Motýlek, klobouk a extravagantní brýle. To jsou tři základní atributy, kterými se na první pohled liší od davu generální ředitel Českých center Michael Pospíšil. Svojí elegancí připomíná gentlemana z první republiky. „Můj pracovní oděv se skládá vždy z obleku, motýlku, kapesníčku v klopě saka a klobouku.“ Obleky oživuje ponožkami s divokými barvami, vzory a nápisy. Přiznává, že jeho garderobu má plně pod kontrolou jeho francouzská manželka. „Je to vždy ona, kdo mě vezme za ruku a vede do obchodu. Sám si s oblibou pořizuji jen motýlky, klobouky, brýle a boty,“ popisuje. Jeho nákupy se téměř vždy odehrávají v Paříži.
1. Oblek – Gentleman Farmer
Pochází z Paříže, cenu si nepamatuji. Mám několik obleků od Hugo Bosse, ale i od zcela neznámých značek, a velmi jsem si oblíbil manšestrové obleky od návrhářky Heleny Fejkové. Celkem mám asi deset obleků, skoro každý den je měním, protože oblek si potřebuje odpočinout. Velmi se mi líbí, když má oblek barevnou podšívku.
2. Klobouk – TONAK
Klobouky od téhle české firmy mám rád. Tento stál něco mezi 1500 a 2000 Kč. Typy klobouků nosím samozřejmě podle roční doby, takže mám třeba stetsony, borsalina nebo na sluneční dny slaměné klobouky značky Panama. Nošení klobouků s sebou přináší nevýhodu hlavně v restauracích, kde často není kam ho zavěsit. Ale trend nošení klobouků se vrací, tak snad se situace zlepší. Za zahraniční klobouky utrácím v průměru 150–200 eur.
3. Motýlek
Motýlky kupuji nejvíce ve Francii, pokud možno hodně barevné, a hlavně už hotové. Pořád jsem se je totiž nenaučil vázat. Motýlky ale nejsou zcela běžný produkt a je těžké je sehnat. Když narazím na obchod, kde je mají, koupím si jich hned několik. Odhaduji, že jich vlastním už nejméně čtyřicet. U nás se motýlky vyrábějí z umělých vláken, já dávám přednost těm z hedvábí, které stojí kolem 50 eur.
4. Brýle – vlastní návrh
Nejčastěji si je přivážím z Francie, mým favoritem je belgická značka Theo, která má velmi originální brýle. V dobách, kdy jsem tuto firmu ještě neznal, jsem si ze zoufalství navrhl brýle sám. Použil jsem základní geometrické tvary a v Paříži jsem pak našel optika, který byl ochotný mi obroučky podle mého návrhu udělat. Musím říct, že se mu to povedlo. Dokonce se mu tak líbily, že jich po mém svolení vyrobil více a okamžitě se prodaly.
Cenově to přitom vyšlo stejně, jako bych si je kupoval v obchodě – asi na 300 eur. Často se mi tak stává, že mě lidé na ulici zastavují a ptají se, kde jsem je sehnal.
5. Hodinky – Zenith
Hodinky jsem dostal k padesátinám a skládala se na ně celá rodina. Doma mám ještě jedny mechanické od značky Montblanc. Někdy si ale také beru sto let staré kapesní hodinky Zenith, které jsem dostal také jako dárek. Používám je hlavně přes spánkem – krásně tikají, takže je mám jako uspávadlo na nočním stolku.
