Čech: Těším se, že půjde o všechno

Proti Norům už ale bude patřit mezi opory, na něž budou čeští fanoušci nejvíc spoléhat.

Vzpomenete si někdy ještě na smutek po prohrané baráži s Belgií?
Tenkrát jsem byl u mužstva spíš jenom do počtu. Kdyby si Láďa Maier neotočil koleno, neseděl bych ani na střídačce. Ale stejně jako ostatní mě konečný výsledek mrzel. 

Pamatujete si nějaké chyby, které tehdy zapříčinily konečný neúspěch?
Netroufnu si to hodnotit. Moc lidí jsem ještě u nároďáku neznal, ani jsem se nějak zvlášť neprojevoval. V klidu jsem si během dvou týdnů potrénovat. Pro nás je to nyní dávná minulost, nikdo se v ní už nepitvá. 

Z náhradníka jste se stal klíčovým mužem. Cítíte se připravený na takovou roli?
Myslím, že jsem nachystaný. To je jedna věc, druhá je, jak bude vypadat můj výkon na hřišti. Ale jsem optimista. Poznám to, protože na tréninku mi jdou věci automaticky. To je dobré znamení, že by to mohlo být dobré, že by to mohlo být dobré i při zápasu. 

Praxi v důležitých utkáních máte ze svého současného klubu. Je to výhoda?
V Chelsea už jsem si na ně zvykl a těším se na ně. A když se hraje o všechno, tak to většinou stojí za to. 

Co byste byl ochoten dát za postup na světový šampionát?
Nemá cenu něco dopředu slibovat. Každý přece ví, o co jde. Kdyby nám baráž vyšla, znamenalo by to pro každého z nás velké vítězství. Hodně peněz by to přineslo i celému českému fotbalu. 

Kvalifikace o EURO čeští fotbalisté zvládají bez zaváhání, ale účast na mistrovství světa se pro ně zdá zakletá. Všiml jste si toho zvláštního rytmu?
Pohybuje se to v takových vlnách. Při cestě na mistrovství Evropy se všechno daří, nejsou žádní zranění a každý malý detail národnímu týmu přeje. Potom jakoby si štěstí řeklo, že toho bylo za dva roky dost. Problémům jsme se nevyhnuli ani teď, ale nakonec jsme baráž vybojovali. 

Mnoho otazníků vzbuzuje podmáčené hřiště v Oslu. Už jste smířený s tím, že se bude hrát na bahnitém terénu?
Už jsme takové podmínky všichni zažili dřív. Známe to z české ligy, kde povrch při posledních podzimních a prvních jarních kolech není nikdy ideální. V bahně se může míč zastavit, uklouznout, zrychlit. Ale pro všechny jsou to stejně nevyzpytatelné faktory. 

Bude pro vás důležité si hřiště dopředu osahat na tréninku?
Byl bych rád, kdybychom si mohli stadion alespoň prohlédnout, i když absolvovat celý trénink by bylo jistě lepší řešení. Na druhou stranu se mi stadiony v paměti překrývají. I když v Norsku jsem dosud nenastoupil. 

Plánujete se pro extrémní podmínky v brankovišti obléci jinak než obvykle?
Tepláky si na sebe nevezmu. Mají tu nevýhodu, že když se obalí bahnem, tak najednou váží patnáct kilo. 

Je pro vás přijatelné jít do domácí odvety i s těsnou prohrou?
Samozřejmě se budeme snažit, aby tomu tak nebylo. Porážka 1:2 v takových pohárových zápasech není na druhou stranu žádné drama. Důležité bude hlavně, abychom si do Prahy odvezli minimálně jeden vstřelený gól. 

O to bude v norském týmu usilovat především obávaný kanonýr John Carew. Máte z jeho střeleckých schopností strach?
Mám před ním respekt, ale strach ne. Určitě je to klíčový hráč soupeře, ale strašit by měly člověka jiné věci než fotbal.