Jak bude budoucnost hodnotit éru Karla Brücknera u české fotbalové reprezentace, která se uzavře po letošním mistrovství Evropy? Bezpochyby šlo o jednu z nejúspěšnějších etap v historii samostatného českého fotbalu. Dvakrát postup na EURO, jednou na mistrovství světa. Skvělá bilance. Jistě, Brückner měl štěstí, že mohl pracovat s výjimečnou generací hráčů, i tak ale úspěchy jeho týmu hovoří jasnou řečí.
Jisté je však i to, že Brückner hlavně v závěrečné fázi svého působení u týmu čelil vlně kritiky, na kterou nebyl nikdy zvyklý. A kouč se s ní vyrovnával jen těžko. Jeho nástupce to každopádně bude mít mimořádně těžké: Brückner totiž v týmu vytvořil atmosféru pohody. Hráči sami mluvili po příjezdu na reprezentační srazy v tom smyslu, že je fajn si u národního týmu s partou kamarádů „odfrknout“ od stresu a tlaku, který zažívají v zahraničních klubech.
Pohodová atmosféra sice přinášela výhry, Brücknerova nástupce ale vystavila do patové situace: pokud bude chtít příští reprezentační kouč vzít mužstvo trochu „u huby“, skoro jistě narazí. Pravidlo číslo jedna totiž zní: s největšími hvězdami být tak trochu kamarád. A to není ve vrcholovém sportu úplně ideální výchozí pozice.
Čtěte „Brücknerova...“ na str. 24
