* LN Vámi připravovaný občanský zákoník dostane vláda až za rok. Asi hlavním důvodem zdržení je archaický jazyk a polozapomenuté výrazy, jako je třeba pacht. Proč jste takový jazyk zvolili?
Pokud jde zrovna o pacht, jde o naprosto normální právní instituci, která je používána ve všech evropských zemích na západ od nás. Problémem je, že komunističtí právníci v roce 1950 a zejména pak v roce 1964 vypustili celou řadu dlouho používaných termínů s odůvodněním, že jde o buržoazní instituce.
* LN Jde tedy o oživení slov, která minulý režim vymýtil?
Neštěstí je v tom, že se tu dlouhá desetiletí žilo v „jednoduchém“ právu. Odborníci si zvykli a teď jsou naježení, že přichází někdo, kdo jim zažité pravdy boří. Faktem je, že když vyjede český právník třeba do Španělska, baví se o právu a objeví se termín jako vlastníkova hypotéka, tak neví, o co jde. Kdežto když přijede španělský právník třeba do Německa nebo do Holandska, tak je jim všem jasné, o čem je řeč.
* LN Přesto. Pacht je slovo, které bude mnoha lidem dělat problémy. Má smysl taková „ztracená“ slova do právního jazyka vracet?
Pacht nahradit nelze. Komunistický zákoník se o to pokoušel, když mluvil o právu trvalého užívání nebo o právu dlouhodobého užívání. Povaha právního jazyka je ale taková, že se hledají výrazy, které jsou pokud možno krátké a výmluvné. Pacht pochází z latinského pactum - smlouva. K pozemku můžete mít užívací právo. To znamená, že se na něm můžete opalovat nebo pořádat pikniky. Pak ale můžete mít k pozemku právo požívací. To znamená, že tam můžete pěstovat obilí, sklízet ho a mít z toho profit. Když někomu přenecháte užívací právo, je to nájem, a když přenecháte právo požívací, je to pacht. To se v evropských kodifikacích rozlišuje.
