* Stihl jste v sobotu večer odšpuntovat šampaňské?
Nebyl vůbec čas, protože jsem ještě večer piloval klasiku kvůli nedělní štafetě. Testoval jsem zároveň nový typ bot a domů se dostal až někdy v sedm. Na šampaňské zkrátka nezůstal prostor. Radši jsem si šel lehnout.
* Napadlo vás vůbec před závodem, že byste si mohl dojet až na stupně vítězů?
Úvodní závody bývají vždycky ošemetné, chybí výrazné srovnání s ostatními. Mě povzbudila výhra v kontrolkách před týdnem v Muoniu. Se slušným odstupem jsem porazil i všechny Rusy, a to nejsou žádna ořezávátka... Netroufal jsem své umístění odhadnout, ale extrémně optimistické předpovědi jsem se snažil radši tlumit.
* Kdy jste poprvé poznal, že byste mohl skončit tak vysoko?
Zpočátku jsem se snažil nebláznit a spíše si hlídat techniku a nechat si maličkou rezervičku. Když mi na prvním mezičase hlásili, že do mého čísla vedu, věděl jsem, že to bude dobré.
* Nakonec vám k vítězství chybělo 6,4 vteřiny. Nelitoval jste tak malé ztráty?
Vůbec ne. Teichmann byl jednoznačně lepší, i když mně přiznal, že měl kvůli mezičasům výhodu v tom, že jel až za mnou. Přiznám se ale, že když Teichmann projel cílem, napadlo mě, že mohl přijet trochu pozdějc...
* Jak si vysvětlujete fakt, že jste po tak komplikované letní přípravě zajel až nečekaně výborně?
Zajímavé je, že jsem před svojí nejlepší sezonou v ročníku 2002/03, co se tedy vyrovnanosti výkonů týče, měl také věčné zdravotní problémy. Všechno zlé je ale asi někdy k něčemu dobré, možná jsem si nechtěně odpočinul, možná jsem dostal větší chuť do závodění. Kdo ví... Přiznám se ale, že letos v létě po těch všech problémech jsem chvílemi už pomalu balil kufry.
* Takže by asi nebylo od věci zapřemýšlet, jak zařídit, aby vás před olympiádou ve Vancouveru zase začalo zdraví trápit...
O těchhle věcech radši vůbec přemýšlet nebudu. Ostatně psychice člověka zrovna dvakrát nepomáhá, když ho něco souží.
