Neděle 29. ledna 2023, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Česko

Čelíme ázerbájdžánské agresi a svět se o to příliš nezajímá, říká arménský velvyslanec v Česku

Ashot Hovakimian foto:  Michal Sváček, MAFRA

Rozhovor
Ashot Hovakimian se v rozhovoru pro Lidovky.cz se dotýká i krize, již vyvolala ázerbájdžánská blokáda průjezdu do Náhorního Karabachu, a to přesto, že průjezd hlídají ruští vojáci.
  15:15

Lidovky.cz: Před dvěma roky proběhla na hranicích Arménie a Náhorního Karabachu šestitýdenní válka. V oblasti teď znovu panuje napětí. Proč?
Nejde jen o válku v roce 2020. Loni v září Ázerbájdžán rozpoutal další válku, jejímž cílem byly východní a jihovýchodní oblasti Arménie a která si vyžádala více než 200 obětí včetně civilního obyvatelstva. Došlo k mimosoudním popravám válečných zajatců, mučení a ponižujícímu zacházení s těly vojákyň a k dalším barbarským činům, které Ázerbájdžánci zveřejnili na sociálních sítích. Jednalo se o otevřenou agresi Ázerbájdžánu proti svrchovanému území Arménie, obsazeno bylo přibližně 140 kilometrů čtverečních našeho území. Na území Arménie jsou stále přítomni ázerbájdžánští vojáci. Doufám, že mezinárodní společenství podnikne v tomto ohledu kroky na odpovídající úrovni.

Dalším důkazem systematického násilí a politiky etnických čistek řízených ázerbájdžánskými orgány je blokáda Lačinského koridoru skupinou Ázerbájdžánců, kteří se pod smyšlenými ekologickými zájmy prezentují jako ekologičtí aktivisté.

Jsem Matt a jsem tu novej, představil se česky nový britský velvyslanec

V souladu s trojstranným prohlášením má Ázerbájdžán zaručit bezpečnost pohybu občanů, vozidel a nákladu Lačinským koridorem a ten zůstane pod kontrolou mírového kontingentu Ruské federace rozmístěného v Náhorním Karabachu. Ve skutečnosti se ale ukazuje, že mírové jednotky Ruské federace nejsou schopny obnovit nerušený průjezd Lačinským koridorem. Tato blokáda způsobila vážnou krizi v dovozu pohonných hmot, léků a potravin do Náhorního Karabachu, nedávno pak byla přerušena dodávka elektřiny a zničeno internetové připojení. To znamená, že 120 tisíc obyvatel Náhorního Karabachu žije v obležení.

HISTORIE ARMÉNSKO-ÁZERBÁJDŽÁNSKÉHO KONFLIKTU

■ Křesťanská Arménie a muslimský Ázerbájdžán, který má etnicky blízko k Turecku, spolu válčily už po získání moderní nezávislosti v roce 1918. Přispěly k tomu nejasné etnické i politické hranice. Pak obě republiky dobyli komunisté a začlenili je do SSSR.

■ Další konflikt začal před rozpadem SSSR v roce 1988. O šest let později bylo podepsáno příměří a vznikl na Arménii napojený formálně nezávislý Náhorní Karabach, který byl původně Armény obývaným autonomním územím uvnitř Ázerbájdžánu.

■ V roce 2020 začala druhá válka o Náhorní Karabach, kdy Ázerbájdžán obsadil část Karabachu, území spojující jej s Arménií, a nakonec i část považovanou za arménské území. Ázerbájdžán podporuje Turecko. V Lačinském koridoru spojující Karabach s Arménií začaly působit ruské mírové síly.

■ Loni znovu vypukly boje mezi oběma zeměmi a ázerbájdžánští občané zablokovali průjezd do Karabachu. Rusko nezasáhlo a Arménie, která na Moskvu – jež má v Arménii svoji vojenskou základnu – dosud spoléhala, se od ní začala částečně distancovat.

Lidovky.cz: Nelze vše vyřešit dialogem s Ázerbájdžánem, případně zásahem ruských mírových sil?
Arménská strana mnohokrát prohlásila, že je připravena budovat mír a stabilitu v regionu, realizovat ustanovení trojstranného prohlášení a je odhodlána podepsat mírovou smlouvu s Ázerbájdžánem, dokončit delimitaci hranic a otevřít regionální komunikaci.

Mír je pro Arménii nutností. Jsme malá země, potřebujeme se rozvíjet a potřebujeme mír. Po válce v roce 2020 je pořád na stole deklarace představitelů obou zemí dosažená za ruského zprostředkování, která musí být naplněna. Ze strany Ázerbájdžánu k tomu tak úplně není vůle. V ázerbájdžánských věznicích jsou arménští váleční zajatci a zadržované osoby. Myšlenky vyjádřené ázerbájdžánským vedením navíc dokazují, že Ázerbájdžán nemá v žádném případě zájem na nastolení míru a stability. Baku vznáší nové územní požadavky a hrozby silou vůči Arménské republice prostřednictvím válečného štvaní a maximalistické rétoriky. Prezident Ázerbájdžánu Ilham Aliev prohlásil, že pokud chce jeho země vést válku, nikdo ji nezastaví. A dodal, že pokud chce arménská strana jednat o právech a bezpečnosti Arménů v Náhorním Karabachu, nebude to fungovat.

Co se týče ruských mírových jednotek, premiér Nikol Pašinjan v prosinci prohlásil, že musí splnit svůj závazek udržet kontrolu nad Lačinským koridorem. Ázerbájdžánci přitom provokují arménské obyvatelstvo i ruské vojáky a využívají situace, že ruští vojáci nemohou vojensky zasáhnout. Trpí kvůli tomu přes sto tisíc lidí.

Lidovky.cz: Ázerbájdžánské úřady tvrdí, že to není jejich vina a že jde o občanský ekologický protest.
Já bych to nazval takzvanými ekology. Arménie a Ázerbájdžán jsou odlišné. Arménie je země se svobodou tisku, svobodou shromažďování a fungující opozicí. Tady se za pouliční demonstraci či kritiku vlády do vězení nedostanete. Nevím, jestli to platí i v Ázerbájdžánu. Navíc odkaz na obavy o životní prostředí nemůže ospravedlnit to, že jsou obyvatelé Náhorního Karabachu zbaveni prostředků nutných k obživě a jsou popírána jejich základní práva. Je to v hrubém rozporu se základními mezinárodními dokumenty.

Lidovky.cz: Ázerbájdžán tvrdí, že Náhorní Karabach je jeho a že hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem je nejasná a že jen chce své území. Kde je problém, když lze použít hranice z map z dob SSSR?
Pokud jde o Náhorní Karabach, jde o budoucnost více než statisíce Arménů a o možnost jejich hospodářského a kulturního rozvoje. To nemůže vyřešit prohlášení o rovných právech Arménů a Ázerbájdžánců. Jak by také mohlo, když se v Karabachu ničí arménské kulturní dědictví a dochází k násilí? Vše je nutné upravit smlouvami a mezinárodními zárukami.

Nevím, kde je problém s hranicemi. Nastoupí demarkační a delimitační komise, ale hranice jsou známé. Avšak Ázerbájdžánci neuznávají část arménské hranice v místě, kde byla před vstupem do SSSR. Tuto otázku je potřeba vyřešit jednáním. Arméni navrhli, že dojde-li k problému, měli by se vojáci obou stran stáhnout na pozice před rokem 2021 a pak může diskuse o delimitaci hranic začít znovu. Ale není to možné provést silou ani hrozbami, ani projevy ázerbájdžánského prezidenta, který chce, aby jeho vojáci obsadili ještě více území. Vytahuje historické mapy, ale je mnoho různých map.

Lidovky.cz: Zmínil jste mezinárodní záruky. Máte na mysli záruky ze strany Ruska, nebo i jiných zemí?
O tom, kdo a jaké mezinárodní záruky poskytne, se stále jedná. Jistě chápete, že pro velké země je v tomto geopolitickém prostředí obtížné o tom jednat.

Ruské záruky jsou také mezinárodními zárukami a slouží svému účelu. Ale stále více vidíme to, že se ruské mírové jednotky stávají jen tichým svědkem vylidňování Náhorního Karabachu.

Pokud jde o arménsko-ázerbájdžánskou hranici a Náhorní Karabach, je zapotřebí určitého mezinárodního úsilí. Monitorovací mise EU, jejíž mandát skončil 19. prosince, sehrála klíčovou roli při formulování objektivního názoru na situaci na hranici a zabránění novým agresím. Arménie si cení úsilí EU o vyslání nové mise EU.

Pokud chceme dosáhnout míru, musí se o něm jednat. Zároveň žádáme o určitou formu mezinárodní přítomnosti. Chceme i pozorovatele z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a větší mezinárodní zapojení. Aby pozorovatelé sledovali, co se děje, a aby nedocházelo k porušování dohod a ke snaze zmocnit se dalšího území.

Ukrajina musí zvítězit, nenecháme si nadiktovat mír Moskvou, říká německý velvyslanec Künne

Lidovky.cz: Proč premiér Pašinjan loni odešel z jednání Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB) vedené Ruskem a odmítl společné vojenské cvičení?
Členství Arménie v OSKB nezabránilo Ázerbájdžánu, aby se uchýlil k agresivním akcím. Na jednání jsme požádali o prohlášení, které předpokládala pravidla OSKB, ale nebyli jsme spokojení s tím, že nedošlo k jasnému politickému zhodnocení situace a ve věci nebylo přijato kolektivní rozhodnutí.

Pokud jde o vojenská cvičení, arménský ministr obrany informoval Společný štáb Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, že za současné situace nepovažujeme za rozumné pořádat cvičení OSKB na území Arménie. Přinejmenším v letošním roce se taková cvičení v Arménii konat nebudou.

Lidovky.cz: Jste označováni za spojence Ruska. Jaký je postoj Arménie k ruské agresi na Ukrajině?
To, co se nyní děje, je velká tragédie. Soucítíme s rodinami všech obětí. Nikdo jim nemůže rozumět lépe než my, protože zhruba před dvěma roky čelil válce i můj národ. Zbraně by měly přestat střílet a měla by zvítězit diplomacie a politický dialog a všechny problémy by se měly vyřešit mírovou cestou v zájmu lidstva.

Nyní, kdy se pozornost světa soustředí na Ukrajinu a čelíme omezenému zájmu mezinárodního společenství, bezpečnostní problémy našeho regionu jen narostly. Ázerbájdžán využívá tohoto kontextu, aby na úkor Arménie získal co nejvíc. Mezinárodní organizace a mezinárodní společenství totiž upírají svůj zrak na mnohem větší konfrontaci, která se odehrává na Ukrajině. Zářijové boje to jasně ukázaly. Došlo k agresi, která zůstala bez odezvy, s výjimkou prohlášení několika zemí v Radě bezpečnosti OSN.

Velvyslanec v Moskvě, zavržený ministr i válka. Přinášíme úkoly pro nového prezidenta

Lidovky.cz: Jak by se podle vás měla nakonec vyřešit otázka Náhorního Karabachu, na který si Ázerbájdžán dělá nárok?
Po válce v roce 2020, kdy Ázerbájdžán zabral jižní část Náhorního Karabachu, je jeho území mnohem menší. V Arménii máme uprchlíky z Náhorního Karabachu. Je otázka, jak to vyřešit. Arméni by měli zůstat na svém historickém území, v bezpečí a bez hrozeb. Měli by mít mezinárodní záruky bezpečnosti a dodržování lidských práv. Tvrzení ázerbájdžánského vedení, že Arméni z Karabachu jsou „jejich občany a jejich práva a bezpečnost jsou zaručeny“, postrádá smysl. Skutečnost, že obyvatelé Karabachu jsou odříznuti od vnějšího světa a vytváří se předgenocidní situace, je důkazem, že pod ázerbájdžánskou kontrolou nemohou žít v bezpečí.

Všichni chceme lepší budoucnost. Čím více problémů je ve světě, tím více se všude odrážejí. Každý chce žít v míru, rozvíjet se, prosperovat, ale ve skutečnosti vidíme agresi a snahu agresora získat převahu. Vy vidíte jednu část celkového obrazu, tu, která je vám nejblíže. My vidíme jinou, pro vás vzdálenější. Vy chcete, abychom viděli vaši část, ale nechcete se podívat na situaci z naší strany. Tak začíná vytváření dvojího metru. Život není černobílý, není jednoduchý, a to je třeba pochopit.

Autor:

Prodej stavebního pozemku 778 m2
Prodej stavebního pozemku 778 m2

K Bytovkám, Hrádek nad Nisou - Loučná, okres Liberec
2 990 000 Kč

Mohlo by vás zajímat