* LN Kam byste Nejlepší loupákův zážitek zařadil žánrově?
Svým pojetím může kniha na první pohled připomínat detektivní román. Hlavní protagonista Pablo Miralles - černá ovce rodiny milionářů, povaleč, který tráví většinu svého času vysedáváním po hospodách a užíváním jak měkkých, tak tvrdších drog - totiž začne pátrat po svém starším bratrovi, takzvaném The Firstovi, který z ničeho nic a bez jakýkoliv stop zmizí. The First je Pablovým pravým opakem - spořádaný ředitel realitní kanceláře, jenž vyznává konvenční způsob života, který stojí ve středu kritického nahlížení vypravěče protagonisty. To úzce souvisí s hlavním hybným motorem celého Nejlepšího loupákova zážitku, kterým je velmi osobitý humor Pabla Mirallese, jenž dodává románu na dynamice. V podstatě se jedná o dvojí druh humoru. Jednak vypravěč užívá jakéhosi autohumoru, tedy dokáže si dělat často legraci sám ze sebe. Zároveň si však dělá legraci i z lidí, kteří ho obklopují. Kriticky tak glosuje současnou společnost, předsudky, konvenční způsob života, preferování materialismu, v důsledku čehož de facto vzniká jakási virtuální realita.
* LN Jak složité bylo najít tón, v němž budete román překládat?
Už ze samotného románu vyplývá, že v něm převažuje obecná čeština. Alkoholik a kuřák hašiše nemůže mluvit spisovně, i když připouštím, že mohou být výjimky. Obecná čeština je tak užívána v přímé řeči a ve vyprávění převažuje jazyk spisovný. I zde se však někdy objevuje obecná čeština, jelikož ve spojeních typu: „Dnes mám fakt blbej den“ by tvar „blbý“ vyzněl kostrbatě a nepřirozeně. Moravané mi prominou.
* LN V českém překladu se objevují určité posuny, například přirovnání k Viktoru Koženému či k animovaným postavám Boba a Bobka. Jména z originálu by zde nefungovala, nebo šlo o to román českému čtenáři ještě více přiblížit?
Jeden z největších oříšků celého překladu bylo samozřejmě zachování humoru a dynamiky knihy, které jsou velmi často založeny na španělských a latinoamerických reáliích... Ty jsou však českému čtenáři často cizí, a vtip by tak vyšuměl do ztracena. Z tohoto důvodu jsem nahradil španělské herce, spisovatele, postavičky z kreslených seriálů za herce, spisovatele a postavičky známé českým čtenářům. A tak místo připodobnění k Maguile Gorile či Perritovi Pilotovi je osoba srovnávána s méďou Béďou, Rampou McKvákem či českým podnikatelem Viktorem Koženým. V originále je povaha otce hlavního hrdiny popsána jako kombinace Jesúse Gila a Winstona Churchilla, čemuž se každý Španěl zasměje. Čech však nikoliv, jelikož Jesúse Gila nezná. Gil byl prezidentem fotbalového klubu Atlético Madrid a zároveň starostou městečka Marbella. Proslul především případem, kdy na radnici zfalšoval dokumenty a městskou pokladnu naprosto vytuneloval. Těchto 450 milionů peset pak investoval do Atlética Madrid. Dalším případem pak mohou být příjmení městských strážníků, jejichž přezdívky jsou převzaty od nerozlučné dvojice z jednoho španělského animovaného seriálu. Ten u nás ale nikdo nezná, proto dostali v českém překladu jména Boba a Bobka - nejprve jsem uvažoval také o Patovi a Matovi, ale zvítězili králíci z klobouku.
