Blondýna na veřejné toaletě, blondýna na nákupu, blondýna za volantem, blondýna u bankomatu - jako by mi byl někdo stále v patách a sledoval, jak dlouho váhám před rafinovanými symboly na dveřích WC(zvlášť v „lepších“ restauracích) nebo jak až po dvou kilometrech podivně přidušené jízdy v radostném prozření uvolňuji ruční brzdu. A kolikrát se vracím k bankomatu - nejdřív pro kartu, pak pro peníze, to všechno v lepším případě, že jsem si vzpomněla na pin a nezapomněla kartu včera v obchodě.
Zbývající skupina stereotypů o blondýnách - ženách mi připadá méně podnětná. Dají se zdrcnout do tří tematických okruhů: užvaněnost, promiskuita a blbost. To jsou ovšem fenomény příliš obecně lidské, než aby se daly věrohodně přisoudit pouze jedné rasově, pohlavně či sociálně vymezené skupině.
Anekdota těží z lidských slabostí, které se nemění, jen se s proměnami společnosti aktualizují. Proto snad vykazují vtipy o blondýnách tolik podobnosti s „úvahami“ velikánů na téma ženy. Vždyť nakonec všechny vtipy o neschopnosti obstát v tak banálních úkolech, jako je řízení automobilu, naznačují, že žena je méně povedený druh, což pregnantně formuloval už Tomáš Akvinský: „Žena je rychle vzbujelým býlím, je to nedokonalý člověk, jehož tělo jen proto rychleji dospívá, poněvadž je méněcennější a poněvadž se s ním příroda zabývala méně... Žena je nepodařený muž.“ Je s podivem, jak životný je názor - v tak zásadní otázce - církevního otce ve společnosti deklarující ateismus, ale co já vím? Mulier taceat in ecclesia!
I když jsou dnes blondýny - ženy nejčastějším terčem ostrovtipu, mají proti svým předkyním jednu velkou výhodu, zřejmou z většiny současných anekdot: v dobách duchovních titánů jim bylo upíráno právo na původnost a genialitu (Stendhal: „Každý génius je pro lidstvo ztracen, jestliže se narodí jako žena.“; Balzac: „Žena je nižší tvor, příliš je poslušna svých orgánů. Pro mne je žena krásná, jen když se podobá muži.“; Wilde: „Žena není žádný génius, je to dekorativní druh. Nemá nikdy co říci, ale říká to velice roztomile.“), dnes jsou „vykazovány“ pouze ze všední, v Česku speciálně automotokutilské sféry, kde snad ani není o co soutěžit. A většina vtipů jim nadto přiznává notnou dávku jazykové kreativity: Blondýnka se v supermarketu ptá pokladní: „A igelitka by nebyla?“ „A co kouzelné slůvko?“ odvětí pokladní. Blondýnka se hluboce zamyslí a povídá: „Čáry máry, igelitka!“
Uplynul týden a mně jak na potvoru nepřišel ani jeden vtip o blondýnách. Jen o zvířátkách, policajtech... a jeden o mužích: Přijde muž do obchodu a ptá se, jestli mají kostkový cukr. Prodavačka říká, že ne. „A nějakou jinou levnou bonboniéru byste neměla?“
Hahahahahaha. No není lepší být rychle vzbujelé býlí než takový krkoun?!
Blondýnka v hotelové recepci zvedne zvonící telefon. Na druhém konci drátu hovoří Angličan: „Please, bring two rums to room two two two.“ Blondýnka práskne telefonem se slovy: „Tramtadadá, ty debile.“
Neuplyne týden, aby mi v e-mailové poště nepřistál vtip o blondýnách. Nejdřív mě to popouzelo, přestože nejsem žádná zlatovláska. Je přece nad slunce jasné, že blondýna je synekdocha (část za celek), že ty vtipy jsou vlastně o ženách, tedy i o mně. Pak mě ale napadlo, že stereotypy můžou být dobrý zdroj zábavy, a často dokonce intenzivnější než samy anekdoty, které s nimi pracují. Pracovně jsem si je rozdělila na ty, které alespoň částečně naplňuji, a na ty, které můžu ignorovat jako mimochodné. Těch prvních se ukázalo být překvapivě víc - je jich většina.
***
Stendhal: Každý génius je pro lidstvo ztracen, jestliže se narodí jako žena. Balzac: Žena je nižší tvor...
O autorovi| Markéta Kořená literární historička
