něco i vy sám?
Pořád mám problém s tím, že beru plat jako šéf Nejvyššího kontrolního úřadu - jen nemám takové nároky jako on - a efekt, který za sebou vidím, mi připadá neadekvátně malý. Rád bych měl pocit užitečnosti, jako každý starší člověk.
* LN Tak ty peníze rozdávejte, pokud vám to vadí.
Kolegové se mi smějou, ale když mi paní píše, jak jí ukradli auto, ve kterém vozila těžce nemocné dítě, a ona uznává, že udělala chybu, když si ho nepojistila... Já bych jí ty peníze poslal, kdyby řekla bankovní spojení.
* LN Poslední otázka: Má komunistická minulost ještě dnes vliv na soudce a státní zástupce, nebo je to už jedno?
Já se hlásím k víře českých bratří: Má se odpouštět, ale i druhá strana si musí uvědomit, že chybovala. Moje babička nicméně o těch lidech říkávala - Ten má ve skříni fez. Jako že kdyby Turci zase překročili Dunaj, oni budou připraveni se přizpůsobit.
Kdyby člověk neměl důvěru, že lidem se má pomáhat, pak by bylo nejracionálnější se vrátit zpátky na venkov, číst si a dělat si svoje
Pořád mám problém s tím, že beru plat jako šéf NKÚ - a efekt mi připadá malý. Rád bych měl pocit užitečnosti, jako každý starší člověk.
***
Životopis
Pavel Varvařovský se narodil 16. října 1945 v Českých Budějovicích. V letech 1963 až 1968 vystudoval Právnickou fakultu UK. Nikdy nebyl členem žádné politické strany, za normalizace pracoval jako podnikový právník. Je specialistou na správní právo. V září 1992 byl jmenován do Nejvyššího soudu. V letech 1994 až 2004 byl soudcem Ústavního soudu. V září 2010 ho sněmovna na návrh Senátu zvolila veřejným ochráncem práv. P. Varvařovský je ženatý, má dvě dospělé děti.
