Alexej Ženatý dnes žije v malebné vísce na Moravě. A ze všeho nejvíc připomíná postavu z Hrabalovských povídek.
Jenže se narodil na Sibiři, chodil do ruských škol a sloužil v sovětské armádě. Dnes má nové příjmení, nové doklady, novou rodinu. Zcela změnil identitu. Alexej je totiž ruský zběh, který v roce 1990, nedlouho před odsunem sovětské armády z Československa, dokázal "přeběhnout frontu".
"Ptal jsem se, proč nám tvrdí, že jsou Češi bratři, a přitom nás straší, že když vylezeme ven, budou na nás střílet," vzpomíná Alexej na osudové dny roku 1990. "Pak jsem tak trochu i některým nižším důstojníkům radil, aby se také ptali. Až kolem mne prosvištěla kulka, kterou vypálil politruk, rozsoptěný mými otázkami. Tak jsem se rozhodl." Alexej, dnes Ženatý, prý není "rozený rebel".
"Jako dítě jsem byl plachý, neuměl jsem se prát, zato otec mě strašně bil. Každý den opaskem. Svázal mne a mlátil." Nyní pokládá za vlastní rodinu své české "příbuzné" – evangelického faráře, který ho tehdy před dvaceti lety ukryl. Vzal si i jeho příjmení. Když mluví o paní Ženaté, říká "maminka". "Já nevím," odpovídá bez rozpaků na otázku, zda jeho biologičtí rodiče ještě žijí.
PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKAV roce 1990 mu došla trpělivost s armádní šikanou a lží. Coby voják sovětské armády v Československu opustil svou posádku a dezertoval. Několik dní se skrýval, pak požádal o azyl. Ten dostal za pár měsíců. Přejmenoval se a je občanem České republiky. |
Když pan Ženatý popisuje okolnosti svého útěku ze sovětské posádky a dnešní trable s českými úřady, je cítit, že tyhle události mají společného jmenovatele. Alexej si pevně stojí na svém. Neumí taktizovat, podlézat, vtírat se do přízně. Svým leckdy urputným postojem provokuje...
Pokračování najdete na stránkách úterních Lidových novin
