Dvaapadesátiletý Václav Nekolný pečlivě připojuje motor – ne větší než je v každé průměrné sekačce – k testovacímu přístroji. Před sebou má torzo dronu, zatím bez křídel. „Jsem nadšený modelář, tohle je moje práce snů,“ líčí Václav, když drátek po drátku chystá oživení menšího pístového motoru. Bývalý armádní letecký technik, jemuž prošly pod rukama stíhačky Mig, letadla L 39 i vrtulníky, přišel k českému výrobci dronů Primoco UAV před pěti lety, kdy firma vznikla.
České drony půjdou ‚na smrt‘. Poslouží jako cvičné cíle, budou ale také hlídat ruskou ropu |
Tehdy vypadal projekt internetového a mediálního podnikatele Ladislava Semetkovského ještě přehnaně ambiciózně. Od prvního útoku dronu americké armády uplynulo teprve deset let, Semetkovský, držitel pilotního průkazu, už však v téhle technologii viděl potenciál pro civilní využití. „Od 90. let jsem kvůli byznysu jezdil do Ruska. Zastaralé vrtulníky tam posílali hlídkovat nad tisíce kilometrů táhnoucí se ropovody a plynovody. Tehdy mě to napadlo,“ vzpomíná při procházení dílnou firmy její zakladatel. Nápad stál na jednoduché úvaze, že nákladnou práci lidí v létajících strojích zvládne i na dálku pilotovaný letoun.
  |
V areálu na periferii Prahy je navíc patrné, že zatímco pro většinu populace je dron záležitostí obřích rozpočtů světových armád, v reálu je už jeho dostupnost na úrovni velmi luxusního osobního vozu. Trojice plně vybavených strojů vyjde na zhruba 40 milionů korun.
I do Burkiny Faso
Jako první byste při vchodu do „dronařské“ dílny nečekali role s laminovými, karbonovými a skelnými plachtami. Dohromady však tvoří přesně vyvážený mix mezi lehkostí a odolností. Právě z nich si v Primocu vyrábějí tzv. draka, tedy tělo samotného bezpilotního letounu. Ten tak nakonec při svém takřka pětimetrovém rozpětí neváží více než půl metráku. Draka pomalu doslova pečou v místnosti vyhřáté na 70 stupňů.
Všichni zaměstnanci dílny Primoco už předchozí zkušenost s leteckým průmyslem mají.
Byť se na první pohled jedná o velmi sofistikované stroje, návštěvník dílny se neubrání pocitu, že se tu vyrábějí prakticky „na koleně“. To je však zřejmě dané zručností a zkušenostmi personálu. Všichni mají, podobně jako zmíněný Václav, zkušenost z leteckého průmyslu. Názvy jako Aero Vodochody, Waltrovka, LOM či Armáda ČR se v životopisech zaměstnanců vyskytují hojně. Na dobré jméno tuzemského letectví prý ostatně slyší i klienti. „O v Česku vyrobených dronech sice lidé většinou neslyšeli, na druhou stranu však dobře znají třeba L 410 a L 39, kterých dosud po světě létají stovky,“ pochvaluje si tuzemskou tradici Semetkovský.
Trump pošle do Saúdské Arábie vojáky. Posílí obranu země po dronových útocích |
Drony z Radotína nyní létají v Burkině Faso a v Malajsii. „Míříme hlavně na trhy v Africe, Blízkém východě a ve východní Asii,“ líčí Semetkovský u mapy světa se zapíchanými připínáčky. Ukazují, kde všude je pro využití českých bezpilotních letounů potenciál. A kdysi trochu bláznivý, dnes byznysově úspěšný projekt se příští rok v podstatě vrátí do své „kolébky“. Začne hlídat energetickou infrastrukturu v Rusku.
Sarin a bude konec legrace
Prodávat drony není totéž jako vést autobazar. Bezpilotní letouny totiž figurují v kategorii zboží dvojího užití, a proto každý jejich prodej musejí schválit české úřady. Vydávání povolení zaštiťuje ministerstvo průmyslu a obchodu, avšak vyjadřují se k němu i tajné služby, armáda či resort zahraničí. „Země jako jsou Jemen, Írán či Sýrie jsou bohužel, či spíše bohudík, předem vyloučené,“ říká Semetkovský a naráží tak na časté zneužívání dronů ke krvavým útokům. Prý však může být hůř.
Dokonce i pístový motor je modelem, který si Primoco vyvinulo.
„Jsou to jen první ataky. Ale představte si, že se teroristé dostanou k sarinu a pak se s dronem proletí nad plným šedesátitisícovým stadionem. Pak už skončí veškerá legrace,“ říká zachmuřeně bezpilotní vizionář. Prý i proto Primoco nikdy do armádní sféry nezamíří. „Chceme dělat stroj, který firmám ulehčí práci, vlastně takový létající traktor,“ říká Semetkovský. Do budoucna se má jeho byznys točit kolem tří oblastí – monitorování hranic a pobřeží, ochrana energetické infrastruktury a geodezie. A Semetkovského plány nejsou skromné: „Chceme být světovou jedničkou,“ líčí bez váhání.
Firma, jež ročně vyrobí zhruba 30 strojů, koupila letiště poblíž Písku, na němž své drony testuje. „Do pěti let tam chceme postavit fabriku s plně sériovou výrobou a produkovat 200 dronů ročně,“ nastiňuje.
Čína a Rusko prý zatím nic podobného vyrobit neumějí. Kromě Evropanů to však zvládají Američané a Izraelci. Od posledních dvou si ale africké a hlavně arabské státy drony kupovat nehodlají. I to je šance pro Čechy.
