Letos v červenci už se přitom Bělorus, který se v Česku neúspěšně ucházel o politický azyl, smiřoval s nejhorším. „Seděl ve vyhošťovací vazbě, už bylo rozhodnuto, jakým letadlem do Minsku poletí,“ vzpomíná na napínavé chvíle Naprejenkův advokát Jiří Špelda.
V poslední moment tehdy deportaci zvrátila depeše, již do Prahy poslali soudci štrasburského Mezinárodního soudu pro lidská práva. Předběžným opatřením vyhoštění cizince dočasně zabránili. A nyní pomohl prezident. Poněkud překvapivě. Klaus je totiž proslulý ironickými výroky na adresu bijců za lidská práva. Hovoří o nich s despektem jako o „radikálních humanrightistech“, jejich činnost pak označuje za „módní ideologii“. V případě Naprejenka ale Klaus na lidskoprávní notu slyšel. K jeho rozhodnutí totiž přispěla i skutečnost, že za cizincem stála organizace Amnesty International.
Vyhošťovací razítko v pasu Udělení milosti je teprve druhým úspěchem, jehož Naprejenko dosáhl na cestě za legálním pobytem v Česku. Předtím měl smůlu. O azyl žádal tuzemské úřady třikrát. Neuspěl s žádnou z žádostí, i když jednou byl blízko. To když rozhodnutí imigračních úředníků napadl u soudu. Soudce tehdy nařídil, aby úředníci azylové řízení znovu otevřeli. Jenže Naprejenko se dopustil chyby, když si nepřevzal předvolání do soudní síně. Soudce tak řízení zastavil a úředníci rozhodování o azylu neobnovili. Cizinec přišel o status azylového žadatele a ocitl se v Česku bez pobytového oprávnění. Při policejní kontrole dostal do pasu vyhošťovací razítko.
Ani prezidentská milost muži nezaručí klidný spánek. Stále totiž nezískal azyl. O jeho udělení nyní opět rozhodují ministerští úředníci. Naprejenkův právník věří, že Klausův verdikt klientovi pomůže. „Úředníci musí zohledňovat všechny skutečnosti, měli by se zabývat i milostí. Dává to naději,“ říká Špalda.
