LN Kvůli svému odvolání jste již podala správní žalobu. Budete si stěžovat i u Ústavního soudu?
Ano, stoprocentně. Jak to ale bude konkrétně vypadat, nechci zatím konkretizovat. Formulovat budu ten text totiž až zítra.
LN Řada ústavních odborníků tvrdí, že nemáte šanci u soudů uspět. Jak se na to díváte vy?
Je to bezprecedentní situace. K tomu ještě nikdy nedošlo a v tradiční demokracii ani dojít nemůže. Já, když výkonná moc selhala, zkouším moc soudní. Výsledek nemůže nikdo předvídat. Je to výzva.
LN Jako důvod vašeho odporu uvádíte, že prezident nevysvětlil důvody odvolání. V dopise pro vás ale nějaké důvody jsou...
No, jo. Ale to je korespondence, která nemá nic společného s rozhodnutím o mém odvolání. Co si koresponduje ministr s panem prezidentem nebo co si ex post (myšleno po odvolání) koresponduje pan prezident se mnou, je irelevantní.
LN Jak tedy mělo vaše odvolání vypadat?
Měl tam každopádně být uvedený konkrétní důvod. Měli mi dát šanci uvést věc na pravou míru. Vyslyšet druhou stranu je elementární pravidlo demokracie. Se mnou ale nikdo o žádných výtkách proti mé práci nikdy nemluvil.
LN Ministr spravedlnosti Pavel Němec ale v České televizi řekl, že výtky byly. Vy jste ale prý vždy s jejich vyřízením dlouho otálela a pak je zamítla s tím, že jde o záležitost Nejvyššího soudu?
Nevím, o čem konkrétně mluví. To je mlžení. Žádný takový dopis jsem neobdržela. Na tom trvám.
LN Prezident i ministr spravedlnosti vás kritizují za špatnou práci. Nedokážete prý sjednotit soudní rozhodování a verdikty různých soudů se diametrálně liší...
Předseda Nejvyššího soudu je odvolatelný jen za závažné nebo opakované porušení povinností při výkonu státní správy. Sjednocování je ale věc rozhodování. To vůbec nespadá pod pojem státní správy. Mé odvolání z tohoto důvodu tedy nemá smysl. Navíc právě sjednocování považuji za svůj největší přínos pro Nejvyšší soud.
LN Ministr Němec také tvrdí, že pod vaším vedením narůstají na nejvyšším soudě průtahy, a to hlavně v obchodní agendě...
Když jsem v roce 2002 nastupovala do funkce, počet věcí, kterými se Nejvyšší soud zabýval, byl 3600. Loni to již bylo 7700 věcí. Začínala jsem s 52 soudci. Loni jich pode mnou pracovalo šedesát. Navíc tyto průtahy jsou z velké části problémem soudce, který ministerstvu pomáhal psát návrh konkursního zákona. Jmenovat ho nebudu.
LN Oba důvody nejsou podle vás reálné. Co a kdo tedy za vaším odvoláním ve skutečnosti stojí?
Odmítám spekulace na toto téma. Mám sice o tom naprosto detailní představu. Nechci ale sama sebe znevěrohodnit.
LN Myslíte si, že se váš pravděpodobný nástupce Jaroslav Bureš, hodí na tuto funkci?
Pan doktor Bureš dobrovolně z Nejvyššího soudu odešel. Vykonával několik významných funkcí v exekutivě. Jeho profesionální mobilita je pro mne signálem, který vzbuzuje pochybnosti o jeho nezávislosti a o tom, jestli vnímá funkci soudce jako poslání.
Ano, stoprocentně. Jak to ale bude konkrétně vypadat, nechci zatím konkretizovat. Formulovat budu ten text totiž až zítra.
LN Řada ústavních odborníků tvrdí, že nemáte šanci u soudů uspět. Jak se na to díváte vy?
Je to bezprecedentní situace. K tomu ještě nikdy nedošlo a v tradiční demokracii ani dojít nemůže. Já, když výkonná moc selhala, zkouším moc soudní. Výsledek nemůže nikdo předvídat. Je to výzva.
LN Jako důvod vašeho odporu uvádíte, že prezident nevysvětlil důvody odvolání. V dopise pro vás ale nějaké důvody jsou...
No, jo. Ale to je korespondence, která nemá nic společného s rozhodnutím o mém odvolání. Co si koresponduje ministr s panem prezidentem nebo co si ex post (myšleno po odvolání) koresponduje pan prezident se mnou, je irelevantní.
LN Jak tedy mělo vaše odvolání vypadat?
Měl tam každopádně být uvedený konkrétní důvod. Měli mi dát šanci uvést věc na pravou míru. Vyslyšet druhou stranu je elementární pravidlo demokracie. Se mnou ale nikdo o žádných výtkách proti mé práci nikdy nemluvil.
LN Ministr spravedlnosti Pavel Němec ale v České televizi řekl, že výtky byly. Vy jste ale prý vždy s jejich vyřízením dlouho otálela a pak je zamítla s tím, že jde o záležitost Nejvyššího soudu?
Nevím, o čem konkrétně mluví. To je mlžení. Žádný takový dopis jsem neobdržela. Na tom trvám.
LN Prezident i ministr spravedlnosti vás kritizují za špatnou práci. Nedokážete prý sjednotit soudní rozhodování a verdikty různých soudů se diametrálně liší...
Předseda Nejvyššího soudu je odvolatelný jen za závažné nebo opakované porušení povinností při výkonu státní správy. Sjednocování je ale věc rozhodování. To vůbec nespadá pod pojem státní správy. Mé odvolání z tohoto důvodu tedy nemá smysl. Navíc právě sjednocování považuji za svůj největší přínos pro Nejvyšší soud.
LN Ministr Němec také tvrdí, že pod vaším vedením narůstají na nejvyšším soudě průtahy, a to hlavně v obchodní agendě...
Když jsem v roce 2002 nastupovala do funkce, počet věcí, kterými se Nejvyšší soud zabýval, byl 3600. Loni to již bylo 7700 věcí. Začínala jsem s 52 soudci. Loni jich pode mnou pracovalo šedesát. Navíc tyto průtahy jsou z velké části problémem soudce, který ministerstvu pomáhal psát návrh konkursního zákona. Jmenovat ho nebudu.
LN Oba důvody nejsou podle vás reálné. Co a kdo tedy za vaším odvoláním ve skutečnosti stojí?
Odmítám spekulace na toto téma. Mám sice o tom naprosto detailní představu. Nechci ale sama sebe znevěrohodnit.
LN Myslíte si, že se váš pravděpodobný nástupce Jaroslav Bureš, hodí na tuto funkci?
Pan doktor Bureš dobrovolně z Nejvyššího soudu odešel. Vykonával několik významných funkcí v exekutivě. Jeho profesionální mobilita je pro mne signálem, který vzbuzuje pochybnosti o jeho nezávislosti a o tom, jestli vnímá funkci soudce jako poslání.
