PRAHA Hýří dobrou náladou, zvesela pohazuje kudrnatou hlavou, žertuje. A plánuje. Výškař Jaroslav Bába, který před čtyřmi lety v Aténách zaskočil atletický svět ziskem bronzové olympijské medaile, si na prahu další olympijské sezony klade podobně vysoké cíle.
Je totiž v pohodě, nic jej netrápí. „Příprava probíhá ideálně, takže můj sen, obhajobu bronzu z Atén, nevidím jako neskromný,“ říká třiadvacetiletý dlouhán, který olympijský limit, 230 centimetrů, zvládl v halové sezoně.
Před dvěma lety byl ve zcela opačné situaci – v zimě si poranil vazy v kotníku a celou sezonu vynechal. Loni se však dokázal vrátit do špičky, na mistrovství světa v Ósace opět bojoval ve finále.
„Na soustředění ve Španělsku jsem si zlepšil řadu tréninkových ukazatelů, hlavně odrazových a silových, rychlostně jsem na tom opět jako před zraněním,“ vysvětluje, kde se v něm bere optimismus. Už bez smaženého sýra Nechce ponechat nic náhodě. „Proto jsem se zaměřil na posilování obou kotníků, nejen toho zraněného, jsou to taková zpevňovací cvičení. A snažím se jíst zdravě. Kdysi oblíbený smažený sýr už si nedám,“ má jasno.
„Ale následky zranění už žádné necítím, nic mě nesvazuje,“ dodá.
Do sezony vstoupil prvními dvěma závody – v Dakaru skočil 218 a s Američanem Nietem se dělil o druhé místo, a v úterý v Turnově výkonem 220 porazil své reprezentační kolegy Tomáše Janků a Svatopluka Tona. „Bylo to takové neotesané, z plné přípravy. Všichni se určitě zlepšíme,“ připomíná.
Jeho manažer Jan Janků mu do olympiády naplánoval deset startů. Hodlá také v každém z nich přidat další dva centimetry?
„Jako že bych pak v Pekingu ohrožoval svůj český rekord 237 centimetrů?“ směje se. „To ne, tak rychle to asi nepůjde. Nejraději bych si na přelomu června a července překonal osobní rekord po zranění, tedy těch dvě stě třicet, abych byl v klidu. Ale na olympiádě už bude třeba skočit 234 nebo 235, aby byla medaile,“ pokyvuje hlavou.
Jágra prý nepřekoná Jedním ze závodů bude také finále španělské ligy, v němž bude 8. června hostovat v týmu Castellon.
„Nabídka byla zajímavá, proč jí nevyužít. Pro atletiku jsou tam skvělé podmínky a ligu chtějí vyhrát. A z ostravské skupiny nebudu jediný, měla by za ně závodit i Nikol Ogrodníková,“ říká svěřenec trenéra Aleše Dudy.
Do Pekingu zbývá ještě času dost, ale přesto – nemá obavy ze smogu? „Snad to nebude tak hrozné, a na leccos jsem zvyklý – ve Vítkovicích máme železárny hned za stadionem,“ žertuje.
K absolutní pohodě mu však prý něco chybí. „V pátek mě čeká zkouška z angličtiny,“ prozradí.
Takže se coby student sportovního gymnázia v Ostravě konečně pustí do maturity?
„Ještě ne, s olympiádou to nejde dohromady. Dohodli jsme se na lednovém termínu. Pravda, asi tam budu nejstarší maturant. Ale na Jardu Jágra nemám, ten se do toho přece pustil až po třicítce,“ usmívá se.
