Vyřešila jsem to jinak: na dojíždění do práce (jedna zastávka autobusem) jsem si lístek nekupovala, na delší trasy jsem si jej (většinou) kupovala. V Praze si lze vypracovat celkem důmyslný systém. Revizoři mají svoje místa, kde je potkáte skoro vždy – Muzeum, Florenc, Želivského, Nádraží Holešovice, Karlovo náměstí...
Ano, metro je to nejjednodušší: lidé nemají kam utéct a je jich tam hodně. I když poslední dobou už nejsou ani v metru. V autobusech a tramvajích skoro vůbec, maximálně v centru. Výjimkou je Lazarská v noci, tam mají žně. Ne že by vyhazovali bezdomovce a další voňavé spoluobčany. Revizoři zásadně chodí ve dvou a nastupují zadními dveřmi (aby je sedící vepředu nezahlídli). Stačí tedy sedět na obrácených sedačkách nebo stát a rozhlížet se. Tmavě modré uniformy už zase přestali nosit, a když je mají, tak se špatně rozlišují od ostatních zaměstnanců. Když nastoupí třeba řidič jedoucí na směnu, můžete pozorovat děs v očích lidí bez lístků a jejich úprk.
Za ty dva roky se mi systém vymstil jen dvakrát. Jednou jsem si zapomněla telefon (ať žijí SMS jízdenky) a nedošlo mi, že by se lístky měly dát koupit i u řidiče. Podmiňovací způsob je na místě, byla jsem svědkem, jak řidič (česky) vysvětloval nějakým nebohým turistkám, že jízdenky nemá. Jízdenky s příplatkem – mezi náma. To je váš problém, že jste si je nesehnali předem. A podruhé když jsem se přesvědčovala, že v neděli ráno určitě revizoři spí. Nespí, jezdí autobusem do centra. Sečteno podtrženo: 1400 Kč. Roční lítačka 4500 Kč.
Dokud nebude dostatečná motivace, tak se ani nedivím, že tolik lidí jezdí načerno. Je to takový adrenalinový sport. Vyjde to, nevyjde, překvapí revizoři, budou na nějakém nečekaném místě?
Tenhle formulář je vám ale k ničemu!
Po dvou letech jsem se rozhodla, že sportu bylo dost, a zařídila si klid v duši. Přiznávám, ani ne tak kvůli strachu, ale spíš kvůli spojení PID a ČD, kdy se dá na lístku ušetřit 30 korun za jízdu po Praze. Na internetových stránkách DPP (dobrá, zkratek bylo už dost) jsem si našla příslušný formulář, vyplnila, vytiskla a šla k okýnku (mile překvapena, že fungují až do osmi hodin večer). Tam mi paní řekla: „Ale tenhle formulář z našich stránek je vám k ničemu!“ Proč? No protože prý nemá čárový kód, který skenují do počítače. Na co tedy takový formulář je? Těžko říct. Vyplnila jsem jej tedy znova a už to jelo. Za 1500 Kč mám až do dubna pokoj a jízdu vlakem po Praze zdarma. Uvidíme, jestli se to vyplatí. Za uplynulé dva týdny jsem revizora ani nepotkala, natož aby mě kontroloval.
V květnu budu dělat přijímačky na vysokou školu a nedejbože, aby mě vzali. To bych si v červnu musela vyřídit vysokoškolskou variantu a vyplňovat ten proklatý formulář znovu.
O autorovi| Petra Doubková, http://petulka.bigbloger.lidovky.cz
