* LN Jaké je dnes postavení soukromých vysokých škol v očích studentů? Je obtížné sehnat studenty do ročníku?
Vůbec s tím nemáme problém. Měla bych ale říct, že polovinu našich studentů tvoří cizinci a druhá polovina jsou Češi a Slováci, takže my závisíme na českém trhu jenom z poloviny. Samozřejmě že reakce na soukromé školství jsou zde různé, ale myslím si, že mladí lidé i jejich rodiče začínají chápat, že soukromé školy mají řadu přidaných hodnot, kvůli kterým je zajímavé studium na nich minimálně zvážit. Studium v angličtině, kvalitní akreditované programy i unikátní možnost překročit hranice České republiky. Fungujeme totiž podle anglo-amerického vzdělávacího systému a v tomto duchu jsou studenti i hodnoceni. Podle svého závěrečného GPA (studijní průměr standardizovaný severoamerickými univerzitami - pozn. red.) se mohou hlásit na nejlepší zahraniční univerzity.
* LN Máte zkušenosti se soukromou školou z gymnázia. Jak jste toto studium prožívala?
Chodila jsem tam ráda. Bylo to Masarykovo klasické gymnázium v Říčanech. Začala jsem tam chodit v době, kdy škola byla ještě poměrně mladá a byla tam zajímavá atmosféra, protože v tom samém městě bylo i gymnázium státní. Zažívali jsme takové to porovnávání: „ti z toho soukromého jsou horší“ a „nedostali se na státní“. Takže jsme byli v takové zvláštní atmosféře soudržnosti a kolektivní touhy dokázat, že to tak není. Studium tam bylo i proto hodně náročné. Nikdy už jsem se neučila tak, jako tam.
* LN Docela čerstvě, od června, jste prorektorkou pro rozvoj školy. Co jste za tu krátkou dobu stihla?
Oficiální změna byla k prvnímu září. Já už se na to ale určitou dobu připravuji. Máte pravdu, že toho času nebylo moc, ale my jsme nezaháleli, protože pro nás školní rok nekončí, pro nás je období léta intenzivní doba pro nabírání nových studentů. Studenti se chodí dívat, měníme marketingové a PR materiály, přemýšlíme o komunikační strategii do budoucna. Je to období, kdy se nasmlouvávají zajímavé akce, jako přednášky diplomatů a ambasadorů na naší škole, nové spolupráce. Podařilo se nám dohodnout, že k nám přijde americký ambasador, který bude se studenty diskutovat o amerických prezidentských volbách, podobně jednáme o návštěvě dalších velvyslanců: čínského, izraelského, švédského, mexického.
* LN Nově začnete učit
Už učím.
* LN A jaké z toho máte pocity?
Výborné. Měla jsem z toho takový zdravý strach, protože to člověk neošidí. Když mám před sebou dvacet zvídavých studentek a studentů, kteří si můj kurz vybrali, tak vím, že by mi neodpustili, kdybych se připravila špatně. Pracujeme hodně formou diskuzí, chodíme na výstavy, diskutujeme o současném umění. Například trienále současného umění ITCA ve Veletržním paláci, které studenti navštívili, bylo skvělým materiálem pro diskuzi. Studenti jsou tvrdě konfrontováni s tím nejaktuálnějším, co je k vidění, například výstava Re-evolution v Muzeu Kampa v kontrastu se starším uměním a architekturou v Praze. To se jim hodně líbí. Momentálně ohmatáváme základní terminologii a řešíme, co je to umění, co je umění pro mě, kde je hranice.
* LN Jako upoutávka na Veletržní palác probíhá kampaň, kde máte dvakrát stejný artefakt. Jednou je pod ním napsáno „tohle je umění“ a podruhé „tohle není umění“. Co je tedy podle vás umění? Jak si ho definujete?
Záleží na úhlu pohledu a výkladu, ale umění může být téměř všechno. To znamená, že někteří studenti se vyjadřovali celkem záporně o zmiňovaných pisoárech, na kterých bylo napsáno: to je a to není umění, protože jim přišlo, že to nemá žádnou přidanou hodnotu a nikdo objekt nijak neupravil. To už ale udělal Duchamp kdysi dávno, když vystavil část bicyklu na podstavci uprostřed galerie. Zpátky k otázce, umění pro mě mohou být i věci denní potřeby, které jsou vytržené z kontextu a interpretovány v jiných souvislostech. Čili interpretace je vlastně také umění.
* LN Jste momentálně nejmladší prorektorka v republice, je to pro vás určitým způsobem výzva? Budete to zkoušet dělat jiným způsobem, ukážete, že to jde i jinak?
Já bych to trochu uvedla na pravou míru. Jsem v pozici prorektorky, ale to není celý název. Jsem prorektorka pro rozvoj školy. To znamená, že moje pozice primárně nevyžaduje a není podepřena akademickou kariérou a vědeckými výsledky. Jde o roli, která by se dala přirovnat k „business development“, rozvoji obchodu, tj. v našem případě rozvoji školy jako prosperující instituce. U nás na škole máme samozřejmě prorektorku pro akademické záležitosti, ta je v pozici vážené akademičky, má za sebou řadu publikační činnosti, řadu akademických úspěchů, je uznávána ve svém oboru a je spjata s akademickou obcí. Moje pozice je úplně jiná.
* LN A snažíte se přinést čerstvý vítr?
Určitě. Myslím si, že určitá část úspěchu je založená na tradici, ale člověk může problémy řešit kreativně, komunikovat jinak a vynalézavě. Myslím, že naše poslední kampaň na MBA byla docela vtipná, kombinovali jsme typické symboly USA, odkud pochází náš akademický partner Chapman University, s českými. Mohli jste tak vidět banner propagující naše MBA s Golden Gate mostem přes Vltavu místo mostu Karlova. Šlo o to, že to nejlepší z Ameriky máme nyní zde. Mám hodně prostoru a samostatnosti a budu kreativní příležitosti určitě ráda využívat.
* LN Pojďme si v rychlosti probrat vaše zkušenosti. Máte jich poměrně hodně a také hodně zajímavé. Třeba mě zaujalo, že jste jela po vysoké škole na Srí Lanku.
To byla činnost, ke které jsem se dostala přes moji kamarádku a spolužačku ze střední školy. Po škole přemýšlela, kam bych se vydala vyčistit si hlavu.
* LN Ve Spojených státech jste působila jako manager. Jak jste se uchytila?
Měla jsem šanci se účastnit výběrového řízení na pozici Marketing Manager u jedné IT společnosti v San Francisku. Prošla jsem výběrovým řízením a místo dostala. San Francisko byl po Srí Lance šok, ale v pozitivním smyslu. Je tam hodně pozitivní a kreativní energie, množství schopných lidí. Máte pocit, že je všechno možné, stačí jen chtít a tvrdě pracovat. Rytmus života je tam jiný. Lidé se věnují kariéře, firmě, rodinu zakládají později.
* LN Nejde nezmínit, že jste začínala jako modelka. To je taky poměrně dobrodružné povolání, proč jste u toho nezůstala?
Touha vstupovat do dobrodružných situací je něco trochu jiného. Nemám ve svém povahovém vybavení to, co se váže k profesi modelky, fyzický exhibicionismus. To byl můj velký mentální blok.
* LN Jak se cítíte dnes jako prorektorka s tím, že máte klasické povolání, chodíte denně do práce? Vyhovuje vám to?
Nemusím být v kanceláři „od do“. Pro mě je nutná určitá flexibilita. Baví mne chodit po Praze se studenty, účastnit se konferencí. I schůzky s partnery a také zahraniční cesty za partnerskými univerzitami nebo na vzdělávací veletrhy nejsou výjimkou, takže si nemyslím, že by to bylo nudné. Součástí mé práce je i cestování, na které jsem zvyklá a mám ho ráda.
***
Pracovní den
Většinou jsem na devátou v práci a rozvrh je opravdu hodně různý. Obvykle tak hodinku a půl věnuji novým věcem a e-mailům, které je třeba řešit. Pak mi začínají schůzky, kde se například řeší grafická podoba propagace, nové způsoby komunikace a image naší školy. Často mám schůzky i přes oběd, odpoledne jdu zpátky do kanceláře a tam pokračuji v různých činnostech, například příprava pro další jednání či práce na rozjednaných projektech. Odpoledne a v podvečer chodím na různé recepce nebo setkání obchodních komor a partnerů školy. To se může protáhnout až do devíti do desíti večer.
Něco navíc...
Kolik hodin denně pracujete? Devět deset, kdyby se to zprůměrovalo. Co ráda popíjíte? Když jdu na společenské akce, tak nejčastěji vodu a někdy si dám skleničku dobrého bílého vína. Co ráda čtete? Na doporučení jsem nedávno přečetla knihu od Hosseini Khaleda - Lovec draků. Je to výborně napsaná kniha.
Dojem redaktora Z předchozího rozhovoru pro média jsem byl připravený na arogantní kariéristku. Měl jsem proto nachystané pichlavé otázky, ale musel jsem je nechat v rukávu. Slečna, s kterou jsem se setkal, byla plachá a tichá natolik, že můj diktafon její hlas sotva zaznamenal. Nepůsobila sebestředně. Možná to je důvod, proč se nestala modelkou a realizuje se ve školství.
